Bebop a Rocksteady jsou mí oblíbení záporáci z animovaného seriálu Želvy Ninja. Vývojářské studio, nesoucí stejné jméno jako mutant člověka s nosorožcem, však nevytvořilo hru s okrunýřovanými plazi, ale vrhlo se na temnější komiksový příběh, kde hlavní roli zaujímá Batman. První díl prozatím čtyřdílné série je na zdejší databázi mezi sto nejlepšími hrami a já na následujících řádcích shrnu, proč si toto umístění právoplatně zaslouží.
Nejprve jsem sice musel zprovoznit příšernou službu Games for Windows Live, ale stálo to za to a v kůži netopýřího muže jsem se spoutaným Jokerem přijel do blázince na ostrov Arkham. Už v úvodní animaci mě velmi potěšil dabing. Kevin Conroy (Batman) a Mark Hamill (Joker) namluvili své postavy opravdu bravurně a ani ostatní nezůstávají pozadu.
Příběh má od začátku spád, a to vydrží celou hru. Lokace jsou skvěle zpracované a zakomponované a co mě dostalo, že když se Batmanovi během animace poškodí oblek, potrhá plášť nebo přibude nějaký ten šrám v obličeji, v následném hraní to nezmizí, ale nese si to až do konce hry. Super je také speciální vybavení, které se nenachází náhodně na ostrově, ale dostal jsem se k němu postupně díky Batmobilu, Batwingu nebo Batjeskyni. Nejvíce jsem si z těchto pomůcek oblíbil batarang, který jsem hojně využíval i při soubojích.
Mám rád hledání různých předmětů a tady jich díky Hádankářovi bylo více než dost a navíc jeho výzva obsahovala i hádanky, z nichž některé byly opravdu zapeklité. Po zdolání všech otazníků na mapě se mi otevřely všechny trofeje, výzvy i charaktery postav a to je určitě vítaný bonus.
Souboje s přesilou mě celkem bavily, ale bylo jich na můj vkus až moc, vzhledem k tomu, že Joker mluvil o stovce přívrženců z Blackgate, a i když nebudu počítat uteklé chovance, bylo jich určitě víc. Stealth pasáže jsem si však vychutnával do posledního stojícího kriminálníka. Zavěšení nepřítele na chrliče nebo jeho skopnutí při plachtění nemělo chybu. Batman: Arkham Asylum je hrou, kterou jsem si užíval od začátku do konce a když teď koukám na své hodnocení, 90 % jsem naposledy udělil World of Goo, a to už je více než pět let zpátky. Už se těším na Arkham City.
Nejprve jsem sice musel zprovoznit příšernou službu Games for Windows Live, ale stálo to za to a v kůži netopýřího muže jsem se spoutaným Jokerem přijel do blázince na ostrov Arkham. Už v úvodní animaci mě velmi potěšil dabing. Kevin Conroy (Batman) a Mark Hamill (Joker) namluvili své postavy opravdu bravurně a ani ostatní nezůstávají pozadu.
Příběh má od začátku spád, a to vydrží celou hru. Lokace jsou skvěle zpracované a zakomponované a co mě dostalo, že když se Batmanovi během animace poškodí oblek, potrhá plášť nebo přibude nějaký ten šrám v obličeji, v následném hraní to nezmizí, ale nese si to až do konce hry. Super je také speciální vybavení, které se nenachází náhodně na ostrově, ale dostal jsem se k němu postupně díky Batmobilu, Batwingu nebo Batjeskyni. Nejvíce jsem si z těchto pomůcek oblíbil batarang, který jsem hojně využíval i při soubojích.
Mám rád hledání různých předmětů a tady jich díky Hádankářovi bylo více než dost a navíc jeho výzva obsahovala i hádanky, z nichž některé byly opravdu zapeklité. Po zdolání všech otazníků na mapě se mi otevřely všechny trofeje, výzvy i charaktery postav a to je určitě vítaný bonus.
Souboje s přesilou mě celkem bavily, ale bylo jich na můj vkus až moc, vzhledem k tomu, že Joker mluvil o stovce přívrženců z Blackgate, a i když nebudu počítat uteklé chovance, bylo jich určitě víc. Stealth pasáže jsem si však vychutnával do posledního stojícího kriminálníka. Zavěšení nepřítele na chrliče nebo jeho skopnutí při plachtění nemělo chybu. Batman: Arkham Asylum je hrou, kterou jsem si užíval od začátku do konce a když teď koukám na své hodnocení, 90 % jsem naposledy udělil World of Goo, a to už je více než pět let zpátky. Už se těším na Arkham City.
Pro: dabing, příběh, ostrov Arkham, poškození a zranění nemizí, batarang, hádankářova výzva, trofeje, charaktery postav, stealth pasáže
Proti: příliš mnoho soubojů, GFWL