Shodan je opravdu zákeřná bestie. Nemilosrdná, krutá s dost tuhým kořínkem. Člověk by řekl, že po explozi v minulém díle bude mít dost. Nemá dost a je silnější než dřív.

Nechápu neúspěch téhle série. Novátorský přístup. Tolik nových nápadů. Jenže hráči jsou konzervativní pancharti. Proč si hrát na pomalé otloukánky, když můžu vzít BFG a pořádně jim to nandat. Moc velká hloubka hry? Nebo to byla špatná reklama? Každopádně, o kvalitní hru se často stará komunita. Pokud si v dnešní době můžu celou hru hodně vylepšit různými módy, bude to asi znak toho, že se tady skrývá kvalita.

Atmosféru u mě rozhodně nedělá zdejší hudba. Do takhle ponurého a osamoceného prostředí se podle mě svižná elektronická hudba nehodí. Ani akce na to není dost akční. Jinak je atmosféra perfektní. Pocit samoty a odříznutí na vesmírné lodi, která je hodně vzdálená od domova. Strašidelné zvuky. Pocit zranitelnosti. Rozhodně hra nepatří k nejlehčím, pokud si jí nedáte na nejlehčí obtížnost.

Nelineární úrovně, které je radost prohledávat. Postupně se přitom dozvídat střípky ze skvělého příběhu. Zápletka je až skoro beznadějná a bezvýchodná. Jak se z toho můžu dostat? Jako bych letěl do slunce. Nepřátelé jsou odpudivý a objevují se pořád znovu. Nábojů je málo a jsou drahé. Design je parádní a zbraně dost nemotorné.

RPG prvky jsou nejlepším prvkem hry. Celý systém je postaven tak, že se můžete vydat snad třiceti různými cestami. Věřím, že všechny budou fungovat. Já se dal cestou hackera ze specializací na lehké zbraně. Úplně jsem například vynechal PSI. To může pak být úplně jiný zážitek. Tohle se fakt povedlo.

Trochu mě štvalo časté utíkání před mouchami. Ještěže nebyli moc chytré. Ve hře je oproti jedničce méně hádanek. Což jsem uvítal. A méně přehledná mapa. Jinak se duch hry nezměnil. Dost mě potěšila i úplně poslední nostalgická úroveň téhle dlouhé hry. Na FPS je délka hry hodně nadprůměrná a zábavná.