Včera byl pěkný den, kromě toho že mi zbývalo přesně dvanáct dní (dnes už jen jedenáct), do splnění achievementu "Zatracená loajalita", jsem také dohrál Blood and Wine. Plný emocí jsem dokončil Geraltovu pouť.
Zprvu chci říct, že mě tento datadisk dostal do kolen, nechci ho porovnávat s Heats of Stone....pro mně je BaW zkrátka grandiozní požitek ve velkém a HoS grandiozní požitek v menším....ovšem oba neopakovatelné.
Nový kraj, jinak temná noc a jinak krásná země. Poprvé, když jsem osvobodil vesnici od banditů a viděl cinematic jak na Toissantem vzejde slunce...opravdu jsem se do toho kraje zamiloval.
Autorům se podařilo to, co nedokázal ani Sapkowski. Přečetl jsem vše ze světa Zaklínače, ale nikdy mně nenapadlo, že budu známý kraj a postavy vnímat o tolik intenzivněji a jinak. Annu Henrietu jsem si vždy představoval jako "uschlou a úzkoprsou" kněžnu a najednou spatřím tu kouzelnou krásku, která srší logikou, moudrostí a hlavně nevázaností, kdy je schopná porušit etiketu a spoře oděná se vydat na pomoc svému rytíři.
Celé je to poklidné a dokonale navozující atmosféru čtvrté kapitoly, prvního dílu. Velmistrovské zbroje, nový balíček Gwintu, každá novinka která mně dokonale nabudila k jejímu dokončení. A pak se začala objevovat, všechna ta známá monstra z prvního dílu.
Už v té době jsem si říkal: "Už teď jsem dokonale spokojený, zbytek může být klidně průměrný", no rychle jsem byl přesvědčen o opaku...protože příšel "On" - Při lovu na blíže nespecifikovanou šelmu, později ukáživší se jako vyšší upír, seskočil "Regis".....a tehdy jsem pochopil, že do konce budu hrát s otevřenými ústy...
Tolik detailů, uchopení upírů tím správným způsobem - mythologie, Detlaffova krvelačná smrtonosnost, zároveň však naivita a touha po lásce. To vše vrcholilo dokonale v tom rozporu, kdy Beacular zaplavily masy nižších upírů a chaos.
Osobně bych vytknul dvě věci.
První, že finále mělo dvě samostatné cesty, setkání s Unseen Ancient Onem jsem zkrátka nemohl odmítnout....bytost tak mocná, že zpacifikuje Regise jak hračku a Geralta dovede na pokraj smrti....ojojoj. Ale vedle toho druhá - nepropojená -, snad ještě zajímavější cesta, kdy se Geralt podívá do pohádek, aby řešil problémy s čarodějnicí z perníkové chaloupky, zboural domek třem prasátkům, zjistil že Locika se z frustrace oběsila na vlastních vlasech a prodavčka zápalek se překvalifikovala na pouličního dealera. Ty dvě cesty měly být propojeny do jedné, aby hráč v jednom požitku mohl pochopit jak veškeré upírstvo, tak samotnou Syannu. Hlavně v té červené huťce vypadala opravdu sexy).
Druhá věc, kterou bych chtěl jinak jsou zakončení, snadno přehlédnutelné niance, kdy to může být špatně a fakt, že nemohu ušetři Detlaffa s celkově dobrým koncem (Vyšší upíři se přece nezabijejí)
Opravdu skvost, sice mi moc nepasuje po konci základní hry a seděl by mi víc jako výplň mezi dvojkou a trojkou, každopádně méně jak 100% dát nemohu.
Zprvu chci říct, že mě tento datadisk dostal do kolen, nechci ho porovnávat s Heats of Stone....pro mně je BaW zkrátka grandiozní požitek ve velkém a HoS grandiozní požitek v menším....ovšem oba neopakovatelné.
Nový kraj, jinak temná noc a jinak krásná země. Poprvé, když jsem osvobodil vesnici od banditů a viděl cinematic jak na Toissantem vzejde slunce...opravdu jsem se do toho kraje zamiloval.
Autorům se podařilo to, co nedokázal ani Sapkowski. Přečetl jsem vše ze světa Zaklínače, ale nikdy mně nenapadlo, že budu známý kraj a postavy vnímat o tolik intenzivněji a jinak. Annu Henrietu jsem si vždy představoval jako "uschlou a úzkoprsou" kněžnu a najednou spatřím tu kouzelnou krásku, která srší logikou, moudrostí a hlavně nevázaností, kdy je schopná porušit etiketu a spoře oděná se vydat na pomoc svému rytíři.
Celé je to poklidné a dokonale navozující atmosféru čtvrté kapitoly, prvního dílu. Velmistrovské zbroje, nový balíček Gwintu, každá novinka která mně dokonale nabudila k jejímu dokončení. A pak se začala objevovat, všechna ta známá monstra z prvního dílu.
Už v té době jsem si říkal: "Už teď jsem dokonale spokojený, zbytek může být klidně průměrný", no rychle jsem byl přesvědčen o opaku...protože příšel "On" - Při lovu na blíže nespecifikovanou šelmu, později ukáživší se jako vyšší upír, seskočil "Regis".....a tehdy jsem pochopil, že do konce budu hrát s otevřenými ústy...
Tolik detailů, uchopení upírů tím správným způsobem - mythologie, Detlaffova krvelačná smrtonosnost, zároveň však naivita a touha po lásce. To vše vrcholilo dokonale v tom rozporu, kdy Beacular zaplavily masy nižších upírů a chaos.
Osobně bych vytknul dvě věci.
První, že finále mělo dvě samostatné cesty, setkání s Unseen Ancient Onem jsem zkrátka nemohl odmítnout....bytost tak mocná, že zpacifikuje Regise jak hračku a Geralta dovede na pokraj smrti....ojojoj. Ale vedle toho druhá - nepropojená -, snad ještě zajímavější cesta, kdy se Geralt podívá do pohádek, aby řešil problémy s čarodějnicí z perníkové chaloupky, zboural domek třem prasátkům, zjistil že Locika se z frustrace oběsila na vlastních vlasech a prodavčka zápalek se překvalifikovala na pouličního dealera. Ty dvě cesty měly být propojeny do jedné, aby hráč v jednom požitku mohl pochopit jak veškeré upírstvo, tak samotnou Syannu. Hlavně v té červené huťce vypadala opravdu sexy).
Druhá věc, kterou bych chtěl jinak jsou zakončení, snadno přehlédnutelné niance, kdy to může být špatně a fakt, že nemohu ušetři Detlaffa s celkově dobrým koncem (Vyšší upíři se přece nezabijejí)
Opravdu skvost, sice mi moc nepasuje po konci základní hry a seděl by mi víc jako výplň mezi dvojkou a trojkou, každopádně méně jak 100% dát nemohu.
