Když jsem stěny Dunwallu opouštěl před lety, bylo to jako uvržení do „prázdna“ - do bodu, kdy čas stagnuje a všechno okolo se utápí v hnusný rutinně. A teď, po čtyřech letech herního utrpení, jakoby mi Corvo házel záchranný kruh. Hlásim hlasitý FUCK a řvu YEAH!
Ty čtyři roky jsem totiž čekal jenom na tohle (prostě proto, že další Bioshock už nebude). Totiž všechny ty dnešní „značky“ neskutečně trpí snahou hrát si na film a zapomínají přitom být dobrou hrou, proto právě od dob prvního Dishonored nemůžu přijít ničemu na chuť (ani za cenu epických explozí). To, co právě Zneuctěn má oproti konkurenci, je naprosto klasická a návyková hratelnost. Přesně jako jednička – a tou je druhý díl dvakrát tolik! Jednak délkou, světem, především ale právě onou hratelností.
Pak je tu opět parádní – byť ne nijak překvapivý – příběh, znovu a víc protkaný korupcí, intrikami, šíleností, brutalitou, steam-punkem a HLAVNĚ možnostmi. Současně se mnou pařil i brácha, jenomže každý (byť se stejnou postavou) hrál úplně jinou hru, poznával jiná zákoutí a činil jiný skutky. Variací a možností jak plnit příběh je požehnaně a hra po dokončení vyloženě svádí ke znovuhratelnosti – ono totiž i kdyby příběh měl skočit vždy stejně, stéle bude co objevovat. K tomu si přihoďte temnou bezvýchodnou atmosféru a můžete měsíce trávit v úplně jiném universu.
K příběhu se pak pevně pojí detailní prokreslení světa. Jeho rozvržení a vzhled je naprosto geniální a v momentě, kdy se vám do ruky dostane „time-piace“, budete jen uznale pokyvovat hlavou.
Graficky se držíme stylizace i celkovýho vizuálu jedničky, všechno vypadá ale krásně, ostře a především nezaměnitelně. Jen optimalizace mohla být trochu lepší, ač na Ultra jsem jel celou dobu bez výraznějšího poklesu FPS.
U prvního dílu byla velkou slabinou inteligence nepřátel, kdy psi byli někdy i chytřejší než lidé. Tady je ale AI podstatně vychytanější. Nepřítel si už alespoň všimne těla, nebo i toho, když jeho kolega zmizí ze svýho fleku.
Takže FUCK YEAH!!! Po letech jsem konečně zase hrál a napravil si újmu ze třetí Mafie. Dishonored 2 je jedno z nejpoctivějších pokračování herní historie, kdy všechno došlo oproti původní hře ke zlepšení. Je to hra, která se hraje a je v tom zatraceně dobrá!
Ty čtyři roky jsem totiž čekal jenom na tohle (prostě proto, že další Bioshock už nebude). Totiž všechny ty dnešní „značky“ neskutečně trpí snahou hrát si na film a zapomínají přitom být dobrou hrou, proto právě od dob prvního Dishonored nemůžu přijít ničemu na chuť (ani za cenu epických explozí). To, co právě Zneuctěn má oproti konkurenci, je naprosto klasická a návyková hratelnost. Přesně jako jednička – a tou je druhý díl dvakrát tolik! Jednak délkou, světem, především ale právě onou hratelností.
Pak je tu opět parádní – byť ne nijak překvapivý – příběh, znovu a víc protkaný korupcí, intrikami, šíleností, brutalitou, steam-punkem a HLAVNĚ možnostmi. Současně se mnou pařil i brácha, jenomže každý (byť se stejnou postavou) hrál úplně jinou hru, poznával jiná zákoutí a činil jiný skutky. Variací a možností jak plnit příběh je požehnaně a hra po dokončení vyloženě svádí ke znovuhratelnosti – ono totiž i kdyby příběh měl skočit vždy stejně, stéle bude co objevovat. K tomu si přihoďte temnou bezvýchodnou atmosféru a můžete měsíce trávit v úplně jiném universu.
K příběhu se pak pevně pojí detailní prokreslení světa. Jeho rozvržení a vzhled je naprosto geniální a v momentě, kdy se vám do ruky dostane „time-piace“, budete jen uznale pokyvovat hlavou.
Graficky se držíme stylizace i celkovýho vizuálu jedničky, všechno vypadá ale krásně, ostře a především nezaměnitelně. Jen optimalizace mohla být trochu lepší, ač na Ultra jsem jel celou dobu bez výraznějšího poklesu FPS.
U prvního dílu byla velkou slabinou inteligence nepřátel, kdy psi byli někdy i chytřejší než lidé. Tady je ale AI podstatně vychytanější. Nepřítel si už alespoň všimne těla, nebo i toho, když jeho kolega zmizí ze svýho fleku.
Takže FUCK YEAH!!! Po letech jsem konečně zase hrál a napravil si újmu ze třetí Mafie. Dishonored 2 je jedno z nejpoctivějších pokračování herní historie, kdy všechno došlo oproti původní hře ke zlepšení. Je to hra, která se hraje a je v tom zatraceně dobrá!
Pro: grafika, hratelnost, příběh a svět, možnosti, herní doba, dvě hratelný postavy a vůbec
Proti: optimalizace