Máte chuť si po osmdesáté zahrát Baldurs Gate, ale tentokrát s převážně zlou družinou a hl. hrdinou padouchem? Tak proč si nezahrát rovnou Tyranny? Edwin, Viconia či Sarevok zde sice nejsou, ale i tak by vaše mocichtivé touhy měl být řádně ukojeny. A že nechcete být donekonečna zlý? Tak nebuďte, jen si zvykněte, že ve zlém světě budete, tak abyste na to byli připraveni...
Kyros. Ultimátní nemilosrdná zlá síla, která se za pomocí svých mocných vazalů rozhodla ovládnout svět. Snad nic před ní neobstojí. Ti, kdož vzdorují, zemřou. Ti, kteří se vzdají, jsou vrženi do otroctví či se ke zlé říši připojí. Naděje však neumírá, stále je zde hrstka statečných, kteří se rozhodli hrozivé moci vzdorovat. A vy jednou takovou hrstkou.... fakt nejste! Naopak, tentokrát stojíte na té špatné straně a je jen na vás, jakým způsobem svým vládcům posloužíte. A jelikož se toho chopil šikovný Obsidian, o zábavu bude postaráno...
Příběh a atmosféra mě do hry vtáhly jak Vetřelec své oběti do ventilací. Ten fakt, že se pohybujete převážně mezi postavami s "evil alignmentem" je prostě krásně bizarní. Člověk si mnohdy musí dávat bacha co řekne, protože na vašich slovech a rozhodnutí závisí měřítka přízně a hněvu určitých frakcí a postav, která můžou mít velký dopad na hl. příběh. V určitých částech mi to i silně připomínalo PS: Torment, už především kvůli atypickému prostředí, unikátních, dlouhých a chytře napsaných dialozích, které když jen tak bez řádného přečtení projedete, zážitek ze hry bude minimální, a vícero řešení určitých situací. Možnosti dialogu hl. hrdiny taktéž určují některé skilly, silně doporučuju vylepšovat "Lore", ten mi v mnoha případech leckteré situace opravdu hodně usnadnil (a připadal jsem si jak anti-hrdina intelektuál, cha!) Ano, rozhodnutí je zde hodně, a jejich následky určitě výrazně pocítíte. Hra je výborně znovuhratelná právě díky nim, protože podobně jak ve Witcherovi 2 vás jiné cesty zavedou na jiná místa, přičemž následné finále může dopadnout zcela jinak, než při vašem prvním rozehrání. Atmoška se dá krájet, to díky pěkné rozmanitosti prostředí, drsné avšak pitoreskní společnosti a celkovému příběhu, který se zde povedl.
Parťáci jsou velice slušně napsaní. A taktéž to většinou nejsou řádní rytíři na bílých koních. Máte tu krvelačnou a mírně sadistickou zabijačku Verse (btw má nejoblíbenější parťačka), terminátorsky obrněného Barika (ne, ne toho psa), který lpí na dodržování krutých a drsných zákonů, arogantní patnáctiletou ovládačku myslí, bělovlasou čarodějku z nepřátelských řad (snad nejslušnější), vtipného a svérázného mystika a nakonec svou vlastní dogu. Pozor! Kouše jak divá! Můžete si s nimi kdykoliv skvěle pokecat, v některých případech to i nějakou dobu potrvá, protože textu je mnohdy opravdu hodně. Trochu mě mrzí absence romance (holt jsem romantická duše), aspoň ňákej ten lacinej sex by se sem hodil, ale předpokládám, že od toho jet tu ten bordel v Lethian´s crossing.
Souboje jsou v podstatě hodně podobné PoE, už co se týče schopností, kouzel a quick slot předmětů. Parádní novinkou jsou ale kombo schopnosti, které můžete provést se svými parťáky, pokud u nich máte vysokou loajalitu či bázeň. Můžete je využít ale jednou za odpočinek, tak s nimi šetřete. A jsou i skvěle nápadité, například když jedna z mých holčin vystřílí několik šípů do brnění jednoho z mých chalanů, přičemž on je v kadící póze z úsilným tlakem vystřelí na všechny strany a zraní nepřátele v okolí, to prostě člověk musí zatleskat.
Hudba... je pěkná. Vlastně jak kdy. Na některých místech (tábory dvou hl. frakcí) hrají pouze dva protáhlé tóny v celkem krátkém loopu, což může po čase začít prudit. Pak tu jsou ale zase místa jako Lethian´s crossing, Tunon´s court nebo některý ze Spirů, kde je vyloženě nádherná. Celkově mi přijde rozhodně lepší, než v PoE, kdy mi v určitých chvílích i lezla na nervy.
Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout ovládání družiny během soubojů, které bylo v určitých případech dost tuhé. Družníci občas neposlouchali, trvalo jim věky než někoho uzdravili a zasekávali se o nesmyslné překážky. Z příběhu snad jen poslední část Actu 2 během vypořádávání se s "Edict of Earth", kde hra trochu ztrácela tempo a přicházel menší stereotyp a nuda. (Act 3 to ale skvěle napravil.) A občas taky dialogové možnosti neodpovídaly přesně mému přesvědčení.
Tyranny je vynikající originální RPGčko s parádním příběhem, slušnou atmosférou a chytrými dialogy. Určitě ho v budoucnu zahraju znovu, to bych viděl ty další outcomy, co hra nabízí.
