Na Limbu se mi líbila působivá vizuální stylizace a originální pojetí překážek, které hra hráči postupně předkládá. Jste v roli bezejmenného chlapce, který kráčí nepřílíš vlídnou krajinou a kde na své cestě překonáváte nejrůznější nástrahy. Bylo příjemné vidět, že překonávání překážek vyžaduje chvilkové pozastavení a pohled na danou situaci z několika úhlů pohledu. Je vyřešení problému otázkou fyziky nebo nějakého mechanismu, který není na první pohled patrný, či ještě něčeho úplně jiného? To byly vždy aspekty, na kterými bylo příjemné koumat.

Přestože mě Limbo zpočátku vtáhlo do sebe, nastaly i momenty, kdy jsem si říkal, že daná překážka prostě nejde logicky překonat (alespoň podle toho, co jsem v tu chvíli já vnímal jako logické). Někdy se tak stalo, že relativně zábavné přemýšlení a řešení postupu přerostlo v nevoli ve hře pokračovat, protože daný zákys se ukázal být více a více frustrující s opakujícími se pokusy o jeho překonání. Tento stav zpravidla býval krátký a obvykle vyústil nakonec v radost, kterou překonání daného problému přineslo, ale je faktem, že někdy způsobil i to, že jsem hru prostě vypnul aniž bych měl náladu v ní v tu chvíli dále pokračovat.

Z mé perspektivy je Limbo originální hrou, u které však nedokážu vyjádřit vyloženě nadšení ani zklamání. Hra je originální, jako celek působivá a sem tam i přináší podnět k zamyšlení (proč tu jsem, kam mám namířeno, snaží se hra hráči podvědomě nebo metaforicky něco sdělit?).

Jako hra patří Limbo mezi originál svého druhu, kdy každý jeho aspekt je svým způsobem unikátní. Ze hry je očividné, že nad každým detailem si dali tvůrci precizní práci a každá drobnost má v ní svou roli, stejně jako herní a herně-fyzikální mechanismy. Osobně nejsem hráčem tohoto typu her, proto nedokážu vyjádřit nijak zvlášť nadšení, ale ani zklamání. Limbo se hrálo příjemně a ať už na něj nazíráme jakkoli, jde o originální hru, kterou se inspirují další mnozí tvůrci.