Firewatch se ukázal být něčím trochu jiným, než jsem si představoval. Myslel jsem si, že mě emocionálně vydojí, jako To the Moon, ale to se nestalo. Ve skutečnosti to ale vlastně ničemu nevadí. Do téhle hry se člověk zamiluje po první minutě z uváděných 4 hodin hraní.
Emocionální smršť je překvapivě nejsilnější v začátcích hraní, kde se hráč prostřednictvím textových dialogů s možnostmi voleb dozvídá o Hankových problémech, a velmi chytře jej uvede do deprese, aby se vzápětí mohl cítit jako člověk, který skutečně utekl od problémů do přírody. Najednou je všechno tak jednoduché, jak by člověk odpočívající si od nepřízně osudu mohl jen přát. Běž zkontrolovat tohle, zkontroluj tamhleto...
Hra nabízí snad nejlepší zážitek z dialogů, který jsem kdy zaznamenal. Jak "D", tak Hank působí naprosto přirozeně a hlavně mají oba neskutečně krásné hlasy. Není těžké se přistihnout při přání, aby protagonisté ještě chvilinku mluvili. S tím souvisí také různé vtipy, které by bez tak perfektního voiceactingu vyzněly úplně suše.
Grafika je silně stylizovaná, ale to vůbec ničemu nevadí. Hlavní síla hry je totiž ve zvukových kulisách a místy téměř Twin Peaksovské atmosféře. Jak dabing, který jsem už vychválil, tak soundtrack jsou tak perfektně padnoucí do nálady hry, že je to celé jeden balzám pro uši.
Za problém hry bych označil trochu nedotažený scénář. Začátek hráče tak navnadí, že se od hry ani nemůže odlepit. Zhruba v polovině ale tempo trochu vázne a to je docela škoda, i když hra nenudí. Po všem, co bylo v příběhu nastíněno, jsem čekal setkání D a Hanka, spiknutí, boj o život, řešení záhady, únos mimozemšťany. Možná i všechno najednou. Zakončení v podobě nalezení mrtvoly je sice celkem originální fackou mířenou na obličej snílků, jako jsem já, ale zároveň naprosto nestačí konkurovat nastavené laťce z počátku příběhu. Kór, když Brian konkrétně mně vůbec nijak nepřirostl k srdci. Strašně moc jsem chtěl vidět, jak vypadá Delilah, protože do jejího hlasu by se dokázal zamilovat nejeden chlap.
Firewatch byl pro mě takový polo-poetický zážitek. Očekával jsem něco, co jsem nedostal, ale přesto jsem spokojen. Zájem, s jakým jsem prozkoumával přírodu, se ve mně dlouho nepodařilo vzbudit žádné hře a stejně je tomu i u rychlé vzniknuvšímu vztahu k postavám nebo u desítek teorií, které se mi v souvislosti s děním prohnaly myslí. Firewatch určitě má nevyužitý potenciál, ale i tak jsem rád, že se tvůrci drželi při zemi, protože tahle hra je v jádru o životě. A v tom vesmír nezachraňujete.
Emocionální smršť je překvapivě nejsilnější v začátcích hraní, kde se hráč prostřednictvím textových dialogů s možnostmi voleb dozvídá o Hankových problémech, a velmi chytře jej uvede do deprese, aby se vzápětí mohl cítit jako člověk, který skutečně utekl od problémů do přírody. Najednou je všechno tak jednoduché, jak by člověk odpočívající si od nepřízně osudu mohl jen přát. Běž zkontrolovat tohle, zkontroluj tamhleto...
Hra nabízí snad nejlepší zážitek z dialogů, který jsem kdy zaznamenal. Jak "D", tak Hank působí naprosto přirozeně a hlavně mají oba neskutečně krásné hlasy. Není těžké se přistihnout při přání, aby protagonisté ještě chvilinku mluvili. S tím souvisí také různé vtipy, které by bez tak perfektního voiceactingu vyzněly úplně suše.
Grafika je silně stylizovaná, ale to vůbec ničemu nevadí. Hlavní síla hry je totiž ve zvukových kulisách a místy téměř Twin Peaksovské atmosféře. Jak dabing, který jsem už vychválil, tak soundtrack jsou tak perfektně padnoucí do nálady hry, že je to celé jeden balzám pro uši.
Za problém hry bych označil trochu nedotažený scénář. Začátek hráče tak navnadí, že se od hry ani nemůže odlepit. Zhruba v polovině ale tempo trochu vázne a to je docela škoda, i když hra nenudí. Po všem, co bylo v příběhu nastíněno, jsem čekal setkání D a Hanka, spiknutí, boj o život, řešení záhady, únos mimozemšťany. Možná i všechno najednou. Zakončení v podobě nalezení mrtvoly je sice celkem originální fackou mířenou na obličej snílků, jako jsem já, ale zároveň naprosto nestačí konkurovat nastavené laťce z počátku příběhu. Kór, když Brian konkrétně mně vůbec nijak nepřirostl k srdci. Strašně moc jsem chtěl vidět, jak vypadá Delilah, protože do jejího hlasu by se dokázal zamilovat nejeden chlap.
Firewatch byl pro mě takový polo-poetický zážitek. Očekával jsem něco, co jsem nedostal, ale přesto jsem spokojen. Zájem, s jakým jsem prozkoumával přírodu, se ve mně dlouho nepodařilo vzbudit žádné hře a stejně je tomu i u rychlé vzniknuvšímu vztahu k postavám nebo u desítek teorií, které se mi v souvislosti s děním prohnaly myslí. Firewatch určitě má nevyužitý potenciál, ale i tak jsem rád, že se tvůrci drželi při zemi, protože tahle hra je v jádru o životě. A v tom vesmír nezachraňujete.
Wolfenstein II: The New Colossus
Pro: Protagonisté, voice acting, soundtrack, atmosféra, běžně-neběžné úkoly
Proti: Nevyrovnaný zážitek