Herní výzva 2017, hra druhá, bod 10. Co napsat o technické stránce a herních mechanizmech této hry, aby to tu ještě nezaznělo? No nejspíše toho moc nebude. Hra je pokračováním a nese se v absolutně stejném duchu jako předchozí kus, což je dle mého fantastické. Již tak povedenou jedničku nebylo třeba nějak předělávat nebo vylepšovat, proto se opět podíváme do Rapture, utopické vize o dokonalosti, s úžasným audiovizuálem a na city hrajícím příběhem, který u mě zafungoval na výbornou.
Několikrát jsem se během hraní prvního dílu přistihl, že přemýšlím nad tím, jaký asi počátek měli právě nebezpeční a strach nahánějící Big Daddyové, jejichž skafandrovité ztvárnění utkvělo v hlavách i jinak hrou nepolíbených entit (tyto entity neví o co přichází, věřte)? Jakými muky museli asi tito "vyvolení"projít, než se z nich stala monstra chránící malé nevinné dívenky, těžící Adama z mrtvých těl utopistů? Pokračování příběhu tyto myšlenkové pochody bezezbytku uspokojují (pouto "taťky a dcery" je skutečně neskonalé, vražedné kolohnáty není moudré nasírat, neb ti se za použití různorodých prostředků neváhají pro svou holčičku vydat do pekel horoucích (peklo horoucí přitom sami rozsývajíce).
A že to byla jízda atmosférická, o tom není pochyb, i když malinko obtížnější celá ta snaha býti mohla. Za vydatného přispění hacknutého security systému bylo nanejvýš nutné ulehčit zdejší populaci ubožáků (proměněných stálým užíváním Adama), najít Eleanor a ztrestat všechny hlavouny, co vás navlékli do obleku a vůbec do celé situace. Z prostředků k eliminaci jsem si velmi oblíbil kulomet, harpunu a brokovnici, z vymožeností (plasmidů) pak roj, elektřinu, zmrazování a hypnózu. Na nedostatek krmiva pro zbraně, ani injekčních stříkaček se zdravím a EVE si stěžovat nejde a rozhodně nic nelze mít ani k prostředí, které dokonale dokresluje zmar celé podmořské společnosti, obzvláště potom při poslouchání magnetofonových nahrávek a při návštěvě nápravného zařízení.
Trochu vytržený z kontextu je ve hře respawn nepřátel (v místech, kde to odporovalo logice i vůbec nutnosti) a určitou péči by zasloužila již zmíněná obtížnost (všeho je dostatek a téměř na každém kroku vita komora). Každopádně úžasný herní zážitek včetně dojemného závěru.
Několikrát jsem se během hraní prvního dílu přistihl, že přemýšlím nad tím, jaký asi počátek měli právě nebezpeční a strach nahánějící Big Daddyové, jejichž skafandrovité ztvárnění utkvělo v hlavách i jinak hrou nepolíbených entit (tyto entity neví o co přichází, věřte)? Jakými muky museli asi tito "vyvolení"projít, než se z nich stala monstra chránící malé nevinné dívenky, těžící Adama z mrtvých těl utopistů? Pokračování příběhu tyto myšlenkové pochody bezezbytku uspokojují (pouto "taťky a dcery" je skutečně neskonalé, vražedné kolohnáty není moudré nasírat, neb ti se za použití různorodých prostředků neváhají pro svou holčičku vydat do pekel horoucích (peklo horoucí přitom sami rozsývajíce).
A že to byla jízda atmosférická, o tom není pochyb, i když malinko obtížnější celá ta snaha býti mohla. Za vydatného přispění hacknutého security systému bylo nanejvýš nutné ulehčit zdejší populaci ubožáků (proměněných stálým užíváním Adama), najít Eleanor a ztrestat všechny hlavouny, co vás navlékli do obleku a vůbec do celé situace. Z prostředků k eliminaci jsem si velmi oblíbil kulomet, harpunu a brokovnici, z vymožeností (plasmidů) pak roj, elektřinu, zmrazování a hypnózu. Na nedostatek krmiva pro zbraně, ani injekčních stříkaček se zdravím a EVE si stěžovat nejde a rozhodně nic nelze mít ani k prostředí, které dokonale dokresluje zmar celé podmořské společnosti, obzvláště potom při poslouchání magnetofonových nahrávek a při návštěvě nápravného zařízení.
Trochu vytržený z kontextu je ve hře respawn nepřátel (v místech, kde to odporovalo logice i vůbec nutnosti) a určitou péči by zasloužila již zmíněná obtížnost (všeho je dostatek a téměř na každém kroku vita komora). Každopádně úžasný herní zážitek včetně dojemného závěru.
Pro: Prostředí, atmosféra, audiovizuál, příběh
Proti: Obtížnost, respawn nepřátel