Na Tyranny jsem měl poměrně positivní reference od kamaráda. Pravdou je, že rok 2016 byl na kvalitní RPG tituly skoupý, bohužel pro Tyranny ji ovšem budu poměřovat v kontextu celého žánru. Počáteční seznamovací kroky jsou příslibem netuctového RPG, kde je hráčova posice řešitele problémů a soudce v jednom narativně ospravedlněna, neboť hrajete za zástupce paragona spravedlnosti, a to až v apokalyptickém, bezohledném a hlavně LIDSKÉM světě, jenž - alespoň se to tak zpočátku jeví - nabízí dospělejší, přesvědčivější a chvílemi i poněkud křečovitě naturalistickou alternativu ke generické fantasy a dává atmosférou vzpomenout spíše na první Fallout, případně Planescape; jenže to je pouze úvodní dojem.
Netrvá to příliš hodin a na povrch vyplouvá kolísavá kvalita dialogů. A je sice hezké, že jsme se v dialogovém okně dočkali nejen přímé řeči, nýbrž i popisu, ale to by mě ten popis - trefně v šedé barvě fontu - také musel zajímat, a mě nezajímá, jestli se škrábe na zadku stý stejně uvažující a vyjadřující se voják, kterého od anonymity dělí pouze jméno. Nebo bych měl říct spíše vojačka? Tenhle svět je totiž tak hustý a krutý, že i většinu velitelů tvoří ženy... a jediný manželský pár, na který jsem narazil, byl lesbický. Zřejmě je v Americe při tvorbě nového universa důležitější pokleknout a pokouřit SJWs, než vytvořit přesvědčivý, ironií osudu tematicky totalitní svět. Nemusím dodávat, že si tím tvůrci ořezávají možnosti.
Dalším kamenem úrazu je soubojový systém. Klikat na ikonky, když vyprší čas jejich neaktivity, pak zase čekat, kliknout, dokolečka, je veskrze nesmírně originální a dynamické a vůbec si při hraní nepřipadám jako retard. Proboha, old school RPG znamená, že to bude i v takovýchto banalitách horší než první Baldur?! Ten systém je prostě neuspokojivý a vlastně je taková celá hra: hráčovo jednání nepřináší žádné pořádné zadostiučinění; výzbroj neznamená víc než pomalounku rostoucí číslíčka a neustále ji proměňujete; mapy jsou tak malé, že není problém si v nich všimnout všeho a to pak prodat obchodníkům, kteří mají bezedné kapsy; ze získávání tajemných, prastarých věží se stává stejná rutina, jako pokud archeolog najde hliněný střep; uzmete-li v knihovně neuvěřitelně mocnou vědomost, tuto se nikdy nedozvíte, můžete ji však nosit pro zlepšení statů; když se hráč naučí sesílat edikty (nic moc neprozrazuji, neboť ve hře je na to GUI od začátku), které většinu hry působí jako legendární síla, je jejich použití a výjimečnost degradována na úroveň obtížnosti zapnutí mixéru, atd., atd.
Tyranny rovněž končí předčasně, zřejmě tlačil deadline. Popravdě jsem však byl rád, prišlo mi to již úmorné. Jakkoliv jsem kritický, hra má světlé okamžiky, sympaticky temné a přitom ne pitomé možnosti jednání, pár dobře napsaných postav. Ale je to jako ždímat vyždímaný citron.
Netrvá to příliš hodin a na povrch vyplouvá kolísavá kvalita dialogů. A je sice hezké, že jsme se v dialogovém okně dočkali nejen přímé řeči, nýbrž i popisu, ale to by mě ten popis - trefně v šedé barvě fontu - také musel zajímat, a mě nezajímá, jestli se škrábe na zadku stý stejně uvažující a vyjadřující se voják, kterého od anonymity dělí pouze jméno. Nebo bych měl říct spíše vojačka? Tenhle svět je totiž tak hustý a krutý, že i většinu velitelů tvoří ženy... a jediný manželský pár, na který jsem narazil, byl lesbický. Zřejmě je v Americe při tvorbě nového universa důležitější pokleknout a pokouřit SJWs, než vytvořit přesvědčivý, ironií osudu tematicky totalitní svět. Nemusím dodávat, že si tím tvůrci ořezávají možnosti.
Dalším kamenem úrazu je soubojový systém. Klikat na ikonky, když vyprší čas jejich neaktivity, pak zase čekat, kliknout, dokolečka, je veskrze nesmírně originální a dynamické a vůbec si při hraní nepřipadám jako retard. Proboha, old school RPG znamená, že to bude i v takovýchto banalitách horší než první Baldur?! Ten systém je prostě neuspokojivý a vlastně je taková celá hra: hráčovo jednání nepřináší žádné pořádné zadostiučinění; výzbroj neznamená víc než pomalounku rostoucí číslíčka a neustále ji proměňujete; mapy jsou tak malé, že není problém si v nich všimnout všeho a to pak prodat obchodníkům, kteří mají bezedné kapsy; ze získávání tajemných, prastarých věží se stává stejná rutina, jako pokud archeolog najde hliněný střep; uzmete-li v knihovně neuvěřitelně mocnou vědomost, tuto se nikdy nedozvíte, můžete ji však nosit pro zlepšení statů; když se hráč naučí sesílat edikty (nic moc neprozrazuji, neboť ve hře je na to GUI od začátku), které většinu hry působí jako legendární síla, je jejich použití a výjimečnost degradována na úroveň obtížnosti zapnutí mixéru, atd., atd.
Tyranny rovněž končí předčasně, zřejmě tlačil deadline. Popravdě jsem však byl rád, prišlo mi to již úmorné. Jakkoliv jsem kritický, hra má světlé okamžiky, sympaticky temné a přitom ne pitomé možnosti jednání, pár dobře napsaných postav. Ale je to jako ždímat vyždímaný citron.
