Hře Singularity jsem se dlouhou dobu vyhýbal, nelákalo mě moc
takové to nadpřirozeno a samotného ovládání času. Naprosto stejné obavy jsem měl i u Wolfensteina z roku 2009, a vážně jsem si nedokázal představit, jak veškeré slibované systémy budou fungovat právě v Singularity. A proto musím ihned z úvodu říct, že obavy byli zbytečné a ze hry jsem si nečekaně odnesl skvělý hororový akční zážitek.
Už po pár minutách hraní začnete pociťovat jistou inspiraci hrami jako je již zmíněný Wolfenstein nebo známý Bioshock. Jako kapitán Renko jste vysláni na ostrov Katorga-12, na kterém se za dob Studené války odehrávaly všemožné ruské experimenty, mezi které patří i pokusy s nově nalezeným prvkem E99. Ihned po příletu do blízkosti ostrova je ale vaše helikoptéra sražena k zemi zvláštní gigantickou emisí. Nyní už není z ostrova cesty zpět a je jen na vás a pár vašich kamarádech zjistit, co se na ostrově stalo, respektive děje, a co stojí za zvláštními hodnotami radioaktivity na ostrově. Hra vypráví klišoidní příběh o záchraně světa s několika možnými konci, které se odvíjí od vašeho finálního rozhodnutí. Bohužel, tyto konce jsou velmi nevýrazné a osobně bych dal přednost radši pořádnému závěrečnému bossfightu. Bohužel ve hře chybí kompletní otitulkování dialogů, a tak ti, co moc dobře nerozumí anglicky, moc z příběhu nepochytí. A z textů a dopisů, které se válí všude po mapě, také o moc moudřejší nebudete. Ihned z úvodu hry na vás dýchne velmi temná a pochmurná atmosféra, která se s příchodem nečekaných jumpscarů mění v horor. Vizuál lokací je zpracován na jedničku, stejně tak i různorodý level desing. Ostrov není totiž obýván jen vojáky, ale také řadou různých a děsivých mutantů, mezi kterými narazíme i na pár povedených bossfightů. Tato atmosféra neupadá naštěstí ani v pozdějších fázích hry, kdy máte v rukách všemožné zbraně a vychytávky, což je velké plus.
Zbraní ve hře naleznete dostačující množství, od úvodního revolveru, přes samopal a brokovnici, až ke granátometu či kulometu. Tyto zbraně máte možnost díky nasbíraným součástkám a zkušenostem také vylepšovat, stejně tak můžete vylepšovat spoustu schopností vaší postavy. Už v úvodní části hry budete cestovat v čase, a to mezi současným rokem 2010 a rokem 1950. Později ale dostane do rukou stroj času, tzv. TDM, díky kterému budete moci měnit stáří objektů a organismů, zpomalovat čas, přemisťovat a přitahovat objekty, nebo vysílat proti nepřátelům pulsy energie. Díky těmto prvkům se ve hře dočkáme i několika logických hádanek spočívajících právě v přemisťování objektů nebo s hrátky s časem.
Hratelnost jako taková je zábavná, ale po dohrání první poloviny hry se dostaví stereotyp, který ale naštěstí zachraňuje povedený level desing. To co především kazí herní požitek jsou nápadné všudepřítomné neviditelné zdi. To jednou nemůžete nalézt cestu dál z jedné arény, a když už si konečně myslíte, že jste ji našli, zastaví vás neviditelná zeď a doslova se vám vysměje. Grafické zpracování se povedlo. Sice by si vývojáři mohli dát více záležet na texturách, ale i na ně jsem si po čase zvykl a grafický kabátek se mi zalíbil. Ve hře nechybí ani brutalita, takže si budete moci vychutnat poletující končetiny vzduchem. Pochvalu si rozhodně zaslouží i Soundtrack a ozvučení.
Singularity je parádní odreagovačkou, která je i přes nedostatky nedoceněná. Hře se bohužel nepodařilo využít její potenciál naplno, a tak se ztratí mezi desítkami podobných titulů.
takové to nadpřirozeno a samotného ovládání času. Naprosto stejné obavy jsem měl i u Wolfensteina z roku 2009, a vážně jsem si nedokázal představit, jak veškeré slibované systémy budou fungovat právě v Singularity. A proto musím ihned z úvodu říct, že obavy byli zbytečné a ze hry jsem si nečekaně odnesl skvělý hororový akční zážitek.
