Vítězná sestava se nemění, úspěšná kapela nezačne hrát jiný styl a tak ani pokračování úspěšné hry moc novinek nepřináší. Je to špatně? Ani náhodou. Takový Tomb Raider vydržel se stejným modelem spoustu dílů a jen jemně dolaďoval a ani Maxe Payna 2 není potřeba kritizovat za málo inovací.

Hratelnost tak zůstala stejná, akorát přibylo více energie na bullet-time a nepřátelé přituhli, zejména ke konci už to bylo celkem frustrující, když obyčejní vojáci vydrží tolik zásahů a jsou tak zatraceně přesní. Ale kdysi jsem problém neměl. Pro ozvláštnění přijde pár částí s Monou Sax, jejíž doménou je sniperka, dokonce budete v její kůži tahat Maxe z kaše.

Grafika je vyhlazenější, hezčí, ale ne nijak dramaticky, zkrátka jen trošku upgradovaná pro rok 2003.

A příběh. Ani tady tvůrci neměnili nic, takže nás opět čekají komixové cutscény, noirové monology, beznaděj, zrady, deprese a mírný zmatek. Scénárista vrátil do hry všechny přeživší z prvního dílu, ale vše pořádně zamotal. Narozdíl od přímočaré jedničky je Max uprostřed dění tak trošku ztracený, z bývalých nepřátel se stávají dočasní spojenci, z přátel pořádný svině a někde kolem něj se hraje vysoká hra, ve které Max má být jen pěšákem, nebo spíše obětí. A musím uznat, že jsem si kdysi dohrál hru na všechny tři obtížnosti, jen abych se dočkal happyendu, který mě zahřál u srdce. Dnes protože jsem línej jsem se na happyend mrknul na youtube

Tvůrci se vyvarovali těch nejdementnější snových pasáží, přidali pár easter eggů a skopičinek - můžete tak nasledovat v televizích krimi seriál nebo telenovelu, či poslechnout si pár vypečených dialogů záporáků.

Resumé - dokonalé pokračování, 5% dolů jen proto, že je to v podstatě zase totéž.