V temné budoucnosti, ve světě po atomové válce se hrdinný Rex Power Colt, kyberkomando IV. generace vydává se svým nejlepším přítelem do tajného vojenského zařízení na ostrově plném nepřátelských vojáků. Po nečekané zradě se bude muset postavit nejen mnohem vyspělejším vojákům V. generace, ale také místní nebezpečné fauně. Ne tohle není upoutávka na nejnovější film Jean- Clauda van Damma, to je shrnutí zápletky datadisku ke hře Far Cry 3. V Ubisoftu se rozhodli stvořit poctu akčním filmům z 80. let a hru, kde realizovali všechny nápady, které byly příliš přes čáru, divné, nebo hodně divné, přidali velkou dávku laserových paprsků a vznikl Far Cry blood dragon.

Autoři jsou plně vědomi potenciálu a kvality příběhu, takže vás s ním vůbec neobtěžují a nechají vás prostě volně pobíhat po ostrově, proti kterému je i ten nejhlubší deštný prales příjemnou turistickou destinací a vybíjet si svoji agresivitu v podstatě na všem co potkáte, případně například zkoumat rychlost šíření požáru. Rozhodně to není žádná procházka. Kromě všudypřítomných nepřátelských hlídek si musíte dávat pozor na místní faunu, která je ještě mnohem všudypřítomnější. Zvířata na tomhle ostrově mají do přátel člověka stejně daleko jako má Mortal Kombat 2 ke kvalitnímu filmu. Veškerá fauna na ostrově jde stručně charakterizovat takto: smrtící, svítící, velmi naštvaná. Jejich cíle jsou totožné s vašimi. Zabít všechno co se hýbe.
Hra je obtížná asi stejně, jako je uměřená a vážná. Brzy po získání schopnosti samoléčení (a že to je vcelku brzy) dokážete pobít prakticky libovolný počet nepřátel. Pomáhá to navodit ten správný pocit, že jste nezastavitelný hrdina, jako z vašeho oblíbeného akčního filmu. Takový frajer, který vyřídí robokopa mrknutím oka a terminátora zvládne mávnutím ruky. Jeho nepřátelé umírají sotva ho uvidí. Stinnou stránkou ovšem je, že hra postrádá něco jako pocit výzvy, nebo nutnost využívat stealth postup, ke kterému vás v úvodu nabádá.

Epileptikova noční můra
Co se grafiky a efektů týče, tak je hra daleko za hranicí kýče. Všechno stále svítí, bliká, září, vybuchuje… Prakticky každá přestřelka se zvrhne v ohňostroj. Dosti krvavý ohňostroj, mnohých se dotkne u srce. Doslova. Ostrov sám je pak dost ponurý a za večera nabízí romantické vyhlídky na záři hořících lesů a obrysy vědeckých základen zatímco se kolem rozléhá řev blood dragonů a zlých pštrosů.

Co se o hře rozhodně nedá říct, že by byla dlouhá. To je dobře, protože končí tak akorát, aby se hráč nezačal nudit. Ačkoli se dokáže Rex vypořádat třeba s tísícovkou kybervojáků naráz s jedním nepřítelem si poradit nedokáže a to je stereotyp.
Až na ostrově strávíte delší čas, dostaví se neodbytný pocit, že tam tak nějak není co dělat. Jistě můžete stále vyhlazovat místní mutantní živočišné druhy a neustále zachraňovat ubohé vědce (stejně se za chvíli nějak odpraví). Nebo můžete na ostrově pátrat po televizích oltářích, popřípadě zkompletovat svoji sbírku akčních filmů a navrch sesbírat všechny poznámky šíleného vědce. Proč? Jste za to odměňováni zkušenostními body, ale jiný význam to nemá. Je jich zbytečně moc. Zpočátku by to snad, pokud se budete hodně snažit, mohlo zdát zábavné, ale proč těch televizí hledat 30? A fakt že sám hlavní hrdina na toto téma sype jednu nespokojenou poznámku za druhou, to nezachraňuje.

Čím Blood Dragon získává plusové body, to je nadsázka a vtip (už jen tutoriál dokáže rozesmát). Kromě toho, že se hra nebere vážně, což by upřímně nedokázala ani, kdyby chtěla, protože vizuální stylizace spolu s příběhem a faktem, že za vámi stále běhají rozzuření dinosauři střílející lasery z očí, by jí snahu překazily. Hra vás zasypává různými odkazy na klasiky, na kterých jste vyrostli například Želvy ninja či Mortal Kombat.

S touhle hrou je to jako s laser plivajícím dinosaurem. Dokud je malý a roztomilý je sním zábava, ale když ho máte příliš dlouho, všimnete si, že to má své nedostatky.