Prince of Persia: SoT pro mě byla hra zaslíbená. Chtěl jsem ji tak strašně moc hrát, ale nemohl jsem. Neměl jsem tehdá žádné peníze a pirátit jsem neuměl. Záviděl jsem ji spolužákovi, kterého prý ani moc nebavila. Jaká hereze! Já se zapřísahal, že být na jeho místě, nehrál bych už nikdy žádnou jinou hru. Že bych pro to udělal cokoliv. A pak zasáhl osud. Na mé narozeniny mi totiž maminka řekla: "Tak teda všechno nejlepší." a předala mi dárkovou tašku. A v ní, jak už asi správně tušíte, byla krabička právě s touto hrou. Mamince jsem o hrách nikdy nic neříkal, protože jsem se za hraní her do puberty styděl a nikdy jsem se nezmínil, kterou hru chci. Doporučil ji to prý prodavač! Svatý grál všech her s nádherným, poškrábaným, zamračeným Princem (no homo) je po neuvěřitelné shodě náhod v mých rukou! Je to vůbec možné? Vyslyšel mě snad Bůh?
Dokážete si jistě představit s jakou skoro až náboženskou úctou jsem krabičku otevíral. Jak jsem opatrně vyňal CD a něžně ho zaňal do CD mechaniky. Následovala instalace, kterou jsem se proklikal až na okno s průběhem instalace. Ten jsem bedlivě sledoval a vyčkával. Každá sekunda se stala minutou, každá minuta hodinou, ale přece jen jsem se dočkal konce instalace a stačilo pouze dvojkliknout na zástupce na ploše. Objevila se načítací obrazovka s přesýpacími hodinami plné písků času. "Už mě nic nedělí od hraní Prince! Nic!" řekl jsem si. A pak přišel ten okamžik. Okamžik, který mi změnil celý život: Error: Hra nejde spustit... V ten den jsem přestal věřit v Boha, protože jestli existuje, je to pěkný hajzl!
Má tehdejší grafika totiž nepodporovala jakési shadery, či co to ten Prince chtěl a hru se mi tak nepodařilo spustit. Mé tehdejší znalosti PC se rovnaly prakticky nule, takže jsem vůbec nevěděl, co je za problém a jak to spravit. Řekl jsem tedy o problému mamince, která hru vrátila a místo Prince jsem dostal Splinter Cella. Dopadlo to tedy vlastně docela dobře.
Moje první Prince zkušenost je tak až o pár let později s Warrior Within, když jsem se naučil hry konečně i stahovat a který mi překvapivě na tom stejném počítači šel. Pravda, měl zas jiné problémy, ale o tom jinde. Prvního Prince jsem tak poprvé dohrál až po roce 2008, kdy jsem dostal nový počítač a kdy jsem měl už několikrát dohraný druhý a třetí díl. A popravdě se to podepsalo na mém zážitku.
Bylo fajn se konečně dozvědět jak to celé začalo. Proč se Prince musel vydat na ostrov Času, kdo je Farah, kdo Vezír, odkud je znám atd. Ale hratelnost je trochu repetetivní. Skákání je i přes občas debilní kameru pořád zábavné, ale boje jsou zdlouhavé, a to jakože dost, nedá se v nich nic moc dělat, jen sekat a sekat a někteří nepřátelé jsou vyloženě otravní. Farah tomu taky nepomohla. Nejen, že se o ni musíte v určitých částech starat, ale ona mě i párkrát omylem zastřelila šípem!
Ale přesto přese všechno je to pořád zábavná hra, a věřím tomu, že kdybych ji tenkrát spustil, byl bych z ní naprosto odvařený. Můj jediný problém je, že jsem hrál jako první ve všech ohledech vypulírovanou dvojku.
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Dokážete si jistě představit s jakou skoro až náboženskou úctou jsem krabičku otevíral. Jak jsem opatrně vyňal CD a něžně ho zaňal do CD mechaniky. Následovala instalace, kterou jsem se proklikal až na okno s průběhem instalace. Ten jsem bedlivě sledoval a vyčkával. Každá sekunda se stala minutou, každá minuta hodinou, ale přece jen jsem se dočkal konce instalace a stačilo pouze dvojkliknout na zástupce na ploše. Objevila se načítací obrazovka s přesýpacími hodinami plné písků času. "Už mě nic nedělí od hraní Prince! Nic!" řekl jsem si. A pak přišel ten okamžik. Okamžik, který mi změnil celý život: Error: Hra nejde spustit... V ten den jsem přestal věřit v Boha, protože jestli existuje, je to pěkný hajzl!
Má tehdejší grafika totiž nepodporovala jakési shadery, či co to ten Prince chtěl a hru se mi tak nepodařilo spustit. Mé tehdejší znalosti PC se rovnaly prakticky nule, takže jsem vůbec nevěděl, co je za problém a jak to spravit. Řekl jsem tedy o problému mamince, která hru vrátila a místo Prince jsem dostal Splinter Cella. Dopadlo to tedy vlastně docela dobře.
Moje první Prince zkušenost je tak až o pár let později s Warrior Within, když jsem se naučil hry konečně i stahovat a který mi překvapivě na tom stejném počítači šel. Pravda, měl zas jiné problémy, ale o tom jinde. Prvního Prince jsem tak poprvé dohrál až po roce 2008, kdy jsem dostal nový počítač a kdy jsem měl už několikrát dohraný druhý a třetí díl. A popravdě se to podepsalo na mém zážitku.
Bylo fajn se konečně dozvědět jak to celé začalo. Proč se Prince musel vydat na ostrov Času, kdo je Farah, kdo Vezír, odkud je znám atd. Ale hratelnost je trochu repetetivní. Skákání je i přes občas debilní kameru pořád zábavné, ale boje jsou zdlouhavé, a to jakože dost, nedá se v nich nic moc dělat, jen sekat a sekat a někteří nepřátelé jsou vyloženě otravní. Farah tomu taky nepomohla. Nejen, že se o ni musíte v určitých částech starat, ale ona mě i párkrát omylem zastřelila šípem!
Ale přesto přese všechno je to pořád zábavná hra, a věřím tomu, že kdybych ji tenkrát spustil, byl bych z ní naprosto odvařený. Můj jediný problém je, že jsem hrál jako první ve všech ohledech vypulírovanou dvojku.
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
