Herní výzva 2017 #8
Nebyl jsem zrovna někdo, kdo by celých sedm let od vydání prvního dílu Mirror's Edge čekal na pokračování - jedničku jsem si zahrál, zkonstatoval, že to bylo oukej, ale že je co zlepšovat, ale když dvojka nevznikne, tak by mi to taky nevadilo. Oznámení Catalyst mě proto nechalo celkem chladným a zahrál jsem si to o rok později jen proto, abych nějak využil koupený měsíc služby Origin Access. I proto jsem nakonec byl celkem příjemně překvapený, jak moc mě ME Catalyst bavil.
Největším tahákem hry a pozitivem je, jak jinak, parkour. Měl jsem z něho daleko lepší pocit než u jedničky - přišel mi plynulejší, rychlejší a celkově zábavnější. Řekl bych, že ovládání je oproti prvnímu dílu maličko zjednodušené a nevyžaduje tak rychlé reakce. Mírně kontroverzním prvkem byl červený ukazatel ukazující přesnou cestu dál, ale jde v nastavení buďto úplně vypnout nebo zredukovat tak, aby fungoval stejně jako v jedničce, takže v tom nevidím problém.
Co se týče open worldu, převažují u mě kladné pocity. Na jednu stranu herní náplň v něm není příliš originální (všechny nepovinné aktivity jsou prostě jen běhání na čas v různých variacích nebo sbírání collectibles), na druhou stranu je tak dobře navržený, že mi neustálé opakování stejných aktivit nepřišlo stereotypní. Potěšilo mě, že si autoři dali práci s vyvážením časů u každého nepovinného závodu, tudíž je nejde lehce proběhnout napoprvé a musíte skrz opakované pokusy najít tu optimální cestu. Některé jsou až tak těžké, že bych to v AAA hře od EA nečekal. Jako hřiště pro zábavné běhání město Glass funguje na jedničku, ale je škoda, že není příliš uvěřitelné - nenajdete v něm žádné NPC kromě nepřátel a zadavatelů questů a vůbec působí tak, že bylo primárně navržené jako bežecká dráha a až potom jako herní lokace. Mě osobně to moc nevadilo, ale chápu, že pro někoho to může být zápor.
Příběhové mise jsou o poznání lineárnější než mise v open worldu a protáhnou vás řadou efektních lokací - pokud vás v prvním díle bavily ty mise, kde vás hra nikam nehoní a musíte si najít vlastní cestu skrz členitou úroveň, tak se máte na co těšit. V tomhle ohledu bych vyzdvihl gridNode mise, které jsou parádní a je velká škoda, že jsou jen čtyři.
Faith dostala několik nových hraček (jako třeba efektní magnetický hák) a chvatů. Tolik kritizované přestřelky z jedničky byly nahrazeny melee bojovým systémem, který je primitivní až hanba. Máte sice k dispozici celou řadu kombo útoků spojených s běháním, ale celou hru jsem si vystačil s uskakováním do strany a kopáním nepřátel do zad. Není to příliš záživné a v některých částech hry se soubojům prostě nevyhnete, takže na nějaký pacifismus rovnou zapomeňte. Do konceptu Mirror's Edge mi nesedí stejně, jako střílení v jedničce, v dalším dílu bych radši viděl nějaké stealth prvky. Co mi taky nesedlo, je RPG systém, který po odemknutí základních pohybů v podstatě ztrácí smysl a slouží jen jako motivace k plnění vedlejších misí. Zbytečné.
Příběh není velká paráda. Je lepší než v jedničce, což ale není samo o sobě velký úspěch a upřímně moc nerozumím, proč se tvůrci rozhodli rebootovat, když vlastně nevymysleli nic moc nového, spíš si vzali hromadu konceptů z prvního dílu a akorát je zpracovali trochu jinak. Catalyst je trochu hollywoodštější, akčnější a má výraznější (ačkoliv hodně klišovité) postavy, než jednička, ale za rok si na něj kvůli příběhu stejně nevzpomenete. Ono je to vlastně jedno, ten příběh pořád existuje jen jako odůvodnění toho, co vlastně děláte. Neurazí, nepotěší.
Graficky to zas vypadá samozřejmě výborně. Jednotlivé čtvrti města mají svůj unikátní styl, takže se nemusíte bát, že by celá hra byla jen bíločervená. Soundtrack je opět od Solar Fields, ale přišel mi o něco méně zapamatovatelný než v prvním díle.
Catalyst není v ničem moc inovativní, ale klíčové herní mechaniky fungují tak, jak mají a to je pro mě to hlavní. Souboje jsou sice primitivní, ale aspoň příliš neruší od běhání. A to je to, oč tu jde. Je zábava pomalu hledat cestu, je zábava zběsile uhánět k cíli, je zábava jen tak se proběhnout městem. Zbytek je buďto nepodstatný nebo nerušivý.
