S originalitou bych šetřil. Dark Messiah je v podstatě jen modernizované Wheel of Time z roku 1999 (když hrajete teda hlavně za mága jako já). Ale musím uznat, že mě bavilo víc.

Hry ze světa Might and Magic mám moc rád, až na Crusadera, ale i z něho jsem cítil atmosféru Might and Magic víc, přestože tam žádná nebyla. Dark Messiah se tomu světu vymyká tolik, že to vůbec v Might and Magic nemuselo být. Předně je to grafika. To je jakože asi plus. Graficky je to určitě do té doby nejlepší hra ze světa Might and Magic. Přesto mě neoslnila, přijde mi na svou dobu průměrná, všechny ostatní hry ze Source enginu, co jsem hrál, mi připadaly graficky lepší.

Dále pak hudba. Dark Messiah of Might and Magic obsahuje jednoznačně nejnevýraznější hudbu ze všech her světa Might and Magic. Je to rutinní beznápadový doprovod. Oceňuji, že obsahuje prvky dynamické hudby (což žádná jina hra z Might and Magic neměla), ale hudba samotná je o ničem. Co dělá dle mého názoru 2/3 atmosféry her z toho světa, je hudba Roba Kinga a jeho týmu Green Street studios, které jinak dělalo prakticky všechny ostatní hry z tohoto světa. Jenže toto studio bylo spřaženo víceméně s 3DO a New World Computing a od té doby, co Might and Magic koupil Ubisoft, jsou tito skladatelé odsouváni na vedlejší kolej, což platí i v případě ikonické série Heroes.

Co se týče samotného gameplaye, je to normální lineární FPS jako každá jiná s tím, že je tu jednoduchý vývojový strom. Asi jsem udělal tu chybu, že jsem hrál spíše za mága + lučištníka a onen zásadní boj zblízka jsem si vyzkoušel trochu až na konci, když už jsem neměl do čeho pořádného dát dovednostní body. Možná bych si to pak užil více, ale kdo to má na začátku tušit, že jedna větev vývoje má být o tolik zábavnější, než jiná? To přeci není ideální stav.

Hraní za bojovníka je uspokojivější i v tom, že si člověk postupně zvyšuje číslíčko poškození (ať už za pomoci zbraně nebo schopnosti) a má tak lepší pocit, z toho, že se vylepšuje. Za mága si prostě pořídíte kouzlo a to už zůstává stejné až do konce hry. Maximálně se dá zvýšit mana, že to kouzlíčko můžete vykouzlit častěji no. Nevím, proč tam nedali schopnost "zvýšení poškození u útočných kouzel", nebo tak něco, hned bych z toho měl lepší pocit.

Někdy jsem měl při soubojích, obzvláště u kouzlení, dojem, že soupeři vůbec neubírám žádné životy, že ho maximálně můžu omráčit a čekám pouze na to, až se mi doplní adrenalin a v tu chvíli zase všechny okamžitě zabiju. To mě neuspokojovalo.

Design map je různorodý. To je fajn. Část zhruba uprostřed, "Chrám pavouka", mi už přišla neúměrně dlouhá a už mě to tam nebavilo. Naopak část "Dům popelu", v domě Arantira, byla moc fajn. Přehledná, přesto rozsáhlá a zajímalo mě, co bude dál. Stejně tak se mi moc líbil ostrov Orků.

Zhruba do půlky hry tu bylo příliš mnoho radění ze strany rádce Xany, připadalo mi, že se mnou jednají jak s debilem. Pak už se to trochu zlepšilo.

Velmi oceňuji přítomnost vlastního těla postavy, v té době to rozhodně nebylo běžné. Také interaktivita prostředí, která je pro Source hry typická a což hra i výborně využívá, takže nepřátele lze zabít spoustou způsobů. Jsou tu ale i problémy, skakání směrem nahoru je většinou až na třetí pokus, vylézání z vody na pátý. Stejně tak se postava nesmylně zaráží o drobné předměty a šplhání na laně je taky někdy hrůza, protože se lano občas dostává za zeď a podobně.

Je fajn, že tu bylo dost tajných skrýší, většinou dosažitelných za pomocí zlodějského luku, škoda, že odměna za ně není obyčejně moc velká. Taky tu mohla být nějaká statistika, abych věděl, jestli jsem něco minul.

Příběh je o ničem, jediné, co mi přišlo zajímavé, byla chvilková nejistota z počátku, která strana je ta "zlá" a která je ta "dobrá" a samozřejmě jsou fajn i ta 2+2 různá zakončení.

Dark Messiah není nic extra, ale zabaví. S mým stylem hraní "prošmejdi všechno a klidně třikrát, ať ti nic neuteče", mi zabral bohatě přes dvacet hodin. Některé věci jsou na něm výborné, některé mě zklamaly, ale to už tak bývá no ne :-)