Datadisk v mém případě zachránil situaci. Většina lokací v Baldur's Gate mě totiž nijak zvlášť nezaujala a pobíhání od domečku k domečku v páté kapitole mě už tak otravovalo, že jsem se vážně zaobíral myšlenkou, že se na celé legendární Baldur's Gate vykašlu, protože mě to prostě nebaví. Nicméně jsem se rozhodl ještě navštívit lokace přidané datadiskem a situace se změnila jak mávnutím kouzelného proutku.

Už první souboj na ostrově, kam mě pošle kouzelník hledat nějaký plášť, naznačil, že zde se s dosud celkem úspěšnou ale nezáživnou "taktikou" (útočím vším co mám a odklepávám mezerník) nedostanu ani přes první místnost. Později samozřejmě ještě přituhlo. Už v troskách Balduranovy lodě jsem pečlivě musel rozmýšlet taktiku boje a připravit správné vybavení do rychlých slotů. A to mě teprve čekala Durlagova věž, která mě skutečně konečně donutila podrobně se seznámit se všemi kouzly, lektvary a magickými předměty, které měla moje parta k dispozici a využít všechny speciální schopnosti svých postav. A i tak byl load na denním pořádku, a závěrečný souboj si vyžádal dobrou desítku pokusů, než jsem přišel na tu fintu, jak se s ním vypořádat.

Příběhově to podle mě není žádná sláva, ale jako samostatné subquesty z tohoto světa mě to ani nijak zvlášť nevadilo, a třeba příběh týkající se Balduranova ztroskotání ve mně probudil i jistou dávku zájmu, což se zatím příběhu základní hry také nepovedlo. Řemeslně je to pořád skvěle zpracované RPG, jak jsem pochopil, tak datadisk přinesl i pár technických vylepšení hry, ale sám to porovnat nemůžu, původní verzi jsem nehrál. Každopádně datadisku se podařilo to, co jsem čekal už od původní hry, tedy že mě přiková k počítači a donutí mě přestat vnímat čas. A v neposlední řadě mi dodal i motivaci dokončit samotné Baldur's Gate. Takže jsem rád za něj.