Snad nebude příliš mimo mísu když řeknu, že v roce 1998 se Brood War mohl klidně nazývat nejlepším datadiskem ever made. Myslím, že je to trefné, protože do té doby se snad žádné hře nedostalo tak geniálního rozšíření, jako právě Starcraftu. Singleplayerová kampaň poskytovala ještě silnější zážitek než původní hra a myslím že hlavní zásluhu na tom měl onen vzestup zla, hra konečně neměla klasický happy end, jak jsme na něj byli zvyklí.

Největším přínosem Brood Waru byl však opět multiplayer. Hra možná nepřidala v teoreticých počtech tolik nových jednotek, či upgradů, ale v praxi zavedla spoustu nových možností, strategií a už tak zběsile rychlou hru ještě zrychlila a požitek z ní zintenzivnila. Každá rasa je nyní schopna unikátního rushe, rychlého techu na letectvo, výsadku, či rychlé produkce neviditelných jednotek, proti kterým je třeba se zavčasu bránit. Člověk v každé multiplayerové hře bojuje neúprosně rychlou, epickou, vesmírnou válku ve které se musí starat o spoustu věcí, bojovat na více frontách a hlavně nezaspat dobu a vymýšlet na nepřítele neustále nová překvapení. Brood War zkrátka udělal ze Starcraftu hardcorovou strategii ze všech nejhardcorovější, jejíž hraní je pro korejce snad ještě oblíbenější činností než sex.