Herní výzva 4
Varování, tento komentář obsahuje plno sprostých slov, krve a potu. Proto není určen pro lidi se slabým srdcem, pro lidi, kteří se složí kdykoliv vidí krev a pro děti.
PS: Tento komentář si tito lidé mohou přečíst pouze po poradě se svým lékařem nebo pod dohledem další osoby.

Konečně jsem se dostal do Vietnamu. Přišlo mi, že to trvá celou věčnost, a že už se tam nikdy nedostanu. Naštěstí se mi to povedlo...

Tato česká hra mě minula, když jsem byl ještě malým capartem, a je to trochu škoda. No nic méně jsem to teď napravil a docela jsem si to užil možná i o trochu více.

Letím vrtulníkem nad Vietnamskou džunglí. Tady asi nebudu moct chodit na procházky.Vedle mě sedí Hornster, můj první přítel na této základně. To jsem ještě nevěděl, že je tak šílený...

Hra určitě není procházka růžovou zahradou, ale drsnou realitou, kde každičký zásah zabolí a může znamenat vaši smrt. Pokud si myslíte, že to bude něco podobného jako "Call of Duty" nebo "Medal of Honor", tak na to okamžitě zapomeňte.

Konečně jsme přistáli a já se setkal s velitelem, který mi ukázal můj nový dům. Nebo to byl byt? To si nejsem jistý. Jisté ale je, že je to díra. No nic, pak si to tady vyzdobím pár plakáty s nahými krasotinkami...

Grafika je i na dnešní poměry velice kvalitní. Je zde všude hodně zelené, ale to je snad jasné každému, když jsme v džungli. Ale nebojte se lokace jsou velmi různorodé, takže se nemusíte bát jednotvárného prostředí, to tady nehrozí.

Vydal jsem se na svoji první misi, kde jsem se seznámil se zbytkem svého týmu. Le Duy Nhut bude můj stopař, Joe Crocker doktor, PJ Defort radista, Thomas Bronson, zásobič a posledním členem je CJ Hornster, se kterým se už znám. Já mám být jejich velitelem. No uvidím jestli to zvládnu...

Zvuk a hudba jsou v této hře naprosto famózní, a skvěle dokreslují atmosféru misí. Nejenom zvuky zbraní, ale i hudba na pozadí jsou opravdu dobře udělané a vybrané.

Moje první mise nedopadla podle mých představ, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Teď mám aspoň chvilku na odpočinek a potom hurá zpět do víru bitev...

Hratelnost na tu dobu určitě na vysoké úrovni. Dnes mi trochu vadilo pomalé přemisťování se za Nhutem, který šel strašně pomalu a stále zastavoval a čekal na ostatní, ale bez něj by se člověk v této džungli ztratil. Postavy se neustále o něco zasekávali. A nejhorší bylo, když se zasekli sami za sebe, nebo vás zasekli ve dveřích. Mise byly opravdu rozmanité a většina z nich byla i zábavná, především, když jste byli sami, protože vás nikdo nezdržoval.

Dnes jsme nalezli díru do doupěte Vietcongů, já mám za úkol to tam vyčistit. Tak snad to zvládnu a ještě se někdy uvidíme. Jinak jsem se zapomněl představit. Jmenuji se Steve Hawkins.

Pokud jste to dočetli až sem, smekám klobouk (kdybych nějaký měl). :)