Hope remains!

Kdo v roce 2004 neviděl režisérské verze Pána prstenů, neznal českou parodii Pár pařmenů a nehrál Battle for Middle-earth, byl totální loser. Já jsem však tenkrát neviděl ani klasické verze, Pár pařmenů jsem nazýval kravinou a v BfME jsem hrál pouze skirmishe, a tak v rámci herní výzvy jsem se alespoň rozhodl tuhle jehlu v kupce nekvalitních her dle filmu konečně dohrát. #loserforever

Zárukou kvality je silná předloha, zkušené ruce vývojářů s C&C: Generals a osvědčený systém hrdinů převzatý z WarCraft III. Jednotliví hrdinové, mezi kterými najdeme všechny členy společenstva jako Gimli nebo Legolas plus i postavy z druhé strany barikády, jsou velmi silní a se svou narůstající úrovní si odemykají nové schopnosti a kouzla. Aragorn tak může třeba na posledním levelu povolat malou armádu nemrtvých, která se postará o všechny trable. Levelovat však mohou i jednotlivé jednotky a tak přijít o vypiplané, přesto bezbranné, rohanské jízdy na Nazghúlovi dokáže navodit podobné pocity jako při úmrtí elitního vojáka v XCOM. Jednotky můžete také upgradovat. Ke konci už jsem měl nesmrtelnou armádu hraničářů se zápalnými šípy, které kryli strážci s kovanými meči a mithrilovým brněním. Sweet.

Sice se mi líbil systém levelování, ale hra je díky tomu velice jednoduchá. V několika málo prvních misích jsem kempil, expil své jednotky a v pozdější části hry jen přejel mapu přes A-move (pohyb s útokem). Také mi vadil malý zoom, kdy třeba Helmův žleb jsem si nemohl prohlédnout v celé jeho kráse a moje třístovková armáda se mi vůbec nevešla na monitor :) Zub času ohlodal na samé kosti grafickou stránku a ovládání hry je trochu těžkopádné, jednotky reagují se zpožděním.

Všude na hráče dýchá filmová předloha, ať už to jsou záběry z filmů, soundtrack z nich nebo ikonické bitvy, jako u Minas Tirith nebo o Helmův žleb. Mám teď téměř neodolatelnou chuť se na ně podívat, přestože nejsem přímo zapálený fanoušek Pána prstenů a to je opravdu velký klad této hry - pohltí vás naplno.