Nebyl jsem zrovna někdo, kdo by celých sedm let od vydání prvního dílu Mirror's Edge čekal na pokračování - jedničku jsem si zahrál, zkonstatoval, že to bylo oukej, ale že je co zlepšovat, ale když dvojka nevznikne, tak by mi to taky nevadilo. Oznámení Catalyst mě proto nechalo celkem chladným a zahrál jsem si to o rok později jen proto, abych nějak využil koupený měsíc služby Origin Access. I proto jsem nakonec byl celkem příjemně překvapený, jak moc mě ME Catalyst bavil.
Největším tahákem hry a pozitivem je, jak jinak, parkour. Měl jsem z něho daleko lepší pocit než u jedničky - přišel mi plynulejší, rychlejší a celkově zábavnější. Řekl bych, že ovládání je oproti prvnímu dílu maličko zjednodušené a nevyžaduje tak rychlé reakce. Mírně kontroverzním prvkem byl červený ukazatel ukazující přesnou cestu dál, ale jde v nastavení buďto úplně vypnout nebo zredukovat tak, aby fungoval stejně jako v jedničce, takže v tom nevidím problém.
Co se týče open worldu, převažují u mě kladné pocity. Na jednu stranu herní náplň v něm není příliš originální (všechny nepovinné aktivity jsou prostě jen běhání na čas v různých variacích nebo sbírání collectibles), na druhou stranu je tak dobře navržený, že mi neustálé opakování stejných aktivit nepřišlo stereotypní. Potěšilo mě, že si autoři dali práci s vyvážením časů u každého nepovinného závodu, tudíž je nejde lehce proběhnout napoprvé a musíte skrz opakované pokusy najít tu optimální cestu. Některé jsou až tak těžké, že bych to v AAA hře od EA nečekal. Jako hřiště pro zábavné běhání město Glass funguje na jedničku, ale je škoda, že není příliš uvěřitelné - nenajdete v něm žádné NPC kromě nepřátel a zadavatelů questů a vůbec působí tak, že bylo primárně navržené jako bežecká dráha a až potom jako herní lokace. Mě osobně to moc nevadilo, ale chápu, že pro někoho to může být zápor.
Příběhové mise jsou o poznání lineárnější než mise v open worldu a protáhnou vás řadou efektních lokací - pokud vás v prvním díle bavily ty mise, kde vás hra nikam nehoní a musíte si najít vlastní cestu skrz členitou úroveň, tak se máte na co těšit. V tomhle ohledu bych vyzdvihl gridNode mise, které jsou parádní a je velká škoda, že jsou jen čtyři.
Faith dostala několik nových hraček (jako třeba efektní magnetický hák) a chvatů. Tolik kritizované přestřelky z jedničky byly nahrazeny melee bojovým systémem, který je primitivní až hanba. Máte sice k dispozici celou řadu kombo útoků spojených s běháním, ale celou hru jsem si vystačil s uskakováním do strany a kopáním nepřátel do zad. Není to příliš záživné a v některých částech hry se soubojům prostě nevyhnete, takže na nějaký pacifismus rovnou zapomeňte. Do konceptu Mirror's Edge mi nesedí stejně, jako střílení v jedničce, v dalším dílu bych radši viděl nějaké stealth prvky. Co mi taky nesedlo, je RPG systém, který po odemknutí základních pohybů v podstatě ztrácí smysl a slouží jen jako motivace k plnění vedlejších misí. Zbytečné.
Příběh není velká paráda. Je lepší než v jedničce, což ale není samo o sobě velký úspěch a upřímně moc nerozumím, proč se tvůrci rozhodli rebootovat, když vlastně nevymysleli nic moc nového, spíš si vzali hromadu konceptů z prvního dílu a akorát je zpracovali trochu jinak. Catalyst je trochu hollywoodštější, akčnější a má výraznější (ačkoliv hodně klišovité) postavy, než jednička, ale za rok si na něj kvůli příběhu stejně nevzpomenete. Ono je to vlastně jedno, ten příběh pořád existuje jen jako odůvodnění toho, co vlastně děláte. Neurazí, nepotěší.
Graficky to zas vypadá samozřejmě výborně. Jednotlivé čtvrti města mají svůj unikátní styl, takže se nemusíte bát, že by celá hra byla jen bíločervená. Soundtrack je opět od Solar Fields, ale přišel mi o něco méně zapamatovatelný než v prvním díle.
Catalyst není v ničem moc inovativní, ale klíčové herní mechaniky fungují tak, jak mají a to je pro mě to hlavní. Souboje jsou sice primitivní, ale aspoň příliš neruší od běhání. A to je to, oč tu jde. Je zábava pomalu hledat cestu, je zábava zběsile uhánět k cíli, je zábava jen tak se proběhnout městem. Zbytek je buďto nepodstatný nebo nerušivý.
