Herní výzva 2017 #2
Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
.
.
.
Že to nestačí? Dobře.
V dnešní době už je fráze "je to jako Dark Souls" poněkud otřepaná, protože se jí ohání každá hra, kterou nemůžete dohrát jen pomocí mlácení X na gamepadu. Ano, obtížnost je jeden z hlavních znaků Dark Souls - ale ruku na srdce, kdyby se ta série ničím jiným nevyznačovala, nikdy se nestane takovým fenoménem. Co to tedy vlastně znamená, že hra je jako Dark Souls? Pro mě je to kombinace několika věcí - 1) atmosférického, nepřátelského a ručně s pečlivostí vytvořeného světa, kde na každém rohu čeká smrt a který je učiněná radost pomalu prozkoumávat, 2) příběhu, který sice není in your face, ale pokud se do něj zakousnete, tak vás uchvátí, 3) absence jakéhokoliv handholdingu nahrazeného postupným objevováním vlastní cesty hrou a tajů herních mechanik a i té 4) obtížnosti, která sice může být mírně frustrující, ale o to se vám dostane lepšího pocitu, když se vám nakonec povede zdolat. To jsou všechno věci, které v dnešních AAA hrách už prostě nenajdete a nahrazují je hodiny cutscén a stovky značek na open world mapě. To může být zábava, ale Dark Souls jsou prostě Dark Souls.
A Hollow Knight to má všechno. Je to nenápadná hra, která měla tu smůlu, že vyšla týden před vydáním dvou gigantů prvního kvartálu (Zeldy: BotW a Horizon) a neměla za sebou takřka žádnou marketingovou kampaň, na kterou tříčlennému vývojářskému týmu prostě nezbyly prachy. Na Metacriticu má dneska 4 recenze od webů (update: po měsíci si HK konečně všimly velké weby a má průměr 86 na Metacritic a 89 na OpenCritic, což z té hry dělá prozatím respektive 3. a 1. nejlepší PC hru roku 2017 podle těchto agregátorů, z čehož mám velkou radost), o kterých nikdo nikdy neslyšel. Což je ohromná škoda, protože učaruje skoro každému, kdo si ji zahraje. Budu opatrný s vyjádřeními stylu "nejlepší plošinovka všech dob", ale už dlouho se mi nestalo, že by mi nějaká hra zničehonic takhle vytřela zrak a podle ohlasů na zahraničních fórech nejsem zdaleka jediný.
Hollow Knight má ten největší, nejpropracovanější a nejatmosféričtější svět, který jsem kdy v plošinovce viděl. Ano, i v porovnání s takovými velikány žánru, jako jsou Castlevania: SotN a Super Metroid. Způsob, jakým je propojený, je z pohledu příběhu zcela logický, každá lokace má smysl a to všechno přes jeho omračující rozlohu. Je plný zajímavých věcí a po prvních pár lokacích je zcela nelineární - když porovnám svůj průchod hrou s průchody nějakých streamerů, máme úplně odlišné zážitky. Znáte takové ty momenty, kdy na začátku metroidvanie narazíte na plošinku, která je pro vás moc vysoko, tak je vám hned jasné, že tam je powerup, pro který se po získání nové schopnosti vrátíte? Tak tady je za tou plošinkou celá nepovinná lokace. A za ní další. Je to úžasné. Přesně tohle od metroidvania žánru chci a vážně jsem nečekal, že zrovna Hollow Knight mi to dá.
Progres hrou je velmi uspokojivý. Upgradů postavy je v poměru na délku hry sice menší počet, ale když nějaký najdete, tak je to opravdu solidní upgrade. Můžete získat nové pohyby, kouzla, bojové chvaty a šperky, kterých můžete nosit jen omezený počet a vytvářet si tak váš unikátní hrací styl. Po pomalejším začátku na vás na každém rohu čeká nějaký zajímavý předmět a explorace tak nikdy nebude neodměněna.
Obtížnost je tak akorát. Ovládání je vymazlené a hned vám přejde do krve, řadoví nepřátelé mají jasně zneužitelné vzory chování, takže stačí být opatrný. Bossfighty jsou sice obtížnější, ale s trochou tréninku není žádný boss nic nepřekonatelného - a když vám nějaký boss moc zatápí, můžete prostě jít jinam, odpočinout si, získat nějaké nové schopnosti a zkusit to znova. Většina složitějších bossů je navíc nepovinná, takže pokud nejste já a nepotřebujete hru dohrát na 100%, můžete se jim vyhnout. Po stránce platformingu je taky hra celkem zvládnutelná a téměř všechny složitější puzzly jsou nepovinné včetně jedné chuťovkové lokace, kde se obtížnost překlopí někam na úroveň temného světa v Super Meat Boy. To mi přijde jako ideální přístup - pokud chcete hru jen dohrát, tak to zvládne skoro každý, ale pokud chcete vyzobat všechno, musíte si to zasloužit.
