Wow. To bylo skvělé. Nechápu, jak takhle rozsáhlou (28 hodin), takřka tříáčkovou produkci dokázali vytvořit s tak nízkým rozpočtem a malým týmem (ikdyž ano, trvalo jim to).
Jsem rád, že na ten Kickstarter šli, protože mě tento Dreamfall bavil nejvíc. Byl ale dobrý nápad dohrát i první dva díly, bez nich by to nebylo zdaleka tak silné. A samozřejmě také počkat, až bude venku celá hra.
Některé věci bych vytknul. Nejvíc mě štvalo, že hra nijak nedá najevo prokliknutí interních monologů. Když jich má každý objekt ve světě několik, tak je hloupé muset klikat opakovaně. Přitom by stačilo zešedivět kurzor nebo tak.
Voice acting byl výborný, ale pár herců se až příliš opakovalo, hlavně ten co mluvil Vamona. Trochu to rušilo. A prvních pár hodin jsem si musel zvykat na hrubší hlas Zoe, ale po pár hodinách jsem si ji zamiloval stejně jako v původním Dreamfallu.
Facial animace by to chtělo zlepšit, ale furt mnohem lepší než Dreamfall a je to přeci jen indie hra, takže nekladu velké nároky.
A opět zde developeři připravili pár obskurně vágních puzzlů, kdy jsem ztratil trpělivost a prostě si to vygooglil. Přeci jen hledat v obrovské Marcurii nějaký jeden interaktivní objekt se kterým se dá něco dělat abych mohl něco udělat na druhém konci mapy..to není zábava, ale umělé prodlužování herní doby. Ale naštěstí podobných puzzlů moc nebylo.
Poslední věc, framerate. V určitých scénách framerate padal na 40, což na GTX1070 působí trochu nepatřičně. Ale u neakční adventury to není zásadní problém. Navíc Chapters vypadají opravdu nádherně.
No a proč dávám 90. Scénář. Sice Chapters začínají dost...zvláštně, první dvě, tři kapitoly (booky) téměř působí jakoby ani nebyly pokračováním Dreamfallu. Nic moc z otevřených dějových linií (a že jich bylo) se neřeší, místo toho se řeší pražsko-evropsko-arkadijská politika a korupce. Ale už tam mě Chapters hrozně bavily, díky atmosféře a zábavným postavám a dialogům. A ono se to pak rozjede a prakticky všechno co jsem chtěl aby se objasnilo..stalo se. Pár nezodpověžených otázek zůstává (např. co se stalo s rodiči Sagy?), ale to mi nevadí.
Navíc ten design lokací a jejich kontrast, to je prostě paráda. Europolis/Marcuria, průzkum obou jsem si užíval, i to jak se mění s časem. A tolik zábavných postav, samozřejmě Crow, ale i Mira a Nela a Likho a Enu a mnoho dalších. Zoe samozřejmě vládne, ale Kian a Likho a jejich buddy cop chemie přerůstající v regulérní bromanci, bavil jsem se :)
A vůbec mě překvapilo jak jsou Chapters napěchované humorem, i víc než TLJ a Chapters. Trochu mě zezačátku zaráželo kolik Fucků a občas i Cunt postavy pronášejí, ale já s klením nemám problém, takže jsem si zvykl. Ale byl to dost rozdíl oproti TLJ a Dreamfallu, jež byly mnohem výrazněji family friendly.
Jsem rád, že jsem se do Nejdelší Cesty pustil, všechny tři díly se povedly. Jsem zvědav co si Ragnar připraví dalšího. Chtěl bych i tu Nejdelší Cestu Domů, ale té se asi pěkných pár let nedočkáme, pokud vůbec někdy.
Jsem rád, že na ten Kickstarter šli, protože mě tento Dreamfall bavil nejvíc. Byl ale dobrý nápad dohrát i první dva díly, bez nich by to nebylo zdaleka tak silné. A samozřejmě také počkat, až bude venku celá hra.
Některé věci bych vytknul. Nejvíc mě štvalo, že hra nijak nedá najevo prokliknutí interních monologů. Když jich má každý objekt ve světě několik, tak je hloupé muset klikat opakovaně. Přitom by stačilo zešedivět kurzor nebo tak.
Voice acting byl výborný, ale pár herců se až příliš opakovalo, hlavně ten co mluvil Vamona. Trochu to rušilo. A prvních pár hodin jsem si musel zvykat na hrubší hlas Zoe, ale po pár hodinách jsem si ji zamiloval stejně jako v původním Dreamfallu.
Facial animace by to chtělo zlepšit, ale furt mnohem lepší než Dreamfall a je to přeci jen indie hra, takže nekladu velké nároky.
A opět zde developeři připravili pár obskurně vágních puzzlů, kdy jsem ztratil trpělivost a prostě si to vygooglil. Přeci jen hledat v obrovské Marcurii nějaký jeden interaktivní objekt se kterým se dá něco dělat abych mohl něco udělat na druhém konci mapy..to není zábava, ale umělé prodlužování herní doby. Ale naštěstí podobných puzzlů moc nebylo.
Poslední věc, framerate. V určitých scénách framerate padal na 40, což na GTX1070 působí trochu nepatřičně. Ale u neakční adventury to není zásadní problém. Navíc Chapters vypadají opravdu nádherně.
No a proč dávám 90. Scénář. Sice Chapters začínají dost...zvláštně, první dvě, tři kapitoly (booky) téměř působí jakoby ani nebyly pokračováním Dreamfallu. Nic moc z otevřených dějových linií (a že jich bylo) se neřeší, místo toho se řeší pražsko-evropsko-arkadijská politika a korupce. Ale už tam mě Chapters hrozně bavily, díky atmosféře a zábavným postavám a dialogům. A ono se to pak rozjede a prakticky všechno co jsem chtěl aby se objasnilo..stalo se. Pár nezodpověžených otázek zůstává (např. co se stalo s rodiči Sagy?), ale to mi nevadí.
Navíc ten design lokací a jejich kontrast, to je prostě paráda. Europolis/Marcuria, průzkum obou jsem si užíval, i to jak se mění s časem. A tolik zábavných postav, samozřejmě Crow, ale i Mira a Nela a Likho a Enu a mnoho dalších. Zoe samozřejmě vládne, ale Kian a Likho a jejich buddy cop chemie přerůstající v regulérní bromanci, bavil jsem se :)
A vůbec mě překvapilo jak jsou Chapters napěchované humorem, i víc než TLJ a Chapters. Trochu mě zezačátku zaráželo kolik Fucků a občas i Cunt postavy pronášejí, ale já s klením nemám problém, takže jsem si zvykl. Ale byl to dost rozdíl oproti TLJ a Dreamfallu, jež byly mnohem výrazněji family friendly.
Jsem rád, že jsem se do Nejdelší Cesty pustil, všechny tři díly se povedly. Jsem zvědav co si Ragnar připraví dalšího. Chtěl bych i tu Nejdelší Cestu Domů, ale té se asi pěkných pár let nedočkáme, pokud vůbec někdy.
