Druhý díl trilogie vyšel v září 2014, čili zhruba rok po prvním díle. Tvůrci ponechali původní koncept, menu i základní stavební prvky jako je sběr dokumentů, hledání relikvií, či používání předmětů. Základ je zkrátka stejný, což vůbec nevadí, protože funguje dobře. Co však zamrzet může je zmenšení počtu sběratelských předmětů - už ne 29 dokumentů, ale jen 20 a už ne 12 relikvií ale pouze 4. I herní doba se trochu smrskla, ale vzhledem k povaze hry jsou 2-3 hodiny tak akorát, řekl bych.

Hlavního hrdinu čeká v pořadí třetí cíl, kterým je šílená Německá doktorka provádějící pokusy na pacientech. Vcelku obvyklé téma ke kterému se ale úzce vážou roztodivné druhy zmutovaných lidí a na ty narazíte i v Underworldu. Monstra se tentokrát zdrží na obrazovce mnohem déle než u dílu prvního. Kdo si vzpomene na Penumbru a spletité komplexy, kterými se prohánějí potvory, jimž je třeba se vyhnout, ví, jak bude vypadat Underworld. Přijít do oblasti, pomocí mapy se zorientovat a pak začít plnit určitý úkol, aby bylo možné se dostat dál. Ale najdou se i další novinky jako třeba zakreslování mapy během cesty bludištěm, či možnost potápění se. Děj je, jak název napovídá, zasazen především do podzemních prostor. Navštívíte doly, kanalizace, či třeba starý výzkumný komplex. Sice nic převratného, ale atmosféra se na takovém prostředí budovat dá. Underworld je rozhodně mnohem větším hororem než jeho předchůdce.

Drobnou novinkou je, že hlavní hrdina komentuje věci, které kolem sebe vidí. Sice ne moc často, ale občas pár slov pronese, což by mohlo znít dobře, kdyby ovšem jeho monology nazahrnovaly především tupá zvolání typu Oh, my God! Tahle novinka se zkrátka nepovedla.

Nijak zvláště si necením ani závěrečného "souboje" s doktorkou, zasazeného do úzkých bludišť. Nutnost přecházet do speciálního modu, kde čas běží pomaleji a kde vás doktorka může zmasakrovat je sice originální, ale celý ten rébus je na můj vkus moc složitý. Trvalo mi snad hodinu než jsem si dokázal přesně naplánovat trasu, rychlost i přechody do modu tak, aby to všechno klaplo.

Ve výsledku je Underworld atmosféričtější, pestřejší, ale také těžší než Prelude. Drží si svoji laťku kvality a tak nelze čekat žádný výrazný skok vpřed. Určitý posun tu ale přeci jen je a vzhledem k tomu, že jediným krokem zpět může být poněkud frustrující závěr, působí Underworld jako velice dobré pokračování, které by příznivci prvního dílu neměli minout. Sice to na Penumbru pořád nestačí, ale i tak jsem si Underworld užil. I v zapomenutých koutech Steam obchodu se občas dá objevit pěkný kousek.