Pro mě je to zatím nejslabší Doom. A to hlavně kvůli první a většině druhé epizody. Nemůžu autorům upřít jisté novátorství v přístupu a level designu. Koho jiného v té době napadlo nacpat do FPSka tolik hádanek? No, hádanek. Spíš správnou kombinaci teleportů nebo spínačů. Dokonce se i objeví tajný povinný postup. Což je vopruz.

Je nutné to všechno podrobně prozkoumávat. Žádný spínač nesmíte přehlédnout. V kombinace s velkými úrovněmi a málo nepřáteli to vychází docela nudně. Něco teda šlo obejít přeskočením překážky (ZDoom), s čímž autoři nepočítali. V The Lost Epizodes of Doom je celkově málo nepřátel. Hlavně v první epizodě je málo démonů. Ještě méně těch silných. A ten konec? Kdo dohrál první epizodu v původním Doomu, bude vědět o čem je řeč. Něco takového by se spíš hodilo na úplný konec.

Hra začne nabírat šťávu až ke konci druhé epizody. Hádanky s teleporty asi vývojáře omrzely a vrátili se ke starému dobrému Doomu. Hlavně třetí epizoda je jak má být. Spousta nepřátel, přehlednější design, zvýšená obtížnost. To se opět vrátí Doom adrenalin a totální výplach při rychlé akci.

V době, kdy už byl na světě skvělý Doom 2, tohle trochu ztrácelo smysl. Už mi trochu vadili stále stejní nepřátelé a nepřítomnost dvouhlavňové brokovnice. Ale i tady má Doom design pořád něco do sebe, i když mě některé úrovně vyloženě rozčilovali.