Max Payne je samozřejmě klasika. Pamatuju si první dohrání, kdy jsem z téhle hry byl u vytržení, protože něco podobného tu v té době ještě nevzniklo. I po letech je to stále výborná zábava, které kombinuje zdánlivě nespojitelné - noirový příběh o pomstě, komixové cutscény a akci ala John Woo. Pojďmě si to rozebrat.
Už začátek je skvostný. Max Payne stojí na kraji střechy mrakodrapu, oblíčený policií a vzpomíná co se stalo. Vidíme obyčejného poldu, který jednoho dne najde zmasakrovanou ženu a děti feťáky, ujíždějící na droze Valkýra. A začíná příběh brutální pomsty, kde se Max vydává pomstít všem, co za Valkýrou stojí, pronásledovaný mafií, tajnými spolky, ale i policií a svými démony. Jedinou útěchou je mu chlast, prášky proti bolesti, jediným spojencem pochybná vražedkyně Mona Sax. Příběh je to klasický, ale neskutečně dobře napsaný, plný zrad, ovzláštněný noirovými vnitřními monology, atmosférou věčně upršeného New Yorku a vyprávěný netradičními komixovými okny. Celou dobu z něj dýchá beznaděj, deprese a marnost a ten happy end působí až trochu nepatřičně.
Ruku v ruce s tím jde hratelnost - výborné zbraně, které najdou do jedné využití včetně jindy nepoužitelných pistolí, perfektní přestřelky a především bullet-time. Ve zpomaleném čase nebo pomocí filmových zpomalených úskoků můžete nadělat z nepřátel řešeto, aniž by stihly reagovat. Dnes už se těmi parádičkami kochat nebudete, protože bullet time už je trošku out, ale ve své době byla tahle matrixovsko-woovská akce bomba. Samotná akce je ze začátku pohoda, ke konci se přitvrzuje a boj se mění trošku v loadfest, ale za tu můžou spíše mé zpomalené reflexy než obtížnost hry.
Grafika dnes samozřejmě neohromí, stejně jako level design, ale úpřimně - na rok 2001 je výborná a design plný skladů, kanclů a klubů je logický vzhledem k prostředí a příběhu. Linearitu úrovní, stejně jako jejich tak akorát délku a obsazení vítám, prostředí se mění tak často, abyste se nestihli začít nudit.
Pokud bych měl něco vytknout tak jen otravné snové sekvence, kde chodíte po jakýchsi provazech, ale to je jen drobná kaňka.
Max Payne sice nepatří do mého Top 10, ale stoprocentně se jedná o nejlepší hru roku 2001.
Už začátek je skvostný. Max Payne stojí na kraji střechy mrakodrapu, oblíčený policií a vzpomíná co se stalo. Vidíme obyčejného poldu, který jednoho dne najde zmasakrovanou ženu a děti feťáky, ujíždějící na droze Valkýra. A začíná příběh brutální pomsty, kde se Max vydává pomstít všem, co za Valkýrou stojí, pronásledovaný mafií, tajnými spolky, ale i policií a svými démony. Jedinou útěchou je mu chlast, prášky proti bolesti, jediným spojencem pochybná vražedkyně Mona Sax. Příběh je to klasický, ale neskutečně dobře napsaný, plný zrad, ovzláštněný noirovými vnitřními monology, atmosférou věčně upršeného New Yorku a vyprávěný netradičními komixovými okny. Celou dobu z něj dýchá beznaděj, deprese a marnost a ten happy end působí až trochu nepatřičně.
Ruku v ruce s tím jde hratelnost - výborné zbraně, které najdou do jedné využití včetně jindy nepoužitelných pistolí, perfektní přestřelky a především bullet-time. Ve zpomaleném čase nebo pomocí filmových zpomalených úskoků můžete nadělat z nepřátel řešeto, aniž by stihly reagovat. Dnes už se těmi parádičkami kochat nebudete, protože bullet time už je trošku out, ale ve své době byla tahle matrixovsko-woovská akce bomba. Samotná akce je ze začátku pohoda, ke konci se přitvrzuje a boj se mění trošku v loadfest, ale za tu můžou spíše mé zpomalené reflexy než obtížnost hry.
Grafika dnes samozřejmě neohromí, stejně jako level design, ale úpřimně - na rok 2001 je výborná a design plný skladů, kanclů a klubů je logický vzhledem k prostředí a příběhu. Linearitu úrovní, stejně jako jejich tak akorát délku a obsazení vítám, prostředí se mění tak často, abyste se nestihli začít nudit.
Pokud bych měl něco vytknout tak jen otravné snové sekvence, kde chodíte po jakýchsi provazech, ale to je jen drobná kaňka.
Max Payne sice nepatří do mého Top 10, ale stoprocentně se jedná o nejlepší hru roku 2001.
Becherův sen
Pro: Úžasný příběh, bulle-time akce, dokonalá atmosféra, revoluční hra.
Proti: Snové sekvence.