U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.