Hrozně si přeju, aby Obsidian udělal nějaký RPG zase ze světa Forgotten Realms v podobném stylu, už mi ta moje nejoblíbenější fantasy říše docela chybí.
Kyros. Ultimátní nemilosrdná zlá síla, která se za pomocí svých mocných vazalů rozhodla ovládnout svět. Snad nic před ní neobstojí. Ti, kdož vzdorují, zemřou. Ti, kteří se vzdají, jsou vrženi do otroctví či se ke zlé říši připojí. Naděje však neumírá, stále je zde hrstka statečných, kteří se rozhodli hrozivé moci vzdorovat. A vy jednou takovou hrstkou.... fakt nejste! Naopak, tentokrát stojíte na té špatné straně a je jen na vás, jakým způsobem svým vládcům posloužíte. A jelikož se toho chopil šikovný Obsidian, o zábavu bude postaráno...
Příběh a atmosféra mě do hry vtáhly jak Vetřelec své oběti do ventilací. Ten fakt, že se pohybujete převážně mezi postavami s "evil alignmentem" je prostě krásně bizarní. Člověk si mnohdy musí dávat bacha co řekne, protože na vašich slovech a rozhodnutí závisí měřítka přízně a hněvu určitých frakcí a postav, která můžou mít velký dopad na hl. příběh. V určitých částech mi to i silně připomínalo PS: Torment, už především kvůli atypickému prostředí, unikátních, dlouhých a chytře napsaných dialozích, které když jen tak bez řádného přečtení projedete, zážitek ze hry bude minimální, a vícero řešení určitých situací. Možnosti dialogu hl. hrdiny taktéž určují některé skilly, silně doporučuju vylepšovat "Lore", ten mi v mnoha případech leckteré situace opravdu hodně usnadnil (a připadal jsem si jak anti-hrdina intelektuál, cha!) Ano, rozhodnutí je zde hodně, a jejich následky určitě výrazně pocítíte. Hra je výborně znovuhratelná právě díky nim, protože podobně jak ve Witcherovi 2 vás jiné cesty zavedou na jiná místa, přičemž následné finále může dopadnout zcela jinak, než při vašem prvním rozehrání. Atmoška se dá krájet, to díky pěkné rozmanitosti prostředí, drsné avšak pitoreskní společnosti a celkovému příběhu, který se zde povedl.
Parťáci jsou velice slušně napsaní. A taktéž to většinou nejsou řádní rytíři na bílých koních. Máte tu krvelačnou a mírně sadistickou zabijačku Verse (btw má nejoblíbenější parťačka), terminátorsky obrněného Barika (ne, ne toho psa), který lpí na dodržování krutých a drsných zákonů, arogantní patnáctiletou ovládačku myslí, bělovlasou čarodějku z nepřátelských řad (snad nejslušnější), vtipného a svérázného mystika a nakonec svou vlastní dogu. Pozor! Kouše jak divá! Můžete si s nimi kdykoliv skvěle pokecat, v některých případech to i nějakou dobu potrvá, protože textu je mnohdy opravdu hodně. Trochu mě mrzí absence romance (holt jsem romantická duše), aspoň ňákej ten lacinej sex by se sem hodil, ale předpokládám, že od toho jet tu ten bordel v Lethian´s crossing.
Souboje jsou v podstatě hodně podobné PoE, už co se týče schopností, kouzel a quick slot předmětů. Parádní novinkou jsou ale kombo schopnosti, které můžete provést se svými parťáky, pokud u nich máte vysokou loajalitu či bázeň. Můžete je využít ale jednou za odpočinek, tak s nimi šetřete. A jsou i skvěle nápadité, například když jedna z mých holčin vystřílí několik šípů do brnění jednoho z mých chalanů, přičemž on je v kadící póze z úsilným tlakem vystřelí na všechny strany a zraní nepřátele v okolí, to prostě člověk musí zatleskat.
Hudba... je pěkná. Vlastně jak kdy. Na některých místech (tábory dvou hl. frakcí) hrají pouze dva protáhlé tóny v celkem krátkém loopu, což může po čase začít prudit. Pak tu jsou ale zase místa jako Lethian´s crossing, Tunon´s court nebo některý ze Spirů, kde je vyloženě nádherná. Celkově mi přijde rozhodně lepší, než v PoE, kdy mi v určitých chvílích i lezla na nervy.
Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout ovládání družiny během soubojů, které bylo v určitých případech dost tuhé. Družníci občas neposlouchali, trvalo jim věky než někoho uzdravili a zasekávali se o nesmyslné překážky. Z příběhu snad jen poslední část Actu 2 během vypořádávání se s "Edict of Earth", kde hra trochu ztrácela tempo a přicházel menší stereotyp a nuda. (Act 3 to ale skvěle napravil.) A občas taky dialogové možnosti neodpovídaly přesně mému přesvědčení.
Tyranny je vynikající originální RPGčko s parádním příběhem, slušnou atmosférou a chytrými dialogy. Určitě ho v budoucnu zahraju znovu, to bych viděl ty další outcomy, co hra nabízí.
Hrozně si přeju, aby Obsidian udělal nějaký RPG zase ze světa Forgotten Realms v podobném stylu, už mi ta moje nejoblíbenější fantasy říše docela chybí.
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Příběh, atmosféra, NPC, dialogy, možnosti soubojů, občas hudba
Proti: Otravné hrubky v soubojích, nudnější čtvrtina Actu 2, někdy nedostatek d. možností