Každému je nejspíš jasné, že Global Ops je jen další budget, u kterého vývojáři neměli žádné ambice udělat díru do světa a nejspíš od počátku byl plánovaný prodej za nízké ceny ať už na steamu nebo v trafikách a supermarketech, kde si k tomu člověk koupí březňáka v akci a jde to nandat těm zpropadeným teroristům.

Příběh začíná pádem letadla někde v Grónsku za dob studené války. Po pádu zde zůstala nevybuchlá bomba velké hodnoty a ničivé síly. Tyhle věci samozřejmě přitahují lidi určité národnosti a etnické skupiny, které by vás v životě nenapadly. Jsou to Rusové a Arabové. Zde si dovolím první negativní poznámku a to jest dabing. Poláci si to nejspíš nadabovali sami s naprosto přehnaným a amatérským přízvukem. S klidem to tak můžu označit za nejhorší dabing co jsem kdy ve hře slyšel. Když se tedy člověk oklepe z šoku z té hrůzy co trhá uši, tak vemete do ruky zbraň a hůra na ně. Naši plešouni to mají všechno v paži a do toho střílení ještě hází ubohé, rádoby vtipné hlášky. Což je naopak plus, protože hra se vůbec nebere vážně.

„Střílej jen když to bude nezbytné.“ Po jednom tichém zabití, kdy prostě nepříteli fláknete jednu pěstí po hlavě jak Bud Spencer, příchází válečná vřava a s parťákem udělate největší rozruch na kilometry daleko. (Parťák je mimochodem uplně k ničemu, furt se někde toulá a člověk je rád když zabije jednoho ze sta.) Tam ukradni člun, dále zase auto nebo obrněný vůz a pro jistotu ukradni i vrtulník a tank, ale hlavně potichu! Největší sranda je, že ve všech těchhle vozidlech se nakonec vybouráte a ty dva zelené mozky všechno ustojí bez škrábnutí. Ale zcela upřímně, takhle ta nekonečná akce, připomínající béčkové akčňáky, je vlastně nakonec fajn, jelikož hra tak netrpí hluchými místy a když si chce člověk jen zastřílet bez zbytečností okolo, tak je tu určitě správně.

Graficky hra na svůj rok samozřejmě dosti zaostává, ale v tom se u levných her pitvat nechci. Mnohem víc mě trápí samotný design jednotlivých úrovní, kdy hra občas nedá ani náznak kam že to mám vlastně jít a já tak 10 minut běhám okolo a hledám nějakou zbraň jak zničit tank. Řešení je přijít k tanku co nejblíže aby se spustila cutscena. Nebo hledat dveře kterými mám projít, když všude okolo je milion fejkových dveří, taky není moc zábavné. Dalším problémem je i stereotyp z prostředí když se dostanete do Libye. Naštěstí jde hra zvládnout do čtyř hodin.

Přes svou jednoduchost a lineárnost, kdy jakékoliv odbočení z cesty znamená smrt či neviditelnou zeď, se nemám proč na Global Ops vlastně zlobit. Na bugy jsem nenarazil, prostředí jde ničit lépe jak v kdejakém áčkovém počinu a co je hlavní, na nic si to nehraje.