Vietcong pro me neznamena jen hru. Jde o srdecni zalezitost, o legendu, u ktere jsem stravil stovky hodin a na kterou mam spustu krasnych vzpominek. Zejmena se mi vybavuje pocitacova ucebna, kde jsme po skonceni vyucovani travili cas hranim. Autori z Pterodonu spolecne s Illusion Softworks byli mezi lety 2002-2003 na vrcholu a po prvni Mafii vysel druhy cesky herni klenot, ktery budeme jeste dlouho opevovat. Hra je po vsech strankach vypiplana temer k dokonalosti. Autori se sice nevyhnuli drobnym chybickam a bugum, nicmene v celkove atmosfere hry drobnosti jako obcasne zaseky o stromy a podobne naprosto zanikaji. Stejne jako Mafia je hra tvorena vyhradne srdcem a s maximalnim smyslem pro detail, coz je vic nez patrne.
"Tamhleten chlapek vam da munici. Co je k***a s vama? Jdete si vzit tu munici nebo vam kazdymu narvu do zadku par zasobniku!!!"
Dodnes jsem v zadne jine hre nevidel tak detailne zpracovany a v pripade zvoleni nejtezsi obtiznosti skutecne pekelne tezky single player. Uz jen pritomnost zakladniho vycviku (v nemz jste se minimalne seznamili se zakladnim ovladanim hry), kdy na vas vygumovanej zelenej velitelskej mozek fanaticky sproste rve dokaze navnadit paradni valecnou atmosferu. Zacinate na opici draze, kterou je treba dle instrukci velitele, ktery si behem vaseho behu neodpusti tuny sprostych a misty i nechutnych nadavek, zdolat. Pote se presunete na strelnici, kde si vyzkousite strelbu z Tommy Gunu na staticke a nasledne pohyblive terce. Treti cast je bunkr z nehoz budete odpalovat miny claymore, strilet z kulometu, hazet granaty a na zaver navigovat palebnou podporu. Posledni cast vycviku se odehravala na bojisti, kdy jste v arene podobne paintballove museli prezit a zastrelit vase protivniky. Osobne jsem se behem vycviku nekolikrat neudrzel a cholerickemu veliteli bud Tommy Gunem ustrelil kebuli, nebo jeho smerem hodil granat. Hlaska "Zmrde, ja te kurva zabijuuu!!!" me jeste dnes vhani slzy smichu do oci.
"Jo, obcas se to holt po**re, ale alespon to mel rychly. Kulka z akcka ho trefila primo do hlavy. Byl mrtvej driv nez padl na zem."
Po absolvovani vycviku jdeme na kampan. Mam rad vyzvu, a proto jsem ihned zvolil nejtezsi stupen Vietnam. A slo o opravdovou vyzvu. Dosud a ani pote jsem nehral tak tezkou hru proti AI. Stacila jedna dobre mirena rana a bylo po vas. V lepsim pripade jste byli tezce raneni a jakykoliv dalsi zasah se rovnal smrti. Vasi kolegove sice vydrzeli mnohem vic, ale nesmrtelni nebyli. I jejich smrt a nebo napriklad vybuch granatu se rovnal jistojiste opetovnemu nacteni posledniho quicksavu. A aby byla hra jeste tezsi, meli jste k dispozici pouze ctyri moznosti prave quicksavu behem jednoho useku dane mise (s vyjimkou automatickeho ulozeni zejmena pri zmene cilu mise nebo podavani hlaseni vysilackou). Dodnes nevim jak, ale hecnul jsem se a hru po stovkach loadovani dohral. A uprimne, kolik nervu me staly zejmena mise, kdy jsem musel solo prchat drzungli radeji ani nechci vedet. Ale pocit po dokonceni celeho singlu se neda popsat. To uz dnes nemate sanci zazit, jelikoz dnesni hry jsou i na nejtezsi stupen ve srovnani s Vietcongem neuveritelne jednoduche. Jakozto Steeve R. Hawkins jste preveleni do tabora CIDG na kopci Nui-Pek, kde nahrazujete zabiteho velitele Douglase. Spolecne s tymem, do ktereho se pridate plnite ruzne pruzkumne a bojove mise. Vasimi kolegy jsou Le Duy Nhut - stopar, Vietnamec, ktery zbehl z Viet-Minh k LLDB, Hornster - kulometcik, Crocker - zdravotnik, Defort - radista a Bronson - zenista.
