Vždycky jsem věděl, že remake Tomb Raider se povedl. Než jsem si jej ale zahrál, nevěděl jsem, jak moc jsem se pletl ve stupni nadšení. Kdybych věděl, jak to ve skutečnosti je, nečekal bych s hraním tři roky.
To, co mi ve starých dílech (hrál jsem jen první čtyři) vždy chybělo, mě zde doprovázelo od začátku až do konce. Pryč jsou doby, kdy se archeoložka vydává vstříc bodákům, protože...no, protože prostě proto a archeologové to tak dělají. Tenhle příběh má myšlenku, má hloubku a hráči umožňuje zamilovat si Laru se vším všudy. Ostatní postavy také, ale hlavně Laru. Chápete.
Ohromnou poklonu musím složit hlavně tvůrcům, kteří se nebáli pro sličnou dobrodružkyni nachystat ta nejodpornější muka, které si snad člověk dokáže představit. A funguje to naprosto bezchybně. S Larou jsem trpěl od začátku až do konce, a když si vzpomenu na některá nechutná úmrtí, ještě teď mi přejíždí mráz po zádech. Je to zvláštní, ale vážně nejsem zvyklý na to, že rozsekáváním, propichováním a zohavováním si prochází žena. Každopádně mě neochota procházet si něčím takovým motivovala k tomu, abych dělal minimum chyb.
Co se týče grafického zpracování, na mém kancelářském retardíkovi jsem Laru mohl obdivovat na střední detaily a vážně jsem se divil, že hra stále vypadá tak krásně. Audiovizuál je celkově na neskutečné úrovni a to jsem ještě neviděl maximální nastavení. Je pravda, že v animacích mají někdy postavy problémy, protože nevyjde vzdálenost, ale to je pro mě jen muší exkrement na jinak dokonalém obraze.
Ač na podobné manýry většinou nadávám, Tomb Raider mě dokázal zabavit i nepříběhovými side-questy a sbíráním trofejí, GPSek, zápisů do deníčku a jiných serepetiček. Tvůrci použili gamifikaci v praxi - nedostal jsem jen oznámení o nějakém achievementu, ale opravdu něco navíc - artwork, model postavy, zápis v deníku atd. Co se potom týče herních mechanik, hrozně mě bavilo, že se Lara do poslední chvíle učila nové kousky, které potom zpětně mohla používat.
Vylepšování zbraní a skillů mohlo mít možná trochu větší hloubku, ale sám nedokážu říct, co bych na něm vlastně změnil. Určitě ale musím poznamenat, že mě nerušilo a rozhodně nemělo pouze kosmetický význam.
Pokud mám vypíchnout nějaké zápory, pak moje hořekování poletí hlavně směrem ke scénáristům. Lara toho totiž během svého pobytu na ostrově přežije více, než průměrný vrak traktoru za 25 let nepřetržité činnosti. Je potom trochu nelogické, že jako laňka skáče po vrcholcích hor, když jí se zad trčí třímetrový stožár. Ha, ha... Ale vážně, někdy to bylo přes čáru.
Závěrem musím říct, že kdo měl rád starou Laru, bude mít rád i tu novou. Poskytuje totiž ohromně zábavný zážitek, ukazuje, jak má vypadat moderní akční adventura a nenechá hráče ani na chvilku vydechnout. A pokud jde o Laru, je příjemné, že z ní přestala být přifouknutá bombarďačka, a působí nyní spíš dojmem holky, co si prošla peklem, aby přežila.
To, co mi ve starých dílech (hrál jsem jen první čtyři) vždy chybělo, mě zde doprovázelo od začátku až do konce. Pryč jsou doby, kdy se archeoložka vydává vstříc bodákům, protože...no, protože prostě proto a archeologové to tak dělají. Tenhle příběh má myšlenku, má hloubku a hráči umožňuje zamilovat si Laru se vším všudy. Ostatní postavy také, ale hlavně Laru. Chápete.
Ohromnou poklonu musím složit hlavně tvůrcům, kteří se nebáli pro sličnou dobrodružkyni nachystat ta nejodpornější muka, které si snad člověk dokáže představit. A funguje to naprosto bezchybně. S Larou jsem trpěl od začátku až do konce, a když si vzpomenu na některá nechutná úmrtí, ještě teď mi přejíždí mráz po zádech. Je to zvláštní, ale vážně nejsem zvyklý na to, že rozsekáváním, propichováním a zohavováním si prochází žena. Každopádně mě neochota procházet si něčím takovým motivovala k tomu, abych dělal minimum chyb.
Co se týče grafického zpracování, na mém kancelářském retardíkovi jsem Laru mohl obdivovat na střední detaily a vážně jsem se divil, že hra stále vypadá tak krásně. Audiovizuál je celkově na neskutečné úrovni a to jsem ještě neviděl maximální nastavení. Je pravda, že v animacích mají někdy postavy problémy, protože nevyjde vzdálenost, ale to je pro mě jen muší exkrement na jinak dokonalém obraze.
Ač na podobné manýry většinou nadávám, Tomb Raider mě dokázal zabavit i nepříběhovými side-questy a sbíráním trofejí, GPSek, zápisů do deníčku a jiných serepetiček. Tvůrci použili gamifikaci v praxi - nedostal jsem jen oznámení o nějakém achievementu, ale opravdu něco navíc - artwork, model postavy, zápis v deníku atd. Co se potom týče herních mechanik, hrozně mě bavilo, že se Lara do poslední chvíle učila nové kousky, které potom zpětně mohla používat.
Vylepšování zbraní a skillů mohlo mít možná trochu větší hloubku, ale sám nedokážu říct, co bych na něm vlastně změnil. Určitě ale musím poznamenat, že mě nerušilo a rozhodně nemělo pouze kosmetický význam.
Pokud mám vypíchnout nějaké zápory, pak moje hořekování poletí hlavně směrem ke scénáristům. Lara toho totiž během svého pobytu na ostrově přežije více, než průměrný vrak traktoru za 25 let nepřetržité činnosti. Je potom trochu nelogické, že jako laňka skáče po vrcholcích hor, když jí se zad trčí třímetrový stožár. Ha, ha... Ale vážně, někdy to bylo přes čáru.
Závěrem musím říct, že kdo měl rád starou Laru, bude mít rád i tu novou. Poskytuje totiž ohromně zábavný zážitek, ukazuje, jak má vypadat moderní akční adventura a nenechá hráče ani na chvilku vydechnout. A pokud jde o Laru, je příjemné, že z ní přestala být přifouknutá bombarďačka, a působí nyní spíš dojmem holky, co si prošla peklem, aby přežila.
Pillars of Eternity
Pro: Příběh, audiovizuál, zábavné sidequesty, mechaniky, naturalismus, snadné sžití se s hrdinkou
Proti: Více, než Lara už toho vydrží jen atomový kryt