HODNOCENI SINGLU.
Ackoliv FPS akce prilis nehraju (a multiplayerove uz vubec), Battlefield 1 jsem se rozhodl zkusit na zaklade nekolika velmi vrelych doporuceni single-playerove kampane. O nekolik hodin pozdeji po dohrani musim konstatovat, ze podobne vrele doporuceni rozhodne nesdilim.
Tema "Prvni svetove" je samozrejme super, uz jen proto, jak malo je ve hrach vyuzito. Battlefield 1 naznacuje, ze "zen je velka, ale delniku malo," receno slovy evangelisty Matouse. Uz prvni pohled na mapu kampani zabirajici pulku globu dava tusit, do jake sire "singl" roztahuje svoje zablacene ruce. Hned prvni kampan ukazuje, ze Battlefield 1 neni hra na superhrdinu. Naopak, pocita se s tim, ze neprezijete dele, nez par minut. Valka je kruta a BF1 se ji snazi prezentovat co mozna nejvic realisticky. Po smrti uvidite vase jmeno a letopocet narozeni - umrti. Sympaticky pokus jak ukazat, ze ony miliony mrtvych se skladaly z konkretnich jednotlivcu.
Pred zacatkem kazde kampane navic hra hraje na city valecnymi fakty, napriklad, ze za RAF letali piloti s mene nez 10h praxe, nebo ze jejich prumerna zivotnost byla 15 dni. Celkove vzato, fokus na pribeh jednotlivce jako konkretni, avsak malo vyznamne kolecko v bezprecedentnim soukoli smrti cini BF1 zajimavym a jeden by temer zaplesal, ze se v zanru FTP objevilo neco aspon trochu originalniho. Navic kdyz to tak krasne vypada.
Bohuzel, kampan BF1 je mince o dvou stranach. Jeji hlavni problemy jsou dva. Kratka, ale opravdu velmi kratka herni doba a totalne arkadova hratelnost. Kampani je celkem asi pet, ale kazda se da dohrat za mene nez hodinu. Je fakt, ze napln jednotlivych epizod se vyznamne lisi. V jedne jste pesak, dogmeat za odtrel. V dalsi ovladate tank nebo letadlo. V "italske" casti si pripadate, jako byste hrali Mechwariorra. Posledni kampan za Lawrence z Arabie v nekterych momentech temer vyzaduje stealth. Temer. Pestrost na pomery FTP temer nevidana. Problem je, ze tank se ovlada stejne jako letadlo. WSAD + LMB. Pokud s letadlem narazite do jineho, tak... se odrazite (!). A temer kazda pesi mise se da proste probehnout do cile, pripadne to vzit kulisacky pres okraj herni mapy a zcela se vyhnout jakymkoliv problemum. Kazda z kampani tak pusobi jako pekne neodladene demo vetsiho celku. Jenze tady zadny vetsi celek uz neni.
Kdyz po 4-5 hodinach hra skonci, mate dojem, jakobyste hrali starou automatovou arkadu, ktera jen nahodou vypada jako neco z roku 2016. Ale treba to neni jen pocit.
Ackoliv FPS akce prilis nehraju (a multiplayerove uz vubec), Battlefield 1 jsem se rozhodl zkusit na zaklade nekolika velmi vrelych doporuceni single-playerove kampane. O nekolik hodin pozdeji po dohrani musim konstatovat, ze podobne vrele doporuceni rozhodne nesdilim.
Tema "Prvni svetove" je samozrejme super, uz jen proto, jak malo je ve hrach vyuzito. Battlefield 1 naznacuje, ze "zen je velka, ale delniku malo," receno slovy evangelisty Matouse. Uz prvni pohled na mapu kampani zabirajici pulku globu dava tusit, do jake sire "singl" roztahuje svoje zablacene ruce. Hned prvni kampan ukazuje, ze Battlefield 1 neni hra na superhrdinu. Naopak, pocita se s tim, ze neprezijete dele, nez par minut. Valka je kruta a BF1 se ji snazi prezentovat co mozna nejvic realisticky. Po smrti uvidite vase jmeno a letopocet narozeni - umrti. Sympaticky pokus jak ukazat, ze ony miliony mrtvych se skladaly z konkretnich jednotlivcu.
Pred zacatkem kazde kampane navic hra hraje na city valecnymi fakty, napriklad, ze za RAF letali piloti s mene nez 10h praxe, nebo ze jejich prumerna zivotnost byla 15 dni. Celkove vzato, fokus na pribeh jednotlivce jako konkretni, avsak malo vyznamne kolecko v bezprecedentnim soukoli smrti cini BF1 zajimavym a jeden by temer zaplesal, ze se v zanru FTP objevilo neco aspon trochu originalniho. Navic kdyz to tak krasne vypada.
Bohuzel, kampan BF1 je mince o dvou stranach. Jeji hlavni problemy jsou dva. Kratka, ale opravdu velmi kratka herni doba a totalne arkadova hratelnost. Kampani je celkem asi pet, ale kazda se da dohrat za mene nez hodinu. Je fakt, ze napln jednotlivych epizod se vyznamne lisi. V jedne jste pesak, dogmeat za odtrel. V dalsi ovladate tank nebo letadlo. V "italske" casti si pripadate, jako byste hrali Mechwariorra. Posledni kampan za Lawrence z Arabie v nekterych momentech temer vyzaduje stealth. Temer. Pestrost na pomery FTP temer nevidana. Problem je, ze tank se ovlada stejne jako letadlo. WSAD + LMB. Pokud s letadlem narazite do jineho, tak... se odrazite (!). A temer kazda pesi mise se da proste probehnout do cile, pripadne to vzit kulisacky pres okraj herni mapy a zcela se vyhnout jakymkoliv problemum. Kazda z kampani tak pusobi jako pekne neodladene demo vetsiho celku. Jenze tady zadny vetsi celek uz neni.
Kdyz po 4-5 hodinach hra skonci, mate dojem, jakobyste hrali starou automatovou arkadu, ktera jen nahodou vypada jako neco z roku 2016. Ale treba to neni jen pocit.
Dragon Age: The Veilguard