„Ve tvém vlastním zájmu tě varuji hráči, který jsi nepřipraven a neozbrojen se odvažuješ vstoupit na půdu neznámé tobě pláně o jejímž nebezpečí nemáš ani představy, přičemž šílenství nebo tělesná smrt nejsou ještě nebezpečím největším. Hrůza s níž se zde setkáš, půjde pak s tebou a tobě ztěží bude možno po celý tvůj život uniknout tomuto děsu.”

Tak jsem se kvůli výzvě vrhl mezi nejtemnější vody internetu. Tato hra by měla sloužit jako odrazující případ pro návštěvu deep webu, akorát se nachází volně k dispozici na webu normálním.

Titul se nejvíc podobná dvěma mým oblíbeným hrám. Styl vyprávění je ne nepodobný tomu z Dark Souls. I zde příběh vyprávějí němé postavy a prostředí. Ihned od startovní lokace je zeď připomínající penis, do kterého naráží slečna polonahým avatarem a cílové tlačítko vypadá jako otvor. Hned ve druhé misi dojde na protržení blány do které vnikají hned dva uživatelé, chvíli střídavě a pokud v úrovní strávíte dostatek času, tak i zároveň!

Druhý boss první oblasti je v mých očích podstatě největším chudákem univerza.. protože kvůli zdi se nikdy nedostane k jádru problému. Zde hra trochu trpí nepřeložitelností daného lore, jedná se totiž o idiom "get to the bottom of something" a běžný hráč to bez hluboké analýzy mnoha herních webů nemá šanci pochytit. Tolik je ztraceno v překladu...

Lore jde prostě interpretovat volně mnoha způsoby.

Ačkoliv prostředí jeví typické znaky eukleidovské geometrie, hned spatříte, že se něco šeredně nevyvedlo. Tato blasfemická architektura lze chápat jako zdroj zániku Pivova zdravého rozumu. Zřejmě by cvrlikalo každému, bydlet v takhle navržených ulicích.

Já se však stavím k druhé teorii. Hra je vlastně takový Silent Hill, kde je Pivo již dávno v limbu a prožívá svůj osobní očistec skrze střípky vlastních vzpomínek, které tvarují tento démonický svět plný nástrah do nekončícího boje mezi avatary třejícícmi se o sebe.