Jak všichni víme, tak průkopníkem 1st person akcí byl Wolfenstein 3D. Přes svoji tehdejší originalitu a objevení nového žánru mě osobně tento titul nijak zvlášť neoslnil a to hlavně díky častému bloudění a obrovskému stereotypu. O rok později přichází první Doom a to už byla pecka, která výše jmenovaného značně předčila ve všech směrech. Doslova se zrodila legenda, která dokonce vytvořila alternativní název ve svém žánru ("doomovka") a nedlouho na to se dočkala svého pokračování…

Je to už více jak 20 let, když jsme se nacházeli v obchodním domě Kotva a pořídili si první originální hru s nádhernou krabičkou a neméně hezkou plackou za tenkrát neuvěřitelných 1999 korun českých! Peněženka plakala, ale duše počítačového pařana jásala! První díl nasadil laťku hodně vysoko. Druhý díl přinesl několik nových nepřátel a díky jejich značně vyššímu počtu také zvýšenou obtížnost. Troufám si tvrdit, že především díky těmto novinkám překonal o něco svého předchůdce.

Hra opravdu bavila, ačkoliv jsem se tenkrát choval jako počítačový barbar a nestyděl jsem se pravidelně používat cheaty IDDQD a IDKFA, které se pravděpodobně i dnes dají označit za nejznámější herní cheaty na světě. Od té doby uplynulo mnoho let, během kterých vyšlo spoustu dalších kvalitních titulů stejného žánru, tak jsem si řekl, že si Doom II znovu vyzkouším a to zhruba 22 let od jeho vydání. Pěkně v původní podobě bez cheatů, pouze s použitím mouse looku. Bude to znít asi neuvěřitelně, ale i po tolika letech to byla minimálně stejná zábava jako tenkrát! Zajímavé zbraně na neméně zajímavé nepřátele, parádní hudba a zvuky, ale hlavně ten "feeling" ze střílení, který se opravdu zaryje do paměti. Ten pocit, když sestřelíte Impa brokovnicí, nebo když mezi hordu nepřátel vystřelí BFGéčko, aby se jejich řady trochu pročistily… Masakr a to pekelný!

Odkaz této hry se dá nazvat jako "nesmrtelný" a i kdyby někdy náhodou umřel, tak své místo v herním nebi má rozhodně jisté! A nebo spíš v herním pekle? :)