Když jsem někdy před patnácti lety četla zaklínačskou ságu, byl Regis jednou z mých oblíbených postav, protože přesně ztělesňuje to, co Sapkowski umí psát nejlíp - takové ty sarkastické hrdiny všedního dne, kteří se za každou cenu snaží vést normální, ničím nevyčnívající existenci s malými radostmi, ale za boha se jim to nedaří. K mému velmi příjemnému překvapení byla právě tato jedna z posledních dosud "neoživených" postav součástí druhého a bohužel posledního zaklínačského rozšíření, takže tím můj zájem o příběh hry velmi vzrostl.
Red Studio opět nezklamalo a představilo poutavou dějovou linku s neméně poutavými side questy (například lžičková příšera). Interakce mezi postavami - tedy dlouhé a realistické rozhovory - neměly chybu a vyvážily tak přímočarost děje. Je zajímavé, na kolik způsobů se dá přetřást zápletka 1) Geralt přijme jednoduchý úkol zabít monstrum 2) úkol se komplikuje, protože nikdo není dokonalý 3) následuje morální volba, při které nelze 100% vyhrát --- a ono to pořád funguje. Navzdory svému vlastnímu přesvědčení a tomu, co by asi udělal knižní Geralt, jsem si ze zvědavosti nakonec vybrala tu horší variantu, čehož jsem pak litovala, ale co se dá dělat. Her je hodně, času málo, a tak mě čekala likvidace Detlaffa.
Výlet do prosluněného Toussaintu, který oplývá chrabrými rytíři, kteří neváhají pro vlastní potěšení trápit reliktní zvířátka, je příjemným zážitkem, jehož celistvost dokresluje svébytný vzhled a charakter toussaintského prostředí. Právem tohle rozšíření vyhrává všechna možná ocenění, protože v podivném světě, kdy si za uzavření příběhu her (EA) nebo třeba jen speciální sekyrku (Ubisoft) musíte připlatit, je Blood and Wine zcela nadstandardním, luxusním a ojedinělým jevem.
Je samozřejmě otázka, zda Geralt potřebuje vlastní vinici a musím říct, že mě právě to vybavování domečku nezaujalo, ale tak asi je fajn, že ta možnost tu byla. Zato mě s novým setem karet znovu chytnul Gwent, takže jsem hodnou chvíli strávila jen tím. A abych pochválila ještě něco, protože Blood and Wine si to určitě zaslouží, tak ještě přihodím to, že Zaklínač je jedna jediná hra, kde mě baví jezdit na koni, protože Klepna (přes všechny své glitche v kopcích) krajinou opravdu cválá a ne pluje.
Red Studio opět nezklamalo a představilo poutavou dějovou linku s neméně poutavými side questy (například lžičková příšera). Interakce mezi postavami - tedy dlouhé a realistické rozhovory - neměly chybu a vyvážily tak přímočarost děje. Je zajímavé, na kolik způsobů se dá přetřást zápletka 1) Geralt přijme jednoduchý úkol zabít monstrum 2) úkol se komplikuje, protože nikdo není dokonalý 3) následuje morální volba, při které nelze 100% vyhrát --- a ono to pořád funguje. Navzdory svému vlastnímu přesvědčení a tomu, co by asi udělal knižní Geralt, jsem si ze zvědavosti nakonec vybrala tu horší variantu, čehož jsem pak litovala, ale co se dá dělat. Her je hodně, času málo, a tak mě čekala likvidace Detlaffa.
Výlet do prosluněného Toussaintu, který oplývá chrabrými rytíři, kteří neváhají pro vlastní potěšení trápit reliktní zvířátka, je příjemným zážitkem, jehož celistvost dokresluje svébytný vzhled a charakter toussaintského prostředí. Právem tohle rozšíření vyhrává všechna možná ocenění, protože v podivném světě, kdy si za uzavření příběhu her (EA) nebo třeba jen speciální sekyrku (Ubisoft) musíte připlatit, je Blood and Wine zcela nadstandardním, luxusním a ojedinělým jevem.
Je samozřejmě otázka, zda Geralt potřebuje vlastní vinici a musím říct, že mě právě to vybavování domečku nezaujalo, ale tak asi je fajn, že ta možnost tu byla. Zato mě s novým setem karet znovu chytnul Gwent, takže jsem hodnou chvíli strávila jen tím. A abych pochválila ještě něco, protože Blood and Wine si to určitě zaslouží, tak ještě přihodím to, že Zaklínač je jedna jediná hra, kde mě baví jezdit na koni, protože Klepna (přes všechny své glitche v kopcích) krajinou opravdu cválá a ne pluje.
Pro: nadstandardně rozsáhlé a dobré rozšíření
Proti: je to poslední hra se Zaklínačem