''Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride''. Těmito slovy započne ono legendární dobrodružství této stařičké klasiky, která je sice o rok mladší než já, ale měl jsem onu čest si tuto hru zahrát a poznat jí do morku kosti už z toho důvodu, že jsme doma v té době neměli nějak zvláště výkonný stroj a tak jsem trávil čas na starých klasikách jako je např. tady Duke Nukem 3D. Co mě na této hře uhranulo byl především humor a různé narážky buď v podobě Dukovy hlašky na danou situaci nebo v podobě easter eggů, které ve většině případů naleznete v secret oblastech a které odkazovaly na spoustu filmů a věcí, které mi jsou sympatické.

Hlavní hrdina už je sympaťák od pohledu. Blonďák s ''Arnoldovitou'' kostrou, který si jen tak z něčeho hlavu nedělá a ve většině případech ji nechává chladnou a vždy se nad danou situací jen pousměje a hodí nějakou vtipnou hlášku.

Rozmanitost monster je tak akorát na hru 20 let starou. Nechybí zde nic, co by se dalo postrádat. Aťuž se jedná jen o obyčejné emzáky či zmutované poldo-prase, které na vás krásně dokáže zavrčet/zakvičet a tím oznamuje svojí přitomnost na scéně. A nebo ještěři, kteří vám zanechají jisté hnědé překvapení, máte-li štěstí. Bossové této hry na svou dobu taky byli dosti solidní a pomatuji z vlastní zkušenosti, že to pro mě kdysi nebylo snadné projít, ale teď po tolika dohráních je jejich porážka pro mě osobně jen otázka několika vteřin.

Zbraně jsou rozhodně velice originální a nebudu se nad nima nějak dlouho rozepisovat, protože kdo hru hrál tak mi jistě dá za pravdu, že zmenšovač/zvětšovač či mraznička se nevidí jen tak v nějaké hře. Pokud se teda nejedná taky o nějakou pseudo scifárnu.

Vystačující je zde i počet předmetů, které se dají použít ve váš prospěch. Portable medkid je zde povinností vlastnit v kapse, protože pokud hru hrajete na nejtěžší obtížnost, tak rozhodně onen medkid budete potřebovat. Stejně tak jako jetpack k dostaní se do hůře přistupných míst či už steroidy ke zvýšení výkonnosti, nightvision googles k vidění monster ve tmě, ochranných bot, aby bylo možné se brodit v různých toxických splaškách či obyčejnou potápěčskou soupravu na délší pobyt v podmořském/podvodním světě. Dále je zde už jen taková serepetička jménem holo-duke, který mi až na multiplayer pasáž přišel zcela k ničemu, protože i když jsou emzáci nehorázně tupí, tak ani tahle věcička je vůbec neoblbne.

Na závěr jen ještě zmínim dvě věci jen tak ve zkratce. V této hře mě do jisté míry zaujala i interkativita s okolím. Na to z jaké doby tato hra je, tak mě dosti přakvapilo, že si s Dukem můžu zajít ulevit si nebo jít si uspokoit své choutky před pixeloidní prsatici. A onu poslední věc, kterou bych rád zmínil je i soundtrack této hry, který mi po tolika letech pořád zní v uších a který už asi nikdy ze své hlavy nedostanu.