Dissolution of Eternity (DoE) je druhým a poslední oficiálním datáčem (těch neofiko jsou ještě mraky) pro Quake a protože za výtvorem stojí zase úplně noví tvůrci, zajímalo mě, jak si s tématem poradili. Na jednu stranu je tu velká odvaha přicházející v podobě spousty nových potvor a čtyř prostředí – Antiky, démonického Středověku, Egypta a Mayské (nebo Aztécké?) říše. Jenomže ve všem ostatním se tvůrci zdrželi při zemi a to je vzhledem ke slabé základní hře vcelku škoda.
DoE bohužel nepřináší žádné nové zbraně a vypouští dokonce i ty z prvního datadisku. Namísto toho obsahuje nové druhy munice, které můžete ve zbraních přepínat. Je to hezké, když s sebou můžete vláčet dvojnásobnou porci kulek, přičemž ta druhá porce si s nepřáteli poradí rychleji, ale nové zbraně to zkrátka nenahradí. Podobně jsou na tom monstra. Nových potvor je pořádná várka a to včetně dvou bossů. Celkem vzato jsem s nepřáteli spokojen, ale je třeba říci, že mnoho z nich jsou pouze vylepšenou variantou známých potvor. Čili stejně jako u zbraní jsou ty novinky takové polovičaté.
Dále tu máme dvojici nových power upů. Bohužel moc často jsem na ně nenarazil a to jsem našel skoro všechny secrety. Prvním bonusem je štít, který výrazně snižuje zranění, druhým opasek umožňující skákat do větší výšky. Je to hezké. Už méně hezká je absence tajných úrovní. Nicméně celkových 15 map + 1 úvodní je podle mě slušná várka. Vlastně půlka základní hry a to je na datadisk velice solidní.
1. Epizoda (7 map)
První epizoda nabízí 7 úrovní, které jsou zasazené do středně až hodně spletitých komplexů připomínající nějaký ústřední motiv jen zřídkakdy. Bylo tu cosi jako důl, cosi jako věž a chrám, ale povětšinou je to takový typický Quakeovský mišmaš postrádající myšlenku. Tím bylo zaděláno na průšvih, protože design map původní hry je prostě slabý. Jednotlivé úrovně od sebe nejsou moc dobře rozeznatelné, bloudění a návraty přes půlku úrovně jsou běžné a celkově vzato jsou mapy nic moc. Obtížnost je rozhodně vysoko už od počátku, ale vzhledem k postupně zvyšujícímu se počtu speciální munice se dá se silnými monstry vypořádat rychle. Většinou jsem střílel klasickou municí, a když vyskočil Fiend nebo Shambler, tasil jsem speciálku. Nových monster se taky pár objeví, ale bohužel jenom pár a nejsou moc nebezpeční. Vodní hadi nahradili rybky, zelená sliz koule nahradila modrou sliz kouli, která už v základní hře byla dost vzácná. Akorát přízrak (Wraith) je pěkně drsný a ke konci kapitoly se objevuje ve velkém množství.
Boss, který představuje výrazně vylepšeného Wraitha potěšil. Overlord je pěkně nebezpečná bestie s náváděcími explozivními koulemi. Navíc se umí teleportovat, takže sázka na pomalé brutální zbraně jako je bročka, či raketomet je lepší než zvolit třeba kulomet. Rozhodně příjemný a docela náročný bossfight. Za bosse má u mě DoE významné plus, tím spíše když původní Quake se s bossy moc nepředvedl.
2. Epizoda (8 map)
Druhá část těží hlavně z prostředí Egypta. Tvůrci novými texturami nešetří, nová monstra se objevují mnohem častěji, jenomže level design je ještě nudnější. Složitost všech komplexů je ohromná a přesahuje nejspletenější mapy původní hry. Jde o náročnou a velice nezáživnou epizodu, která mě začala bavit až ke konci s ohromným nástupem pastí, které bylo zábavné překonávat. Nicméně za zvuk kotoučové pily bych dal tvůrcům pěstí. :)
Bossem epizody a vlastně celého datáče je drak. Drak létá, plive extra vražedné koule a jeho zabití není úplně jednoduché. Jenomže v celém areálu se čas od času naprosto kreténsky začne třást podlaha, což vás snadno srazí do propasti. Celý bossfight je spíše o náhodě, kdy doufáte, že vás chvění nezastihne v blízkosti lávových jezírek. Takže ačkoli je boss super, samotný boj je spíš nehorázná katastrofa.
