Oxenfree u mě bohužel selhává tam, kde by měl být nejlepší - ve vyprávění a postavách. Duchařské storky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ty povedené rozhodně ocením. Zde se však ztrácí pod nánosem překombinovanosti, věčného pochodování a tím souvisejícího nudného pindání běžných filmových středoškoláků. Inspirace nejen osmdesátkovými horory je samozřejmě zjevná na každém rohu.

Potěší, že se zde nehraje na žádné gore radovánky, ale jde čistě o hardcore duchařinu. Nijak originální dějově ani hratelností (až na fajn zakomponování radia), ale za to se sympatickou možností tvořit si vlastní příběh a vztahy přes dialogy. Škoda, že je v nich nutné tak nesmyslně rychle odpovídat, že odpověď občas prostě propásnete.

Oxenfree má skvělou atmosféru, zajímavou stylizaci, krásně zasněnou hudbu a v neposlední řadě výborný voice-acting. Bohužel to celé ale nějak nefunguje. Už před půlkou hry mi bylo vlastně úplně jedno jak dopadne a dohrával ji vcelku otrocky. Je to velká škoda. Hra měla našlápnuto na mnohem větší zážitek.