Po dohrání dvou parádních předchozích dílů série S.T.A.L.K.E.R., jimiž jsou Shadow of Chernobyl [komentář] a Clear Sky [komentář], jsem se neuvěřitelně těšil na zakončení série v podobě třetího dílu s podnázvem Call of Pripyat. A hned z úvodu musím říct, že Call of Pripyat naprosto předčil má očekávání a oproti předchozím dílům jde nyní už opravdu o dokonalou hru.

Armáda se po neúspěších u Černobylské elektrárny rozhodne vyslat ještě jeden vojenský výsadek. Do Zóny je vysláno několik vrtulníku Mi-24, ale vše končí nezdarem a z akce se nevrátí ani jeden vrtulník. K tomu všemu je ztracen veškerý kontakt s výsadkáři, a tak jste do Zóny vyslán vy jako major Děktarjev v podobě obyčejného stalkera, a vaším úkolem je zjistit, co se s vrtulníky a výsadkáři vlastně stalo. Příběh má z úvodu pomalejší rozjezd, postupem hrou ale nabírá spád. Co se ale nedá zapřít je to, že je nejodfláklejší ze série, stejně tak i jeho ustřižené zakončení.

Po povedeném úvodním intru jste vypuštěni do první ze tří rozlehlých map, mezi které patří Zaton, Jupiter a Pripyat. Na těchto mapách se můžete bez omezení volně pohybovat a na nějaké otravné loadingy mezi lokacemi známé z předchozích dílů, můžete zapomenout. To co ocení snad každý Černobylař je to, že většina lokací ve hře má i svou reálnou předlohu. Za zmínku stojí rozhodně stanice Janov, továrna Jupiter, vesnička Kopači nebo samotná, konečně naprosto detailní Pripyat, ve které lze jmenovat např. kino Prométheus nebo rozpadlé křídlo školy. Některé z lokací dokonce ani nebyli pořádně ve hře využity, což je škoda. Na každé z map leží i hlavní tábor stalkerů, jako je tanker Skadovsk nebo zmíněná stanice Janov. V těchto táborech naleznete různé frakce, skupinky stalkerů nebo i hlavní charaktery, které vás budou doprovázet po celou dobu hry. Pro ně budete moci dělat úkoly za nemalou finanční odměnu, nebo si u nich můžete nechávat opravovat či vylepšovat zbraně a vybavení, kupovat nebo jim prodávat zásoby nebo artefakty. Jednotlivé charaktery postav jsou zajímavé a jsou doprovázeny zajímavými dialogy. Mezi nejzajímavější postavy mohu zmínit např. Váňu, poručíka Sokolova, Zulu nebo Strejdu Jara. Mezi stalkery si také můžete udělat přátele, díky čemuž můžete získat např. slevy na jejich služby. Oproti původním dílům přibyla funkce spánku, takže si během dlouhých nocí můžete v klidu prospat v jednom z táborů. Budujete si v Zóně i vlastní pověst. Já jsem např. do konce hry vydržel s pověstí Lovec, kdy jsem pomáhal ostatním stalkerům zlikvidovat život ohrožující monstra.

Jak hlavní, tak dokonce i vedlejší úkoly jsou velmi zábavné, propracované a různorodé. Call of Pripyat se stala jednou z mála her, ve které jsem se vážně snažil splnit co nejvíce vedlejších úkolů, u kterých jsem se snad ani jednou nenudil. Za velmi atmosférickou a nezapomenutelnou záležitost považuji misi, kdy jste se v temném podzemí museli proplížit s parťákem mezi spícími Bloodsuckery. Atmosféra tohoto úkolu by se již dala srovnat s momenty v sérii her Metro. Kromě plnění úkolů se dá za jednu z vedlejších činností také započítat lovení artefaktů. Pokud se nebojíte brouzdat uprostřed vizuálně nádherných, ale za to nebezpečných anomálií s detektorem v ruce, bude vás hledání artefaktů sakra bavit !

Už v mé recenzi několikrát padlo slovo atmosféra, a tou hra opět, jako každý díl série, přetéká. Vrací se nám opět parádní hororové prvky, a to především v nostalgickém podzemí laboratoří. Všemu tomu přidává i živost Zóny, ve které se stále něco děje. Cestou k danému cíly jednou z dálky spatříte skupinku stalkerů bojující s bandity, cestou zpět najdete tu samou skupinku skládající se už jen mrtvol obležených mutanty. Mutanti jsou nově mnohem děsivější, unikátnější a dokáží vám pořádně zatopit. Boje s nimi nejsou vážně jednoduché a je potřeba na ně mít již patřičné vybavení. Přestřelky jako takové jsou velmi zábavné a hratelnost zde dovršila vážně dokonalosti.

Grafické zpracování je rozhodně nejlepší ze série, bohužel jeho vizuál kazí krátká dohlednost, a to se na otevřených pláních projevilo mnohem více než v předchozích dílech. Rozhodně musím ale z grafického zpracování vypíchnout sluneční paprsky, stínování, dynamické změny počasí, dne a noci, atmosférické blowouty či vizuál bouře, kdy noční Zóna osvícena pouze blesky je pastvou pro oči. Ozvučení hry je opět jako u přechozích dílů naprosto dokonalé a je nedílnou součástí herní atmosféry.

Call of Pripyat zakončuje sérii v té nejlepší formě, využil všeho dobrého z předchůdců a dotáhl to k dokonalosti. Ať je řeč o hratelnosti, atmosféře, zábavnosti či vizuálnímu zpracování. Jedinou nedokonalostí je slabší příběh, ustřižený konec a krátká dohlednost, která kazí jinak špičkový grafický dojem. Všem pravým fanouškům hry, které by zamrzel brzký konec hlavního děje, se ke všemu otevírá celá Zóna, a tak si své stalkerovské dobrodružství můžete ještě trochu prodloužit vlastní formou nebo plněním vedlejších úkolů. Právě Call of Pripyat a kompletně série her S.T.A.L.K.E.R se stala jednou z mála her, při které jsem po skvělém závěrečném outru několik minut koukal nehybně na titulky, poslouchal parádní závěrečný song a říkal si, že jsem dohrál hru, která se stala pro mě jednou z nejlepších vůbec.