Ve výsledku je pro mě Dissolution of Ethernity výrazně slabším počinem než předchozí Scourge of Armagon. Tvůrci sice přednesli řadu novinek, ale většině nápadům chybí odvaha, neboť jde jen o pozměnění známých zbraní / monster. Největším zádrhelem je ale level design, který je příliš nudný a příliš spletitý.
DoE bohužel nepřináší žádné nové zbraně a vypouští dokonce i ty z prvního datadisku. Namísto toho obsahuje nové druhy munice, které můžete ve zbraních přepínat. Je to hezké, když s sebou můžete vláčet dvojnásobnou porci kulek, přičemž ta druhá porce si s nepřáteli poradí rychleji, ale nové zbraně to zkrátka nenahradí. Podobně jsou na tom monstra. Nových potvor je pořádná várka a to včetně dvou bossů. Celkem vzato jsem s nepřáteli spokojen, ale je třeba říci, že mnoho z nich jsou pouze vylepšenou variantou známých potvor. Čili stejně jako u zbraní jsou ty novinky takové polovičaté.
Dále tu máme dvojici nových power upů. Bohužel moc často jsem na ně nenarazil a to jsem našel skoro všechny secrety. Prvním bonusem je štít, který výrazně snižuje zranění, druhým opasek umožňující skákat do větší výšky. Je to hezké. Už méně hezká je absence tajných úrovní. Nicméně celkových 15 map + 1 úvodní je podle mě slušná várka. Vlastně půlka základní hry a to je na datadisk velice solidní.
1. Epizoda (7 map)
První epizoda nabízí 7 úrovní, které jsou zasazené do středně až hodně spletitých komplexů připomínající nějaký ústřední motiv jen zřídkakdy. Bylo tu cosi jako důl, cosi jako věž a chrám, ale povětšinou je to takový typický Quakeovský mišmaš postrádající myšlenku. Tím bylo zaděláno na průšvih, protože design map původní hry je prostě slabý. Jednotlivé úrovně od sebe nejsou moc dobře rozeznatelné, bloudění a návraty přes půlku úrovně jsou běžné a celkově vzato jsou mapy nic moc. Obtížnost je rozhodně vysoko už od počátku, ale vzhledem k postupně zvyšujícímu se počtu speciální munice se dá se silnými monstry vypořádat rychle. Většinou jsem střílel klasickou municí, a když vyskočil Fiend nebo Shambler, tasil jsem speciálku. Nových monster se taky pár objeví, ale bohužel jenom pár a nejsou moc nebezpeční. Vodní hadi nahradili rybky, zelená sliz koule nahradila modrou sliz kouli, která už v základní hře byla dost vzácná. Akorát přízrak (Wraith) je pěkně drsný a ke konci kapitoly se objevuje ve velkém množství.
Boss, který představuje výrazně vylepšeného Wraitha potěšil. Overlord je pěkně nebezpečná bestie s náváděcími explozivními koulemi. Navíc se umí teleportovat, takže sázka na pomalé brutální zbraně jako je bročka, či raketomet je lepší než zvolit třeba kulomet. Rozhodně příjemný a docela náročný bossfight. Za bosse má u mě DoE významné plus, tím spíše když původní Quake se s bossy moc nepředvedl.
2. Epizoda (8 map)
Druhá část těží hlavně z prostředí Egypta. Tvůrci novými texturami nešetří, nová monstra se objevují mnohem častěji, jenomže level design je ještě nudnější. Složitost všech komplexů je ohromná a přesahuje nejspletenější mapy původní hry. Jde o náročnou a velice nezáživnou epizodu, která mě začala bavit až ke konci s ohromným nástupem pastí, které bylo zábavné překonávat. Nicméně za zvuk kotoučové pily bych dal tvůrcům pěstí. :)
Bossem epizody a vlastně celého datáče je drak. Drak létá, plive extra vražedné koule a jeho zabití není úplně jednoduché. Jenomže v celém areálu se čas od času naprosto kreténsky začne třást podlaha, což vás snadno srazí do propasti. Celý bossfight je spíše o náhodě, kdy doufáte, že vás chvění nezastihne v blízkosti lávových jezírek. Takže ačkoli je boss super, samotný boj je spíš nehorázná katastrofa.
Ve výsledku je pro mě Dissolution of Ethernity výrazně slabším počinem než předchozí Scourge of Armagon. Tvůrci sice přednesli řadu novinek, ale většině nápadům chybí odvaha, neboť jde jen o pozměnění známých zbraní / monster. Největším zádrhelem je ale level design, který je příliš nudný a příliš spletitý.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Nová monstra, druhy munice, občas pěkná úroveň, bossové
Proti: Slabší level design, zbytečně rozsáhlé mapy, mnoho "staro"nových monster