Hned na začátku musím podotknout, že až doteď jsem byl zaklínačský panic, takže nemohu porovnávat s předchozími díly. A taktéž hraji na konzoli. To načítání po smrti mě zabíjí...

První setkání s hrou je docela zásadní, zejména pokud jste nikdy do trilogie nenakoukli. Jeden důvod je neznalost Witcher universa a ten druhý je zahlcení velkým množstvím informací. Jako novic chcete ze startu dát příšerám ochutnat stříbro, což se stane, ale ne tak dynamicky, ne tak často. V tomhle případě rozhodně nečekejte Doom 2016, Zaklínač staví na pozvolném vstřebávání veškerých kvalit, což ale otevře i prostor pro všímání si chyb (není jich sice mnoho a dojem z hry kazí jen minimálně, ale jsou tu). Hráč se ani nestačí rozkoukat a hra ho zahltí variací útoků, znameními, petardami, alchymií, tunami postav, gwentem a dalšími věcmi. Pro nováčka je to křest ohněm, ale jakmile se z něj dostane a mozek si všechny aspekty přebere, ocitnete se ve hře, která - troufám si říci - atakuje TOP 10 her v historii gamingu.

Na 9GAGu jsem viděl vtipnou recenzi. Její pointa byla, že Zaklínač je všechno, jen ne hrou. Jediná hra v tomhle případě je Gwent. A já musím souhlasit. Postavy jsou opravdu mimořádně napsány a jejich charaktery mají sílu, mají své záměry a nabízí prostor pro sympatie i antipatie. Tento fakt ještě víc umocňuje prvek "volby", který sice ve většině případech nemá vliv, protože odpověď postavy bude jen lehce pozměněna, nicméně vytváří to jistou iluzi důležitosti rozhodnutí, což hráči vnukne pocit, že je jako médium opravdu důležitý. Jak si potom asi hráč připadá, když musí uskutečnit rozhodnutí, které něco skutečně může ovlivnit? No přece jako Geralt samotný a to je mimořádná deviza.

Ve věci questů Zaklínač 3 taktéž nezklamal. Na to, jaké jich je množství, se CDP daří vyhýbat monotónnosti a pokud nejedete vyloženě na 100% dohrání, tak questy nenudí a zejména zaklínačské zakázky ve vás vzbudí pocit důležitosti vašeho povolání pro severní říši. I v případě gwentu jde o zábavný počin a získávání nových karet po oblafnutí protivníka poskytuje pocit náležité satisfakce, stejně jako po skolení Běsa či Baziliška. Avšak našla by se jedna věc, která mě na misích nebavila a to jsou mise "Hledání zaklínačského vybavení". Jednotlivé plánky jsou rozesety často po celé mapě, přičemž je set roztroušen přibližně na 3 místech. A to mluvím pouze o jedné úrovni vylepšení, nehledě na to, že setů je zde celkem 5 a úrovní vylepšení taky 5. A to je opravdu hodně hledání a chození navíc.

Bojový a levelovací systém je vzhledem k mentalitě hry v pořádku. Logicky budete získávat úrovně pomaleji, protože sama hra nabízí několik desítek hodin hraní. Nevyváženost ale přichází v bodu, kdy si užíváte hru jako takovou, splníte pár hlavních úkolů, k tomu několik vedlejších, pak jednu dvě zaklínačské zakázky a rázem jste o 5 úrovní napřed, před hlavním úkolem, což je činí o mnoho lehčím. Dalo by se zde argumentovat tím, že na nejtěžší obtížnost je to ideální stav, ale pro hráče, který hraje na normal a neprahne po nějaké mimořádné výzvě, to může být trochu odrazující a pocit uspokojení po splnění mise nebude tak velký. Strom schopností nabízí hezkou škálu nejrůznějších abilit a jde hezky ruku v ruce s alchymií nebo zvolenou výzbrojí. Pomoc taktiky proti monstrům v podobě bestiáře je příjemná a v kombinaci s bojovými komby, úskoky a podobně, dělají bojový systém zábavný a po pochopení i docela jednoduchý.

Grafickou stránku hry nemohu tak zcela ocenit, jelikož hraji na PS4. Pominuli tedy rozlišení a fps, o které na konzoli přicházím, hra stále nabízí úchvatné scenérie a různorodá prostředí. Taktéž postavy, jejich mimika a gesta jsou skvěle zvládnuty a nevyhnete se okamžikům, kdy by jste nemysleli na osamčení Triss nebo Yennefer, protože ano, vypadají opravdu dobře.

Už na začátku komentáře jsem zmínil, že hra je pomalá, dlouhá, táhne se. Pro děj je tato povaha hry fatální. Ale v dobrém slova smyslu. Nejenže stihnete v této době poznat hru detailněji a zvládnete si osvojit její mechaniky, ale propadnete ději, postavám a vztahům mezi nimi. Tenhle "úkaz" vám pak v závěru, či v několika důležitých scénách umožní eskalaci emocí a vtiskne vám tak třetího zaklínače hluboko do vašeho herního srdce. Nejste-li typický CoD hráč, po dohrání hry budete mít ten hořko sladký pocit v těle, říkajíc "tak... a co teď, mám umřít nebo si ten mistrovský kousek dát znova nebo co sakra!?", což je známka mimořádné hry (U mě osobně pouze u TW3 a Bioshock série).

Závěr si nechám pro negativa. Moc jich není, ale jsou také trochu paradoxní. Prvním je Klepna. Ten kůň je někdy prostě magor! Není to časté, ale Klepna neposlouchá tak, jak by si hráč někdy představoval. Moje oblíbená vlastnost Klepny je zběsilé pobíhání v kruzích a zaclánění kamery v momentě, kdy bojuji se skupinou nepřátel a nevidím ani hovno. Druhá, malinko nemilá věc je absence lokace postav (pro nepovinné úkoly). Kdybych z předešlého hraní nevěděl, kde Triss bydlí, asi bych se zbláznil z hledání. No a teď ta paradoxní část. Velkou nevýhodou je to, že bude trvat velmi dlouho, než na herní svět vstoupí podobně výjimečný titul a to mě na Zaklínači těší i sere zároveň. I přes to minimum nedostatků mi nezbývá nic jiného, než dát plnou palbu!