Zklamání z promrhaného potenciálu, nebo z nenaplnění nepodložených očekávání? Těžko říct, každopádně zklamání a výsledný dojem překvapivě meh. Vynikající výtvarnou stránku a hudbu asi nikdo popírat nebude, i interakce s herními prvky, způsob řešení hádanek a komplexní postup úrovněmi původně tlačil obecně nudné klikačky na hodně zajímavé místo: první levely vcelku solidně balancují na intuitivnosti a nutnosti zapojovat mozek, a i když postupně čím dál častěji sklouzávají do náhodného klikání, aby člověk zjistil, co teda proboha má dělat, sekvence jednotlivých kroků je logická a není zas takový problém dát ji metodou pokus omyl dohromady. S příchodem pozdějších úseků nastupuje větší komplexnost: často abyste se ze stadia a dostali do stadia b, musíte prvně v různém pořadí a s různými položkami z inventáře získanými na různých místech absolvovat c, d, e, a f, které jsou na sobě navíc vzájemně závislé. Netřeba se ale strachovat, protože propojenost je tu fakt vychytaná a na rozdíl od jiných her se nikdy nemusíte trápit, že byste zkysli na místě: tuhle prostě odklikáte a vyřešíte, co se dá, pročež si odskočíte o hádanku dál a ono vás to už do cíle nějak přirozeně dotlačí, jelikož vyjde najevo, že s tou jednou blbůstkou, co vás o mapu dřív tak vytáčela, jste si dělali hlavu dost předčasně.

Naneštěstí ve druhé polovině začne překvapivě povedená manipulace s prostředím ustupovat mechanickým hlavolamům typu sestav skládačku, abys získal zásadní položku, a ke konci už je to de facto 90% herní náplně. Samozřejmě, do velké míry je to otázka osobního vkusu, protože zrovna na tenhle typ hádanek si kdovíjak nepotrpím, ale popravdě mi výměna promyšleného designu za přímočaré „vykvedlej ježka z klece a máš hotovo“ připadá obzvlášť ve srovnání s výbornými prvními úrovněmi poněkud jako zašívák.