"Nazerte se olova rejzozrouti za***ny!!!"
Samotne mise se vyrazne lisi svym obsahem. Jednou se plahocite dzungli k vesnici mistniho vesnickeho kmene, pote se v tabore branite utoku mistnich partyzanu Vietcongu, osvobozujete zajate kolegy, dobyvate kopec, vyhazujete do vzduchu most za ucelem zpomaleni postupujicich nepratel, prolejzate sirokou sit tunelu a podobne. Krome mapy a kompasu nemate k dispozici zadny zpusob navigace, cili rychlost a spravnost postupu je jen na vas. Tehdejsi hry vyzadovaly i logicke uvazovani a nevedly vas za rucicku jako mala decka. Nepratel je cela rada, casto se zajistuji kryci palbou, behaji, kryji se, vykukuji a opet se schovavaji. K jejich odstraneni nestaci jen slepe strilet, ale i takticky hazet granaty, obchazet je, cilene se v nekterych mistech i plizit a predevsim byt hodne trpelivy. A granat jste museli sami nejdrive odjistit a az pote hodit. Behem postupu jednotlivymi misemi casto celite i typickym pastem jako jsou punji nebo vystrelovaci bodaky. Kazda z misi vam zabere peknou radku minut a chvili bude trvat, nez si ji osvojite. Autori hru vypiplali do detailu. Svedci o tom jednak briefinky pred misemi, kdy se vase parta spravne hecuje, navnazuje a nesetri humorem, ale i velitel tabora, ktery s chladnym klidem zejmena vecne nespokojeneho kulometcika Hornstera castokrat vtipne usadi. Dale vase "cimra", ve ktere hraje v radiu dobova hudba od skutecnych zahranicnich autoru hranych v dobe vietnamske valky, zpravodajstvi z fronty, a ktera casem obrusta vsemoznymi zabavenymi suvenyry. Ke konci kampan graduje, spravne houstne a vy z pozice hrace pomalu ale jiste zacinate tusit nevyhnutelny a trpky konec.
"Vic Vietcong!!!"
Po dohrani kampane mate moznost zahrat si tzv. Rychlou bitku. Jde o vycisteni zvolene mapy od vsech VC. Muzete si nastavit stranu, mapu, zdali pujdete sami, kdo vsechno vas doprovodi, kolika budete celit nepratelum a jako obtiznost budete hrat. Na nejtezsi stupen se jedna o hotove peklo, kdy castokrat dostanete jednu ranu ani nevite odkud a je po vas. Nicmene jako trenink presnosti a postrehu neni spatne si tento mod vyzkouset.
"Dalsi Charlie!!!"
Multiplayerove radeni je ve Vietcongu paradni. Na vyber mate hromadu map (me nejoblibenejsi byly NVA Base, Arroyo a Halong Port) a hernich modu (CTF, Deathmatch, Team Deathmatch a dalsi). Mohli jste si vybirat z velke skaly povolani. Napriklad vojak mohl mit vsechny strelne zbrane s vyjimkou kulometu a odstrelovacek, zdravotnik jako jediny umel lecit, zenista doplnoval munici a sniper vladl vsem odstrelovacim puskam. Hra byla ve sve dobe velmi popularni zejmena v Cesku a na Slovensku a temer vzdy jste se na bojisti setkavali s krajany nebo vychodnimi sousedy. Multiplayer zabavil na stovky hodin. Jedinou vytkou je, ze neexistoval system levelovani a hodnoceni, jako dnes.
"Hawkinsi, tebe dneska zase cekaj hajzliky!!!"
Suma sumarum, Vietcong je pro me spolecne s prvni Mafii nezapomenutelnou hrou, kterou si jeste dnes z nostalgie rad zahraji. Hra vas nejen pobavila, ale i jste se neco dozvedeli o vietnamske valce jako takove. A famozni dabing, ktery hre poskytli skutecni cesti daberi (napr. Svatopluk Schuller, Libor Hruska, Martin Stransky, Jan Maxian a dalsi). Jejich hlasky vas casto dostanou do kolen a rovnez hlasky jich i spojeneckych vojaku, kdyz do nich strilite. Priznam se ze jsem parkrat opakovane po dobu nekolika desitek minut strilel do kulometcika na vrtulniku, protoze jeho hlasky: "Blbce, co to delaaas???!!!" nebo "Nestrilej do me!!!" a predevsim zpusob, jakym byly pronaseny, me opakovane odrovnaval. A myslim, ze jsem nebyl jediny :D
"Aaa pozor to jsem jaaa!!!"
