The Blackwell Epiphany jsem si dlouho šetřil a zároveň čekal na ideální moment, kdy se do něj pustit. Předchozí díly série byly parádní atmosférické adventury, které navíc díl od dílu procházely určitými kvalitativními skoky a tak ani není divu, že má očekávání byla nemalá.

Jak už řekl Tulareanus, největším problémem podobných sérií bývá právě závěr, který není úplně lehké napsat tak, aby uspokojivě uzavřel všechny položené otázky a zároveň aby i fungoval jako rozloučení s postavami. Jednoduše aby dával celé sérii nějaký rámec a nepůsobil odflákle a nepromyšleně. Nebudu chodit kolem horké kaše, Epiphany zakončení zvládl na výbornou. To, co bylo na začátku série nakousnuto, bylo v tomto díle dotaženo do konce a na vyřčené otázky bylo uspokojivě odpovězeno. Zatímco první dvě třetiny jsou, stejně jako díly předchozí, klasickou fantasy detektivkou s noir atmosférou, v závěru se přitvrdí, hlavní slovo dostane gradace a na konec přichází hotový emocionální rollercoaster.

Už od začátku jsou doménou celé série propracované a logicky jednající postavy a jejich jednoduše, ale velice přirozeně psané dialogy. Nejinak je tomu i tady. Po grafické stránce nemám co vytknout, nadabování působí už naprosto profesionálně a jazzové tóny už jen doplňují temnější, ale stále melancholickou atmosféru zasněženého New Yorku. Po stránce hratelnosti se mi hra jevila oproti předchozím dílům jako trochu těžší a záseků bylo mnohem více. Nutno však dodat, že ale především mojí vinou. Lokací je víc, postav, které hlavní dvojka na své cestě potká, je hromada a množství informací, které musí hráč vstřebat, je podstatně větší, než minule. Herní doba se v mém případě blížila 9 hodinám, což už rozhodně není málo.

Co říci na závěr? Rozhodně to, že hru (resp. celou sérii) doporučuji všem, kteří mají rádi kvalitní adventury, chtějí řešit problémy logickou cestou a především chtějí chytlavý příběh s lidskými charaktery.