Poprvé jsem Nox viděl ve svém úplně prvním koupeném časopise Score, č. 75, a screenshoty na mě udělaly velký dojem. I dnes, když na ně koukám na googlu, tak se mi ten styl líbí, včetně použité nezvyklé perspektivy, kterou si vybavuju už asi jen u Ultimy Online. Tehdy jsem to považoval za nějaké hrozně hardcore RPG a jelikož jsem neměl šanci se k tomu dostat, tak jsem si alespoň představoval, jak to hraju. No prostě klasika té doby.
Celou dobu jsem měl za to, že to je "něco jako Diablo" a že to zapadlo právě kvůli Diablu 2, které vyšlo půl roku poté. Ale po dohrání konečně vidím ty rozdíly, které tu jsou a nejsou malé. Nox je totiž daleko arkádovější - tady se úplně peče na nějaké buildy postavy, při level-upu se ani nerozdělují body do skillů, equip je tu druhořadý, quest je tady v podstatě vždy jen jeden a dočkáme se i věcí jako je skákání postavy a zatěžování plošinek. Ze začátku je obtížnost úplně směšná a v nastavení jsem hledal, kde se dá zvýšit (nenašel jsem), ale křivka vyletí rychle nahoru a ke konci hry už mě někteří nepřátelé zabíjeli na jednu ránu.
Co si budu pamatovat je ta strašná tma, kdy jsem občas nevěděl, kam jdu ani s kouzlem světla a orientoval jsem se v podstatě jen pomocí minimapy. Dál skvěle nadabovanou hlavní záporačku, která mě nezapomněla vysmát pokaždé, když jsem umřel (a v každé kapitole měla jiný proslov!). Dál ten moment, kdy jsem dostal nejsilnější zbraň ve hře a začal jsem s ní kosit hordy nepřátel, které padaly jak mouchy. A pak hlavně ty momenty, kdy jsem v rozhodující chvíli netrefil kuší nepřítele, i když stál metr ode mě a zase jsem umřel... Tady prostě musíte umět mířit.
Hezké je, že pro tři hratelné postavy vývojáři vymysleli lehce odlišný průchod hrou a jiné konce (kdy ale jen jeden dává smysl) a ve své době také poměrně frčel multiplayer. Vadilo mi jen uživatelské rozhraní - např. si lze zvolit jen 5 aktivních kouzel a k dalším se dostává složitěji, na což při souboji není moc čas. Nedomyšlené opravování věcí. A pak samozřejmě prosťoučký příběh, kterému by slušel nějaký pořádný zvrat. Celkově je to ale podařená hra a možná si jí v budoucnu střihnu ještě za jiné povolání než Conjurer.
Celou dobu jsem měl za to, že to je "něco jako Diablo" a že to zapadlo právě kvůli Diablu 2, které vyšlo půl roku poté. Ale po dohrání konečně vidím ty rozdíly, které tu jsou a nejsou malé. Nox je totiž daleko arkádovější - tady se úplně peče na nějaké buildy postavy, při level-upu se ani nerozdělují body do skillů, equip je tu druhořadý, quest je tady v podstatě vždy jen jeden a dočkáme se i věcí jako je skákání postavy a zatěžování plošinek. Ze začátku je obtížnost úplně směšná a v nastavení jsem hledal, kde se dá zvýšit (nenašel jsem), ale křivka vyletí rychle nahoru a ke konci hry už mě někteří nepřátelé zabíjeli na jednu ránu.
Co si budu pamatovat je ta strašná tma, kdy jsem občas nevěděl, kam jdu ani s kouzlem světla a orientoval jsem se v podstatě jen pomocí minimapy. Dál skvěle nadabovanou hlavní záporačku, která mě nezapomněla vysmát pokaždé, když jsem umřel (a v každé kapitole měla jiný proslov!). Dál ten moment, kdy jsem dostal nejsilnější zbraň ve hře a začal jsem s ní kosit hordy nepřátel, které padaly jak mouchy. A pak hlavně ty momenty, kdy jsem v rozhodující chvíli netrefil kuší nepřítele, i když stál metr ode mě a zase jsem umřel... Tady prostě musíte umět mířit.
Hezké je, že pro tři hratelné postavy vývojáři vymysleli lehce odlišný průchod hrou a jiné konce (kdy ale jen jeden dává smysl) a ve své době také poměrně frčel multiplayer. Vadilo mi jen uživatelské rozhraní - např. si lze zvolit jen 5 aktivních kouzel a k dalším se dostává složitěji, na což při souboji není moc čas. Nedomyšlené opravování věcí. A pak samozřejmě prosťoučký příběh, kterému by slušel nějaký pořádný zvrat. Celkově je to ale podařená hra a možná si jí v budoucnu střihnu ještě za jiné povolání než Conjurer.