Forma podání příběhu je téměř jedna ku jedné obšlehnutá z Dark Souls. Hra vás po intru hodí do neznámé lokace, ze které se dostanete do vesničky, která bude sloužit jako váš základní tábor po celou dobu hry. Najdete v ní jediné NPC, které vám řekne tři věty a nasměruje vás dolů. Dole na vás čekají další NPC, z nichž se část přesune do vesnice, kde vám budou poskytovat různé služby a část budete potkávat celou hru a sledovat jejich příběhy, které většinou končí špatně. Z různých nalezených textů a rozhovorů si postupně složíte velmi ponurý příběh o pádu kdysi mocné říše, ze které zbyl jen smutný památník její bývalé slávy. A že to je hodně ponurá hra. I ty chvilkové FUCK YEAH momenty vám nikdy neopomene zkazit, a to někdy naprosto sadistickým způsobem což nebudu prozrazovat ani ve spoileru :). Ostře to kontrastuje s roztomilým grafickým zpracováním, což byl určitě účel a funguje to na jedničku.
Když už jsem nakousl grafické zpracování - je fantastické. Chvíli mi trvalo, než jsem si na stylizaci postav jako z "flashovky" zvykl, ale po dohrání ji považuju za jeden z hlavních kladů. Nemluvě o lokacích. Město věčného deště, snový palác, houbové jeskyně, krystalové doly, včelí úly, dno světa lemované lebkami brouků... všechno vypadá výborně a někdy mi nezbylo než zírat. Doporučuju nesoudit podle screenshotů, protože díky všemožným animacím a efektům hra vypadá v pohybu o dost líp.
Samozřejmě, že se HK dá dost vytknout. Nepřináší do formule metroidvanií v podstatě vůbec nic nového. Herní tempo je ze začátku dost pomalé - kde vám jiné plošinovky sází jednu schopnost za druhou, tady se budete tři hodiny plácat v první lokaci a první pohybovou schopnost dostanete za pět. Mapovací systém je sice inovativní, ale hledání prodavače je spíš otravné než poutavé. Rozlehlost světa má za následek velmi častý backtracking a i když jsou ve hře fast travel stanice více druhů, ne všechny jsou z příběhových důvodů na užitečných lokacích. Peníze jsou tak od dvou třetin hry k ničemu. Toho všeho si jsem vědom. A víte co? Ve výsledku na tom pro mě nezáleží. Dohrál jsem tu hru na 100%, trvalo mi to 35 hodin, celou dobu jsem se skvěle bavil a kdyby zítra na Steamu vyšel Hollow Knight 2, okamžitě ho kupuju. Má svoje mouchy, ano, ale bohatě je vyváží klady.
No, tenhle komentář narostl do poněkud obludných rozměrů, takže ho bude lepší ukončit a ještě jednou zopakovat: Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
.
.
.
Že to nestačí? Dobře.
V dnešní době už je fráze "je to jako Dark Souls" poněkud otřepaná, protože se jí ohání každá hra, kterou nemůžete dohrát jen pomocí mlácení X na gamepadu. Ano, obtížnost je jeden z hlavních znaků Dark Souls - ale ruku na srdce, kdyby se ta série ničím jiným nevyznačovala, nikdy se nestane takovým fenoménem. Co to tedy vlastně znamená, že hra je jako Dark Souls? Pro mě je to kombinace několika věcí - 1) atmosférického, nepřátelského a ručně s pečlivostí vytvořeného světa, kde na každém rohu čeká smrt a který je učiněná radost pomalu prozkoumávat, 2) příběhu, který sice není in your face, ale pokud se do něj zakousnete, tak vás uchvátí, 3) absence jakéhokoliv handholdingu nahrazeného postupným objevováním vlastní cesty hrou a tajů herních mechanik a i té 4) obtížnosti, která sice může být mírně frustrující, ale o to se vám dostane lepšího pocitu, když se vám nakonec povede zdolat. To jsou všechno věci, které v dnešních AAA hrách už prostě nenajdete a nahrazují je hodiny cutscén a stovky značek na open world mapě. To může být zábava, ale Dark Souls jsou prostě Dark Souls.
A Hollow Knight to má všechno. Je to nenápadná hra, která měla tu smůlu, že vyšla týden před vydáním dvou gigantů prvního kvartálu (Zeldy: BotW a Horizon) a neměla za sebou takřka žádnou marketingovou kampaň, na kterou tříčlennému vývojářskému týmu prostě nezbyly prachy. Na Metacriticu má dneska 4 recenze od webů (update: po měsíci si HK konečně všimly velké weby a má průměr 86 na Metacritic a 89 na OpenCritic, což z té hry dělá prozatím respektive 3. a 1. nejlepší PC hru roku 2017 podle těchto agregátorů, z čehož mám velkou radost), o kterých nikdo nikdy neslyšel. Což je ohromná škoda, protože učaruje skoro každému, kdo si ji zahraje. Budu opatrný s vyjádřeními stylu "nejlepší plošinovka všech dob", ale už dlouho se mi nestalo, že by mi nějaká hra zničehonic takhle vytřela zrak a podle ohlasů na zahraničních fórech nejsem zdaleka jediný.