Uplnym zaverem jen hromada slz, ze dnesni FPS uz nejsou takto detailne vypiplane a vicemene kopie jedna druhe.
"Tamhleten chlapek vam da munici. Co je k***a s vama? Jdete si vzit tu munici nebo vam kazdymu narvu do zadku par zasobniku!!!"
Dodnes jsem v zadne jine hre nevidel tak detailne zpracovany a v pripade zvoleni nejtezsi obtiznosti skutecne pekelne tezky single player. Uz jen pritomnost zakladniho vycviku (v nemz jste se minimalne seznamili se zakladnim ovladanim hry), kdy na vas vygumovanej zelenej velitelskej mozek fanaticky sproste rve dokaze navnadit paradni valecnou atmosferu. Zacinate na opici draze, kterou je treba dle instrukci velitele, ktery si behem vaseho behu neodpusti tuny sprostych a misty i nechutnych nadavek, zdolat. Pote se presunete na strelnici, kde si vyzkousite strelbu z Tommy Gunu na staticke a nasledne pohyblive terce. Treti cast je bunkr z nehoz budete odpalovat miny claymore, strilet z kulometu, hazet granaty a na zaver navigovat palebnou podporu. Posledni cast vycviku se odehravala na bojisti, kdy jste v arene podobne paintballove museli prezit a zastrelit vase protivniky. Osobne jsem se behem vycviku nekolikrat neudrzel a cholerickemu veliteli bud Tommy Gunem ustrelil kebuli, nebo jeho smerem hodil granat. Hlaska "Zmrde, ja te kurva zabijuuu!!!" me jeste dnes vhani slzy smichu do oci.
"Jo, obcas se to holt po**re, ale alespon to mel rychly. Kulka z akcka ho trefila primo do hlavy. Byl mrtvej driv nez padl na zem."
Po absolvovani vycviku jdeme na kampan. Mam rad vyzvu, a proto jsem ihned zvolil nejtezsi stupen Vietnam. A slo o opravdovou vyzvu. Dosud a ani pote jsem nehral tak tezkou hru proti AI. Stacila jedna dobre mirena rana a bylo po vas. V lepsim pripade jste byli tezce raneni a jakykoliv dalsi zasah se rovnal smrti. Vasi kolegove sice vydrzeli mnohem vic, ale nesmrtelni nebyli. I jejich smrt a nebo napriklad vybuch granatu se rovnal jistojiste opetovnemu nacteni posledniho quicksavu. A aby byla hra jeste tezsi, meli jste k dispozici pouze ctyri moznosti prave quicksavu behem jednoho useku dane mise (s vyjimkou automatickeho ulozeni zejmena pri zmene cilu mise nebo podavani hlaseni vysilackou). Dodnes nevim jak, ale hecnul jsem se a hru po stovkach loadovani dohral. A uprimne, kolik nervu me staly zejmena mise, kdy jsem musel solo prchat drzungli radeji ani nechci vedet. Ale pocit po dokonceni celeho singlu se neda popsat. To uz dnes nemate sanci zazit, jelikoz dnesni hry jsou i na nejtezsi stupen ve srovnani s Vietcongem neuveritelne jednoduche. Jakozto Steeve R. Hawkins jste preveleni do tabora CIDG na kopci Nui-Pek, kde nahrazujete zabiteho velitele Douglase. Spolecne s tymem, do ktereho se pridate plnite ruzne pruzkumne a bojove mise. Vasimi kolegy jsou Le Duy Nhut - stopar, Vietnamec, ktery zbehl z Viet-Minh k LLDB, Hornster - kulometcik, Crocker - zdravotnik, Defort - radista a Bronson - zenista.
"Nazerte se olova rejzozrouti za***ny!!!"
