Tak jo, je to tady. Po téměř dvou letech vyšla konečně poslední epizoda. Tohle jsou moje dojmy po prvním dohrání, tak jak vycházely jednotlivé epizody.

Nemá smysl se hnípat v technických věcech. Lidé si stěžovali ne problémy s framerate, což se mě netýkalo. Postavy sice mají lehce hranaté hlavy a mimiku Stevena Segala, ale to není podstatné. Tady jde o příběh. O to, jestli to měl Ragnar celou dobu vymyšlené. Jestli se vaše volby projeví tak, jak doufáte.

Poté, co jsem dohrála poslední epizodu, přítel suše prohlásil, že to bylo nějaké krátké a zeptal se, jestli jsem spokojená. A upřímně, já nevím. Tohle měl být velkolepý konec epického příběhu, rozuzlení všech zápletek, vyvrcholení série... Ale to se nestalo, kvůli šíleným prostojům ve vydávání jednotlivých epizod příběh ztrácel konzistenci, dynamiku a nakonec úplně vyšuměl. Epizodické hry jsou zlo. Jistě, mohla jsem počkat až vyjdou všechny epizody a pak si je zahrát všechny za sebou a taky to udělám, ale nebyl tohle zamýšlený způsob, jak měli hráči příběh konzumovat, postupně? Proč to proboha trvalo tak dlouho? Půl roku mezi epizodami prostě není v pořádku a nepřijde mi, že by tomu obsah odpovídal - spousta lokací se opakuje a jsou v nich jen drobné změny.

Nevím, jak ostatní, ale já si na konci druhého dílu série lámala hlavu, jestli má Ragnar nějaký plán, nebo jestli bylo jen třeba hru rychle ukončit a prostě některé věci zůstaly otevřené. A moje dojmy? Spíše to druhé, bohužel. Ano, hra se snaží odpovědět na vaše otázky a vysvětlit co kdo a proč udělal. Ale mně osobně ta snaha přijde velmi slabá a vysvětlení neuspokojivé. A vzhledem k tomu, že od první epizody uteklo moře času, některé části byly vyloženě matoucí.

Systém rozhodování a konsekvencí mě neohromil. Byl tam, protože ho mají všichni ostatní. A to je dost blbej důvod.Hra se pouští do velkých témat - xenofobie, rasismu, genocidy, zrady, korupce, homosexuality -, ale nemá prostor ani prostředky pro práci s nimi a tak se omezuje jen na strohé hodnocení špatné/dobré. Jako by všechno původně mělo být mnohem větší, výpravnější, objemnější, ale z nějakého důvodu to nevyšlo.

Rozuzlení samotné mi přišlo zmatené a vysvětlení událostí dle mého kulhalo na obě nohy.

Helena se snaží změnit svět. Proboha jak? Chce "vymazat" všechny lidi? Zavést kompletní diktaturu? Jak chce naprogramovat každý detail celého nového světa, jak má vypadat a fungovat? Nebo ho chce zresetovat na úroveň bakterií, aby se celý vyvinul znova?

Westhouse chce domů. A proto během několika desetiletí spřádá temné plány jak zničit svět, magii a vyhladit všechny magické bytosti. Proč? Aby se světy spojily? Ale Westhouse přece ví, že ve Starku utekly stovky let od jeho odchodu a bude tam doma asi stejně jako v Arcadii. To mu to zelená paní prostě nemohla otevřít dveře, ať teda jde? To vážně neexistovalo řešení, které by dávalo alespoň nějaký smysl?

A ano, váš epický příběh stejně skončí tak, že se světy spojí a proběhne několik krvavých válek s miliony obětí. Co že jsme to tedy změnili k lepšímu?

Rozuzlení u mě zanechává hořkou pachuť bezmoci, že všechno, co těžce vybojovala April, bylo úplně k ničemu. Často se tu hraje na nostalgickou notu a mám pocit, že hra se snaží těžit z nostalgie víc, než je zdrávo. Jako by si autoři nevěřili, že by hra mohla obstát sama o sobě. A asi mají pravdu.

Možná, že hodnocení časem změním, ale teď jsem smutná a zklamaná, co se to s mou oblíbenou hrou stalo. Jestli by prostě nebylo lepší nechat příběh uzavřený po prvním dílu...