Už po pár minutách hraní začnete pociťovat jistou inspiraci hrami jako je již zmíněný Wolfenstein nebo známý Bioshock. Jako kapitán Renko jste vysláni na ostrov Katorga-12, na kterém se za dob Studené války odehrávaly všemožné ruské experimenty, mezi které patří i pokusy s nově nalezeným prvkem E99. Ihned po příletu do blízkosti ostrova je ale vaše helikoptéra sražena k zemi zvláštní gigantickou emisí. Nyní už není z ostrova cesty zpět a je jen na vás a pár vašich kamarádech zjistit, co se na ostrově stalo, respektive děje, a co stojí za zvláštními hodnotami radioaktivity na ostrově. Hra vypráví klišoidní příběh o záchraně světa s několika možnými konci, které se odvíjí od vašeho finálního rozhodnutí. Bohužel, tyto konce jsou velmi nevýrazné a osobně bych dal přednost radši pořádnému závěrečnému bossfightu. Bohužel ve hře chybí kompletní otitulkování dialogů, a tak ti, co moc dobře nerozumí anglicky, moc z příběhu nepochytí. A z textů a dopisů, které se válí všude po mapě, také o moc moudřejší nebudete. Ihned z úvodu hry na vás dýchne velmi temná a pochmurná atmosféra, která se s příchodem nečekaných jumpscarů mění v horor. Vizuál lokací je zpracován na jedničku, stejně tak i různorodý level desing. Ostrov není totiž obýván jen vojáky, ale také řadou různých a děsivých mutantů, mezi kterými narazíme i na pár povedených bossfightů. Tato atmosféra neupadá naštěstí ani v pozdějších fázích hry, kdy máte v rukách všemožné zbraně a vychytávky, což je velké plus.
Zbraní ve hře naleznete dostačující množství, od úvodního revolveru, přes samopal a brokovnici, až ke granátometu či kulometu. Tyto zbraně máte možnost díky nasbíraným součástkám a zkušenostem také vylepšovat, stejně tak můžete vylepšovat spoustu schopností vaší postavy. Už v úvodní části hry budete cestovat v čase, a to mezi současným rokem 2010 a rokem 1950. Později ale dostane do rukou stroj času, tzv. TDM, díky kterému budete moci měnit stáří objektů a organismů, zpomalovat čas, přemisťovat a přitahovat objekty, nebo vysílat proti nepřátelům pulsy energie. Díky těmto prvkům se ve hře dočkáme i několika logických hádanek spočívajících právě v přemisťování objektů nebo s hrátky s časem.
Hratelnost jako taková je zábavná, ale po dohrání první poloviny hry se dostaví stereotyp, který ale naštěstí zachraňuje povedený level desing. To co především kazí herní požitek jsou nápadné všudepřítomné neviditelné zdi. To jednou nemůžete nalézt cestu dál z jedné arény, a když už si konečně myslíte, že jste ji našli, zastaví vás neviditelná zeď a doslova se vám vysměje. Grafické zpracování se povedlo. Sice by si vývojáři mohli dát více záležet na texturách, ale i na ně jsem si po čase zvykl a grafický kabátek se mi zalíbil. Ve hře nechybí ani brutalita, takže si budete moci vychutnat poletující končetiny vzduchem. Pochvalu si rozhodně zaslouží i Soundtrack a ozvučení.
Singularity je parádní odreagovačkou, která je i přes nedostatky nedoceněná. Hře se bohužel nepodařilo využít její potenciál naplno, a tak se ztratí mezi desítkami podobných titulů.
F.3.A.R.
Pro: Atmosféra a hororové prvky, level desing, logické pasáže a hrátky s časem, vylepšování zbraní a schopností, několik možných konců, grafika, ozvučení
Proti: Chybí titulky, stereotyp, neviditelné zdi, nevyužitý potenciál, nevýrazný konec