Hollow Knight má ten největší, nejpropracovanější a nejatmosféričtější svět, který jsem kdy v plošinovce viděl. Ano, i v porovnání s takovými velikány žánru, jako jsou Castlevania: SotN a Super Metroid. Způsob, jakým je propojený, je z pohledu příběhu zcela logický, každá lokace má smysl a to všechno přes jeho omračující rozlohu. Je plný zajímavých věcí a po prvních pár lokacích je zcela nelineární - když porovnám svůj průchod hrou s průchody nějakých streamerů, máme úplně odlišné zážitky. Znáte takové ty momenty, kdy na začátku metroidvanie narazíte na plošinku, která je pro vás moc vysoko, tak je vám hned jasné, že tam je powerup, pro který se po získání nové schopnosti vrátíte? Tak tady je za tou plošinkou celá nepovinná lokace. A za ní další. Je to úžasné. Přesně tohle od metroidvania žánru chci a vážně jsem nečekal, že zrovna Hollow Knight mi to dá.
Progres hrou je velmi uspokojivý. Upgradů postavy je v poměru na délku hry sice menší počet, ale když nějaký najdete, tak je to opravdu solidní upgrade. Můžete získat nové pohyby, kouzla, bojové chvaty a šperky, kterých můžete nosit jen omezený počet a vytvářet si tak váš unikátní hrací styl. Po pomalejším začátku na vás na každém rohu čeká nějaký zajímavý předmět a explorace tak nikdy nebude neodměněna.
Obtížnost je tak akorát. Ovládání je vymazlené a hned vám přejde do krve, řadoví nepřátelé mají jasně zneužitelné vzory chování, takže stačí být opatrný. Bossfighty jsou sice obtížnější, ale s trochou tréninku není žádný boss nic nepřekonatelného - a když vám nějaký boss moc zatápí, můžete prostě jít jinam, odpočinout si, získat nějaké nové schopnosti a zkusit to znova. Většina složitějších bossů je navíc nepovinná, takže pokud nejste já a nepotřebujete hru dohrát na 100%, můžete se jim vyhnout. Po stránce platformingu je taky hra celkem zvládnutelná a téměř všechny složitější puzzly jsou nepovinné včetně jedné chuťovkové lokace, kde se obtížnost překlopí někam na úroveň temného světa v Super Meat Boy. To mi přijde jako ideální přístup - pokud chcete hru jen dohrát, tak to zvládne skoro každý, ale pokud chcete vyzobat všechno, musíte si to zasloužit.
Forma podání příběhu je téměř jedna ku jedné obšlehnutá z Dark Souls. Hra vás po intru hodí do neznámé lokace, ze které se dostanete do vesničky, která bude sloužit jako váš základní tábor po celou dobu hry. Najdete v ní jediné NPC, které vám řekne tři věty a nasměruje vás dolů. Dole na vás čekají další NPC, z nichž se část přesune do vesnice, kde vám budou poskytovat různé služby a část budete potkávat celou hru a sledovat jejich příběhy, které většinou končí špatně. Z různých nalezených textů a rozhovorů si postupně složíte velmi ponurý příběh o pádu kdysi mocné říše, ze které zbyl jen smutný památník její bývalé slávy. A že to je hodně ponurá hra. I ty chvilkové FUCK YEAH momenty vám nikdy neopomene zkazit, a to někdy naprosto sadistickým způsobem což nebudu prozrazovat ani ve spoileru :). Ostře to kontrastuje s roztomilým grafickým zpracováním, což byl určitě účel a funguje to na jedničku.
Když už jsem nakousl grafické zpracování - je fantastické. Chvíli mi trvalo, než jsem si na stylizaci postav jako z "flashovky" zvykl, ale po dohrání ji považuju za jeden z hlavních kladů. Nemluvě o lokacích. Město věčného deště, snový palác, houbové jeskyně, krystalové doly, včelí úly, dno světa lemované lebkami brouků... všechno vypadá výborně a někdy mi nezbylo než zírat. Doporučuju nesoudit podle screenshotů, protože díky všemožným animacím a efektům hra vypadá v pohybu o dost líp.
Samozřejmě, že se HK dá dost vytknout. Nepřináší do formule metroidvanií v podstatě vůbec nic nového. Herní tempo je ze začátku dost pomalé - kde vám jiné plošinovky sází jednu schopnost za druhou, tady se budete tři hodiny plácat v první lokaci a první pohybovou schopnost dostanete za pět. Mapovací systém je sice inovativní, ale hledání prodavače je spíš otravné než poutavé. Rozlehlost světa má za následek velmi častý backtracking a i když jsou ve hře fast travel stanice více druhů, ne všechny jsou z příběhových důvodů na užitečných lokacích. Peníze jsou tak od dvou třetin hry k ničemu. Toho všeho si jsem vědom. A víte co? Ve výsledku na tom pro mě nezáleží. Dohrál jsem tu hru na 100%, trvalo mi to 35 hodin, celou dobu jsem se skvěle bavil a kdyby zítra na Steamu vyšel Hollow Knight 2, okamžitě ho kupuju. Má svoje mouchy, ano, ale bohatě je vyváží klady.
No, tenhle komentář narostl do poněkud obludných rozměrů, takže ho bude lepší ukončit a ještě jednou zopakovat: Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
