Story Continues...
Po mém zklamání u instalace 1. dílu nové trilogie, jsem přestal věřit na zázraky. A proto ani nevím proč, jsem pár let na to, cca v roce 2006, kdy jsem už uměl pirátit, nelegálně stáhl 2. díl. Proč by mi měl jít WW, když jsem ani nespustil SoT? Proč se vůbec zdržuji stahováním? ptal jsem se sám sebe. Přesto jsem Prince namountoval, nainstaloval, nacrackoval a spustil, očekávajíc pouze nějakou chybovou hlášku. Jaké však bylo mé nekonečné překvapení, když se hra skutečně spustila a ukázala intro. "Teď se něco pokazí a určitě mě to hodí do vokna." říkal jsem si, ale dostal jsem se na hlavní menu. "Když hru spustím, určitě mi to ukáže chybovou hlášku" myslel jsem si, ale hra mi dala úvodní animačku. "Jakmile se dostanu do samotné hry, něco se pos*re." tvrdíc s pomyšlením, jaký jsem vlastně dvanáctiletý tvrďák, ale hra se ROZJELA!!! Ani nedokážu slovy popsat tu euforii, která mě ovládla... to si musím nechat pro své děti, když jim budu vyprávět, proč je jejich narození až druhá nejradostnější událost v mém životě.
Zamiloval jsem si tady úplně všechno: hudbu, atmosféru, dabing, skákání, příběh a hlavně soubojový systém. Řeknu možná něco odvážného: Zde použitý "Free Form Fighting System" je s "FreeFlow Combat System" z Batman série nejlepší a nejzábavnější typ souboje, jaká může rubačka mít a naprosto nechápu, proč ho kromě Prince nedal Ubisoft i jinam, nebo proč ho nezkusil okopírovat někdo jiný. V drtivé většině podobných rubaček je to jenom o bezduchém "drcení" levého tlačítka myši, sem tam prokládané speciální schopností. Zde je to o načasování, kombinování a interakce s okolím a ještě se bere v potaz, zda bojujete jednoruč, nebo obouruč. Navíc to v pohybu vypadá fakt dost hustě.
Příběh mě zde zajímal asi z celé trilogie nejvíc. Ne proto, že je ve hře málo barev, více krve a drsná hudba, takže to je jakože "dospělejší", ale proto, že zatímco v ostatních dílech zachraňujete situaci, zde se vše točí jen kolem Prince, kterému jde po krku nebezpečná Dahaka. Vždy jsem měl raději osobnější příběhy, než ty epické o záchraně světa.
Pravděpodobně se pletu, ale nenapadá mě jiná hra, která by před druhým prince použila natolik odlišnou hudbu, než v jakém prostředí se odehrává. Myslím to tak, že když byla třeba hra ze středověku, použila se středověká hudba, ale zde, u hry známé už díky názvu svým orientální zasazením, se bez problému pustí západní metalová kapela a ono to funguje naprosto báječně. Godsmack díky Princovi zbožňuji dodnes a OST je jedno z mých nejoblíbenějších a v mém hudebním výběru nikdy nechybí.
A takhle bych mohl o každém aspektu mluvit ještě dlouho a každou blbost vynést do nebes. Komu by se to ale chtělo číst. Ale popravdě, při mém posledním Prince maratónu jsem si začal všímat i jistých nedostatků, jakože po získání Mask of the Wraith hra trochu ztratí tempo, nebo je někdy trochu složitější se orientovat, ale to vše jsou drobnosti, které vám ani dnes zábavu nezkazí. Druhý Prince je totiž i po letech pořád pecka a jedna z mých srdcovek.
