Benoît Sokal vytváří hry (a nejen ty), do kterých vkládá svůj osobitý styl. Ať už se jedná o úchvatný vzhled, mechanické přístroje či vyprávění příběhu, vždy lze poznat, že dané dílo má na svědomí právě tento spisovatel, výtvarník a vývojář v jedné osobě. Ani Paradise není výjimkou, a i když je znát, že na hře již nepracoval zkušený tým Microïds, stále se jedná o kvalitní adventuru.

Do hry jsem byl vhozen jako do ledové vody, ale vzhledem k počátečním událostem je to pochopitelné a lépe jsem se tak mohl vcítit do pocitů hlavní hrdinky. Zajímavý nápad je hra za černého levharta, když nastane noc, ale jeho ovládání je bohužel vyřešeno trochu nešťastně a často jsem se zasekával o různé překážky.

Při hraní jsem narazil na jeden bug, který způsoboval, že kdykoli jsem vyšel nahoru po schodech z lázní, Ann okamžitě sešla znovu dolů. Zkoušel jsem si nahrát pozici, kde chůze do schodů fungovala normálně, ale jakmile jsem se dostal do určitého bodu, bug nastal znovu. Už jsem si chtěl najít savy na netu, ale pak mě napadlo spásné řešení, že po zdolání schodů zmáčknu Esc, abych se dostal do menu a tento nápad naštěstí zafungoval. Přijít na něj mi ale trvalo asi hodinu.

Potěšil mě častý výskyt automatů, které se podobaly těm z první Syberie, ale naopak mě zklamala vesnice Molgravů, která je příliš rozlehlá a nepřehledná, podobně jako vesnice Youkolů v Syberii 2. Fauna v čele s boxerem žabím, který je na konci vtipně využit k bubnování, krásně zapadá do afrického prostředí a doplňuje častá herní videa.