Když jsem v druhé polovině 90. let začínal s počítačovými hrami, existovalo pár titulů, které znal v mém okolí každý a Blood patřil mezi ně. Těmto střílečkám jsme říkali jednoduše „doomovky“, což znamenalo, že se bude hodně střílet, bude hodně cákat krev a my se na to budeme dívat pěkně zblízka z první osoby! V tomto Blood dokázal zajít ze všech doomovek nejdál. Vlastně se dnes divím, že nás to hraní Blood v cca 10 letech nějak nepoznamenalo (nebo poznamenalo? Muhaha). Matně si vybavuju, jak jsme zírali na upalování nepřátel sprejem, kopání do odpadlých hlav zombíků a děsivou likvidaci voodoo panenkou. Blood byla legenda, takový nejvyšší level odvahy, do něhož se ti, kdo si učurávali z tmavých lokací Dooma, neodváží ani vkročit. Mám dojem, že Blood jsme dlouho hráli jen společně, v tzv. kroužku výpočetní techniky, ale sám doma se k této hře nikdo moc nevracel. Proč asi? :-) Mno, možná i proto, že kdyby tohle na obrazovce spatřily naše matky, tak by našemu hraní na PC nastal rychlý konec…
Nyní bude hra slavit 20. výročí a já jsem si se zděšením desetiletého chlapce zírajícího na zkrvavené vidle uvědomil, že jsem tuto hru nikdy nedohrál do konce. Pouštím se tedy do toho a vrací se mi vzpomínky. Na Blood jsme nikdy neměli cheaty a nutno podotknout, že hra je docela těžká. Nebo spíše takto, bez myši nemáte šanci. I na nejlehčí obtížnost vám borec s kapucí a brokárnou dokáže pořádně rozhodit sandál, pokud si jej necháte za zády. Dále mě příjemně překvapuje, že jak zapnutý, tak vypnutý mouselook má ve hře své místo. Jsou pasáže, kde se chcete rozhlídnout sami a jsou části, kde je jednodušší řídit pohyb jen do stran. Podobně se jeví užitečná možnost přepnout do třetí osoby. Mrknete takhle za roh a můžete tam pak místo vykouknutí jen ladně hodit kus dynamitu. Mluvíme tedy zde o základech taktiky, což dříve v doomokvách nebylo k vidění. Se skrčováním už je ale problém, build engine na to očividně není stavěný, a proto možnost „podběhnout“ nepřátele a způsobit, že vás téměř nemohou trefit, hodnotím spíše jako bug. Ono vůbec build engine měl v polovině roku 1997 již své za sebou. V té době jsme to sice tak nevnímali, ale starší Quake byl graficky podstatně někde jinde, hlavně při tom mouse looku nahoru/dolů, se obraz v build engine šíleně deformuje, není totiž v pravém slova smyslu 3D. Zvukově je ale Blood hodně dobrý, nebo spíše hodně masakrální... Ještěže jsme v 90. letech neměli zvukovky, protože tohle bychom fakt nezvládli. :-)
Přímý konkurent Blooda zůstává starší Duke Nukem 3D, a ten nejspíš u většiny hráčů o prsa vítězí. Má o chlup barvitější design prostředí, je rozmanitější, snad i záživnější a takový hravější. Blood je ale stále parádní doomovka se vším, co si hráč mohl v tehdejší době přát. Řekl bych, že Duka 3D poráží v multiplayeru a to díky originálnějším a všestrannějším zbraním.
Nyní bude hra slavit 20. výročí a já jsem si se zděšením desetiletého chlapce zírajícího na zkrvavené vidle uvědomil, že jsem tuto hru nikdy nedohrál do konce. Pouštím se tedy do toho a vrací se mi vzpomínky. Na Blood jsme nikdy neměli cheaty a nutno podotknout, že hra je docela těžká. Nebo spíše takto, bez myši nemáte šanci. I na nejlehčí obtížnost vám borec s kapucí a brokárnou dokáže pořádně rozhodit sandál, pokud si jej necháte za zády. Dále mě příjemně překvapuje, že jak zapnutý, tak vypnutý mouselook má ve hře své místo. Jsou pasáže, kde se chcete rozhlídnout sami a jsou části, kde je jednodušší řídit pohyb jen do stran. Podobně se jeví užitečná možnost přepnout do třetí osoby. Mrknete takhle za roh a můžete tam pak místo vykouknutí jen ladně hodit kus dynamitu. Mluvíme tedy zde o základech taktiky, což dříve v doomokvách nebylo k vidění. Se skrčováním už je ale problém, build engine na to očividně není stavěný, a proto možnost „podběhnout“ nepřátele a způsobit, že vás téměř nemohou trefit, hodnotím spíše jako bug. Ono vůbec build engine měl v polovině roku 1997 již své za sebou. V té době jsme to sice tak nevnímali, ale starší Quake byl graficky podstatně někde jinde, hlavně při tom mouse looku nahoru/dolů, se obraz v build engine šíleně deformuje, není totiž v pravém slova smyslu 3D. Zvukově je ale Blood hodně dobrý, nebo spíše hodně masakrální... Ještěže jsme v 90. letech neměli zvukovky, protože tohle bychom fakt nezvládli. :-)
Přímý konkurent Blooda zůstává starší Duke Nukem 3D, a ten nejspíš u většiny hráčů o prsa vítězí. Má o chlup barvitější design prostředí, je rozmanitější, snad i záživnější a takový hravější. Blood je ale stále parádní doomovka se vším, co si hráč mohl v tehdejší době přát. Řekl bych, že Duka 3D poráží v multiplayeru a to díky originálnějším a všestrannějším zbraním.
