Gone Home je další z řady explorativních her, kde vy coby hráč pomalu objasňujete, co se v tomto vylidněném domě odehrálo. Je bouřlivá noc, vy se vracíte do svého domova, který je překvapivě liduprázdný. Zanechané zprávy a oznámení vám dávají najevo, že nemáte po ničem pátrat (bude to tak prý lepší). Zvědavost však zvítězí a hráč se tedy ponořuje do postupného prozkoumávání nejmenších detailů a odhalování příběhu, který měl původně zůstat skrytý.
Ono honosné rodinné sídlo však zeje prázdnotou. Vy jakož hlavní postava, která na nějaký čas odcestovala mimo kontinent, nemůžete najednou najít žádné racionální opodstatnění, proč nyní po svém příchodu za bouřlivé noci nacházíte onen rodinný dům liduprázdný.
Postupně se před vámi prozkoumáváním různých dokumentů objevují nejasné obrysy toho, co tu postupně vyústilo v tento smutný stav. Dozvídáte se informace, které jsou na první pohled obyčejné a nijak zvláštní, postupně však začnete útržky faktů spojovat dohromady a tím se před vámi začne vytvářet obraz toho, co se tu mělo před vaším příchodem odehrát.
Samotné hraní spočívá zejména v procházení lokací rozlehlého domu a prozkoumávání mnoha předmětů (od dopisů, vzkazů, novinových článků až po běžné předměty). Hra samotná nenudí a na zajímavosti jí přidává i to, že dům obsahuje několikero skrytých prostor, o kterých většina dosavadních obyvatelů neměla ani ponětí.
Gone Home vypráví ve své podstatě jeden lidský příběh (pokud to velice zjednodušíme), příběh jedné povětšinou nepochopené osoby, která je vaším sourozencem. Samotný postup hrou je relativně záživný vzhledem k tomu, že lze prozkoumávat většinu předmětů, na které hráč narazí a následně má možnost si tyto předměty detailně ze všech stran prohlédnout.
Závěrem, hra určitě není žádný zázrak, ale na druhou stranu ani nezklame. Onen potenciál, který hra na začátku má, zůstává být možná ke škodě nevyužitý. Ten příběh tohoto divného domu, o kterém si místní šeptají podivné zvěsti ve výsledku není až tak podivný, jak se může na první pohled zdát. Přestože hodnocení hry není kdovíjak vysoké, přesto nelze litovat času, který jsem nad ní strávil. Musím se přiznat, že dějové vyústění toho všeho mě trochu zklamalo. Ne, že by to bylo špatné, ale čekal jsem v oné atmosféře opuštěného dobu za norčního deště něco více tajemného. Onen hlavní dějový zlom přichází relativně brzy a pak už je jen kosmeticky rozvedený, takže žádné velké finále nebo hlavní moment hráčova zamyšlení nenastává.
Ono honosné rodinné sídlo však zeje prázdnotou. Vy jakož hlavní postava, která na nějaký čas odcestovala mimo kontinent, nemůžete najednou najít žádné racionální opodstatnění, proč nyní po svém příchodu za bouřlivé noci nacházíte onen rodinný dům liduprázdný.
Postupně se před vámi prozkoumáváním různých dokumentů objevují nejasné obrysy toho, co tu postupně vyústilo v tento smutný stav. Dozvídáte se informace, které jsou na první pohled obyčejné a nijak zvláštní, postupně však začnete útržky faktů spojovat dohromady a tím se před vámi začne vytvářet obraz toho, co se tu mělo před vaším příchodem odehrát.
Samotné hraní spočívá zejména v procházení lokací rozlehlého domu a prozkoumávání mnoha předmětů (od dopisů, vzkazů, novinových článků až po běžné předměty). Hra samotná nenudí a na zajímavosti jí přidává i to, že dům obsahuje několikero skrytých prostor, o kterých většina dosavadních obyvatelů neměla ani ponětí.
Gone Home vypráví ve své podstatě jeden lidský příběh (pokud to velice zjednodušíme), příběh jedné povětšinou nepochopené osoby, která je vaším sourozencem. Samotný postup hrou je relativně záživný vzhledem k tomu, že lze prozkoumávat většinu předmětů, na které hráč narazí a následně má možnost si tyto předměty detailně ze všech stran prohlédnout.
Závěrem, hra určitě není žádný zázrak, ale na druhou stranu ani nezklame. Onen potenciál, který hra na začátku má, zůstává být možná ke škodě nevyužitý. Ten příběh tohoto divného domu, o kterém si místní šeptají podivné zvěsti ve výsledku není až tak podivný, jak se může na první pohled zdát. Přestože hodnocení hry není kdovíjak vysoké, přesto nelze litovat času, který jsem nad ní strávil. Musím se přiznat, že dějové vyústění toho všeho mě trochu zklamalo. Ne, že by to bylo špatné, ale čekal jsem v oné atmosféře opuštěného dobu za norčního deště něco více tajemného. Onen hlavní dějový zlom přichází relativně brzy a pak už je jen kosmeticky rozvedený, takže žádné velké finále nebo hlavní moment hráčova zamyšlení nenastává.
