SUPERHOT je pro mě středně zábavná střílečka s opravdu zajímavým aspektem - čas. Čas zde hraje roli nejdůležitější a tou jest rozdíl mezi životem a smrtí.

Aby čas plynul musíte se hýbat, pokud se hýbáte/otáčíte hlavou, čas plyne rychleji, pokud bez pohnutí stojíte na místě, čas je téměř stopnutý a to i pro projektily a objekty kolem vás. To je pro hru totiž prim, musíte se hýbat chytře jako Neo v Matrixu a vyhýbat se kulkám letících na vás, to vše v monotónní grafice o třech barvách a triangonálním fyzikálním rozpadu objektů a nepřátel.

Nápad je to opravdu pěkný ale nepříliš zábavný. Opakování celé úrovně kvůli škobrtnutí mezi salvou z brokovnice již po třetí není totiž příliš zábavné, dokonce je to trochu frustrující a to je důvod proč hra zas tolik nezáří. Naštěstí to vše povzbuzuje pěkně vypiplaný jednoduchý příběh o tom jak testujete přenos své mysli do softwaru a jak se tomu někteří snaží zabránit. Příběh u kterého se vás snaží hra skutečně pohltit do sebe aby jste si na chvíli mysleli že jste opravdu v tom počítači a dokonce se jí to na chvíli povedlo. Už jsem uvažoval nad tím zdali hraji pořád hru nebo jsem skutečně součástí příběhu a že jsem ponořen ve virtuálním vidění skutečného světa.

V jednoduchosti je krása, zde je té jednoduchosti možná příliš. Nejvíce mě odrazovali zbraně které se i na plynutí času pomalu přebíjejí a kulky příliš pomalu létaly, ovšem katana to zachránila! Doporučuji, ale nepřehnat dobu hraní, jinak se dostaví únava.