Perlička na konec: Hru jsem dohrál hodněkrát, jakože fakt HODNĚkrát, ale až při mém posledním průchodu jsem poprvé na nejtěžší obtížnost porazil bez cheatů Dahaku a poprvé si všiml, že když Dahaka říká ty své nesmysly, tak při vrácení času se to změní ve smysluplné věty... A to mi trvalo 10 let :)
6. bod herní výzvy 2016
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Po mém zklamání u instalace 1. dílu nové trilogie, jsem přestal věřit na zázraky. A proto ani nevím proč, jsem pár let na to, cca v roce 2006, kdy jsem už uměl pirátit, nelegálně stáhl 2. díl. Proč by mi měl jít WW, když jsem ani nespustil SoT? Proč se vůbec zdržuji stahováním? ptal jsem se sám sebe. Přesto jsem Prince namountoval, nainstaloval, nacrackoval a spustil, očekávajíc pouze nějakou chybovou hlášku. Jaké však bylo mé nekonečné překvapení, když se hra skutečně spustila a ukázala intro. "Teď se něco pokazí a určitě mě to hodí do vokna." říkal jsem si, ale dostal jsem se na hlavní menu. "Když hru spustím, určitě mi to ukáže chybovou hlášku" myslel jsem si, ale hra mi dala úvodní animačku. "Jakmile se dostanu do samotné hry, něco se pos*re." tvrdíc s pomyšlením, jaký jsem vlastně dvanáctiletý tvrďák, ale hra se ROZJELA!!! Ani nedokážu slovy popsat tu euforii, která mě ovládla... to si musím nechat pro své děti, když jim budu vyprávět, proč je jejich narození až druhá nejradostnější událost v mém životě.
Zamiloval jsem si tady úplně všechno: hudbu, atmosféru, dabing, skákání, příběh a hlavně soubojový systém. Řeknu možná něco odvážného: Zde použitý "Free Form Fighting System" je s "FreeFlow Combat System" z Batman série nejlepší a nejzábavnější typ souboje, jaká může rubačka mít a naprosto nechápu, proč ho kromě Prince nedal Ubisoft i jinam, nebo proč ho nezkusil okopírovat někdo jiný. V drtivé většině podobných rubaček je to jenom o bezduchém "drcení" levého tlačítka myši, sem tam prokládané speciální schopností. Zde je to o načasování, kombinování a interakce s okolím a ještě se bere v potaz, zda bojujete jednoruč, nebo obouruč. Navíc to v pohybu vypadá fakt dost hustě.
Příběh mě zde zajímal asi z celé trilogie nejvíc. Ne proto, že je ve hře málo barev, více krve a drsná hudba, takže to je jakože "dospělejší", ale proto, že zatímco v ostatních dílech zachraňujete situaci, zde se vše točí jen kolem Prince, kterému jde po krku nebezpečná Dahaka. Vždy jsem měl raději osobnější příběhy, než ty epické o záchraně světa.
Pravděpodobně se pletu, ale nenapadá mě jiná hra, která by před druhým prince použila natolik odlišnou hudbu, než v jakém prostředí se odehrává. Myslím to tak, že když byla třeba hra ze středověku, použila se středověká hudba, ale zde, u hry známé už díky názvu svým orientální zasazením, se bez problému pustí západní metalová kapela a ono to funguje naprosto báječně. Godsmack díky Princovi zbožňuji dodnes a OST je jedno z mých nejoblíbenějších a v mém hudebním výběru nikdy nechybí.
A takhle bych mohl o každém aspektu mluvit ještě dlouho a každou blbost vynést do nebes. Komu by se to ale chtělo číst. Ale popravdě, při mém posledním Prince maratónu jsem si začal všímat i jistých nedostatků, jakože po získání Mask of the Wraith hra trochu ztratí tempo, nebo je někdy trochu složitější se orientovat, ale to vše jsou drobnosti, které vám ani dnes zábavu nezkazí. Druhý Prince je totiž i po letech pořád pecka a jedna z mých srdcovek.
Perlička na konec: Hru jsem dohrál hodněkrát, jakože fakt HODNĚkrát, ale až při mém posledním průchodu jsem poprvé na nejtěžší obtížnost porazil bez cheatů Dahaku a poprvé si všiml, že když Dahaka říká ty své nesmysly, tak při vrácení času se to změní ve smysluplné věty... A to mi trvalo 10 let :)
6. bod herní výzvy 2016
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
