Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalému PC druhé půlky devadesátek patří Heroes 2 jako k velbloudovi hrby. Pravda, první díl také vyvolá obdiv a hraní s partou kamarádů vykoná své, ale Heroes 2 je Heroes 2. Vůbec nechápu, jak jsem bez něj těch třináct let mohl žít. Těm z vás, kterým příjde tenhle úvod divný, jedná se o mojí parafrázi na povídku Šimka a Grossmanna Jak jsem se učil kouřit.

V éře DOSu a 486ek mi žánr strategií moc neříkal. Dune 2 a Warcraft mi připadaly moc chaotické, Civilizace a UFO zase na mě byly moc složité a Transport Tycoon se kvůli časový náročnosti nedal moc hrát po návštěvách u kámoše. Když jsem u něj poprvé hrál Heroes, bylo to zároveň i poprvé, co celá jedna návštěva padla na stategii. Sice byla taky dost komplexní, ale s trochou snahy se dala rychle pochopit. Bavila nás dlouho, ale když kámoš nainstaloval dvojku, k jedničce už jsme se nikdy nevrátili. Nebyl důvod.

Dvojka byla ve všech směrech lepší. Na první pohled mě chytla za srdce nádherná grafika. Tu ostatně považuji za nejlepší v celé sérii. Mapa světa se od prvního dílu prakticky nelišila, spousta věcí vypadala totožně (hromádky se surovinami, pokladničky, stromy, hrdinové atd.). Co se ale změnilo zásadním způsobem, to byl vzhled všech jednotek, které působily mnohem dospělejším a vyzrálejším dojmem než ve skoro dětsky vyhlížející jedničce. Úžasné byly i hudební motivy, které hrály v každém hradu.

Ale přibyla i spousta dalších věcí. Nejviditelnějším rozdílem byly dva nové hrady (Necromani a Wizardi), které výrazně zvýšily variabilitu hry a dost jsme si je oblíbili. Navíc jsou hrady dobře vyvážené, takže při správném stylu hraní máte dobrou šanci na vítězství za kterýkoliv z nich. Důležitou novinku byla i možnost upgradovat některé jednotky. V každém hradě pak přibyly budovy. Ať už ty, které byly pro všechny společné (střílny, vodní příkop, tržiště), tak speciální pro každý národ.

Novinkou v bojové části hry bylo podstatné zvětšení bojiště a přidání sekundárních vlastností pro hrdiny, takže hráč si mohl hrdinu lépe přizpůsobit svému stylu hraní. Ač se to třeba nezdá, všechny tyto novinky zásadním způsobem změnily hraní celé hry a jednička najednou vypadala jako polotovar.

Ještě jednu věc bych chtěl zmínit v souvislosti s druhým dílem. To, že se z hradů nedalo získat moc peněz a muselo se dost brzo začít dobývat vesnice a hrady, případně zlaté doly, považuji za velkou přednost hry, protože když třeba hrajete ve čtyřech lidech u jednoho kompu, nezvrhne se hra v taktické vyčkávání, naopak má mnohem větší spád, protože kdo zůstane zalezlý v hradu, dostane se docela brzo do slušné nevýhody. Stejné je to i s bitvami. Přiznám se, že když trojka přidala možnost v bitvě čekat, sám jsem to uvítal, protože bitvy se staly výrazně taktičtějšími. Na druhou stranu ve dvojce, kde všechny létající jednotky přeletí celé bojiště hned napoprvé a střelci nejsou limitováni vzdáleností, mají bitvy o něco větší spád, než ve třetím pokračování. A to mi celkem vyhovovalo.

U Heroes 2 jsem propařil stovky a možná tisíce hodin a na dny, kdy jsme se u kámoše sešli v pěti lidech a hráli jednu mapu celou sobotu i neděli budu vždycky rád vzpomínat jako na jednu z nejhezčích vzpomínek v celém svým hráčském životě.