Vyšetřování případu poškození majetku v severní oblasti Quebecu mě hned ze začátku naplnilo čirým nadšením. První, co mě tak nějak zaujmulo, byl zajímavě řešenej model řízení (hráč začíná v autě), kdy nebylo nutný držet standardně pořád šipku dopředu, jízda byla ladná, realistická a i pohyby rukou na volantu působí tak nějak přirozeně. Tempo chůze (i hry samotné) je zvoleno příjemně, grafika pohledná. Hudební doprovod mi ze začátku dokonce silně připomněl atmosféru ze Silent Hill (trochu řízlou Twin Peaks). Tak jsem se do toho jaksi ponořil a vyrazil jsem na schůzku za svým novým zaměstnavatelem s nevídanou chutí i entusiasmem!

Samotné vyšetřování je zpracováno hezky - plní se postupně hrdinův deník, kde si může vždy člověk tak nějak osvěžit/ujasnit, k čemu vlastně došel. Musím však pohanit to, že se mi v deníku prvně objevil záznam "jak se dostala skříňka k doktorovi?" Ovšem já toto zjistil ze samotných reálií hry až později (asi jsem tu skříňku otevřel dřív, než jsem měl?) Možná by si s tímto chtělo vyhrát víc.

Brzy se ovšem autoři rozhodli okořenit hru i pasážemi jakýchsi vidin či vizí. A tam se to bohužel moc nepovedlo. Místo atmosférického proložení příběhu, mě to naopak toto vždy spíš hrubě vytrhlo z děje. Navíc tyto části slouží jen k tomu, aby snad i méně chápaví hráči (nebo ti, co texty nečtou) nějak zjistili, co se vlastně stalo. Mě toto více bavilo objevovat z různých vzkazů, dokumentů a průzkumu domků a vše si domyslet/představit sám, popřípadě se to dočíst ve "vlastních" poznámkách.

Nikam jsem nespěchal, atmosféra byla totiž velmi příjemně mrazivá, užíval jsem si každej krok, dlouho jsem si procházel různý příbytky i přilehlý lesíky. Zrovna ve chvíli, kdy se mi ta sněhová vánice tak trochu okoukala, náhle se setmělo a hned to mělo jaksi hrororovější říz a opět to znovu navodilo jakousi tíseň. Projíždět na skútru temným lesem, osvětlujíce jen nevelký prostor před sebou, rozhlížejíc se obezřetně okolo - cool.

V jedné části jsem se potom jaksi zaseknul já hledal pořád (jak blbec) po lesích "klíč" k té ledové stěně - nakonec stačilo k ní přijet prostě podruhé s výbavou a otevřela se sama? Hmm.

Závěr potom patří k tomu nejhořšímu. Nepřátelé. Ledoví vlci? Ale né. Hlavní beast - takhle ho zobrazit, místo, aby jej nechali tajemným neviděným stínem? Navíc vypadá jak pokémon. Ale né! Finish, kdy se předemnou tvoří trasa z plotů, abych jedinou možnou cestou utíkal před monstrem (naštestí je tak pomalej)? Uf. Boje proti vlkům jsou přitom odfláknutý, přítomnost střelných zbraní je ve hře naprosto zbytečná. (sekal jsem je raději sekerou - přišlo mi to snazší)

Podle mě příběh stačilo ponechat jen lehce mysteriózním a závěr udělat jinak, méně teatrální, myslím si, raději bych, aby zůstalo tajemství legendy zahaleno hávem mrazivýho neznáma. Škoda.

Celkově: Zajímavá gameska, bavilo mě to až do konce - příběh má co vyprávět, hutná atmosféra, pomalý rozvážný tempo, nutnost přemejšlet, slušná muzika. Škoda toho slabýho závěru...

85%

Tak nevím, dalo se nějak navštívit tu Hamiltonovu loveckou chatu? Nebo jsem na bosse narazil předčasně? :/