Samotne mise se vyrazne lisi svym obsahem. Jednou se plahocite dzungli k vesnici mistniho vesnickeho kmene, pote se v tabore branite utoku mistnich partyzanu Vietcongu, osvobozujete zajate kolegy, dobyvate kopec, vyhazujete do vzduchu most za ucelem zpomaleni postupujicich nepratel, prolejzate sirokou sit tunelu a podobne. Krome mapy a kompasu nemate k dispozici zadny zpusob navigace, cili rychlost a spravnost postupu je jen na vas. Tehdejsi hry vyzadovaly i logicke uvazovani a nevedly vas za rucicku jako mala decka. Nepratel je cela rada, casto se zajistuji kryci palbou, behaji, kryji se, vykukuji a opet se schovavaji. K jejich odstraneni nestaci jen slepe strilet, ale i takticky hazet granaty, obchazet je, cilene se v nekterych mistech i plizit a predevsim byt hodne trpelivy. A granat jste museli sami nejdrive odjistit a az pote hodit. Behem postupu jednotlivymi misemi casto celite i typickym pastem jako jsou punji nebo vystrelovaci bodaky. Kazda z misi vam zabere peknou radku minut a chvili bude trvat, nez si ji osvojite. Autori hru vypiplali do detailu. Svedci o tom jednak briefinky pred misemi, kdy se vase parta spravne hecuje, navnazuje a nesetri humorem, ale i velitel tabora, ktery s chladnym klidem zejmena vecne nespokojeneho kulometcika Hornstera castokrat vtipne usadi. Dale vase "cimra", ve ktere hraje v radiu dobova hudba od skutecnych zahranicnich autoru hranych v dobe vietnamske valky, zpravodajstvi z fronty, a ktera casem obrusta vsemoznymi zabavenymi suvenyry. Ke konci kampan graduje, spravne houstne a vy z pozice hrace pomalu ale jiste zacinate tusit nevyhnutelny a trpky konec.
"Vic Vietcong!!!"
Po dohrani kampane mate moznost zahrat si tzv. Rychlou bitku. Jde o vycisteni zvolene mapy od vsech VC. Muzete si nastavit stranu, mapu, zdali pujdete sami, kdo vsechno vas doprovodi, kolika budete celit nepratelum a jako obtiznost budete hrat. Na nejtezsi stupen se jedna o hotove peklo, kdy castokrat dostanete jednu ranu ani nevite odkud a je po vas. Nicmene jako trenink presnosti a postrehu neni spatne si tento mod vyzkouset.
"Dalsi Charlie!!!"
Multiplayerove radeni je ve Vietcongu paradni. Na vyber mate hromadu map (me nejoblibenejsi byly NVA Base, Arroyo a Halong Port) a hernich modu (CTF, Deathmatch, Team Deathmatch a dalsi). Mohli jste si vybirat z velke skaly povolani. Napriklad vojak mohl mit vsechny strelne zbrane s vyjimkou kulometu a odstrelovacek, zdravotnik jako jediny umel lecit, zenista doplnoval munici a sniper vladl vsem odstrelovacim puskam. Hra byla ve sve dobe velmi popularni zejmena v Cesku a na Slovensku a temer vzdy jste se na bojisti setkavali s krajany nebo vychodnimi sousedy. Multiplayer zabavil na stovky hodin. Jedinou vytkou je, ze neexistoval system levelovani a hodnoceni, jako dnes.
"Hawkinsi, tebe dneska zase cekaj hajzliky!!!"
Suma sumarum, Vietcong je pro me spolecne s prvni Mafii nezapomenutelnou hrou, kterou si jeste dnes z nostalgie rad zahraji. Hra vas nejen pobavila, ale i jste se neco dozvedeli o vietnamske valce jako takove. A famozni dabing, ktery hre poskytli skutecni cesti daberi (napr. Svatopluk Schuller, Libor Hruska, Martin Stransky, Jan Maxian a dalsi). Jejich hlasky vas casto dostanou do kolen a rovnez hlasky jich i spojeneckych vojaku, kdyz do nich strilite. Priznam se ze jsem parkrat opakovane po dobu nekolika desitek minut strilel do kulometcika na vrtulniku, protoze jeho hlasky: "Blbce, co to delaaas???!!!" nebo "Nestrilej do me!!!" a predevsim zpusob, jakym byly pronaseny, me opakovane odrovnaval. A myslim, ze jsem nebyl jediny :D
"Aaa pozor to jsem jaaa!!!"
Uplnym zaverem jen hromada slz, ze dnesni FPS uz nejsou takto detailne vypiplane a vicemene kopie jedna druhe.
Pro: atmosfera, detailne propracovana hra, na dnesni dobu nevidane propracovany single, famozni soundtrack a zejmena hlasky vojaku ve hre, obtiznost Vietnam je hotove prave vietnamske peklo
Proti: neexistuje levelovaci system a tabulky, jinak vubec nic