Mass Effect: Andromeda - nový začátek. Takto vývojáři proklamovali svoji novou hru. A proto jsem s hru přivítala s menším očekáváním (byť sem se na ni velmi těšila). A ve zkratce... byla sem mile překvapena.
Jen se dokončilo 42% stahování nutných ke spuštění, zapla sem hru a naskočilo menu s nádherným soundtrackem. Naskočila mi husí kůže. Pustila sem se s chutí do editoru své Ryderové. Po třech hodinách piplání a zjištění, že obličej je z profilu moc placatý sem se vrátila k defaultu... No a pak to začalo.
Nádherná grafika, jakou jsme u BioWare ještě neviděli. Hned z počátku bylo jasné, že cutscény opět hrají prim. Studio se očividně poučilo z negativního feedbacku na Inquisition a byť Andromeda stojí na stejných pilířích (obrovské lokace, vysílání jednotek, navyšování vlivu, budování oganizace...), výsledný pocit je úplně jiný.
Gameplay je plný možností a nekonečných kombinací. Což napomáhá znovuhratelnosti. Novinka - jetpack vás snad nikdy neomrzí. Vše je plynulé, jakmile si zvyknete na nové ovládání.
Každá planeta je rozsáhlá a unikátní svým podnebím, které vám lecos znepříjemní (skvělý způsob, jak se vyhnout "problému ala Hinterlands"). Prozkoumáváte je proto, že vás zajímají. Ne proto, že vás někdo nutí. A taková Aya, hlavní planeta nové rasy, je dokonalým pokladem, který prolezete odzhora dolů a zpátky hned několikrát a stejně jí nebudete mít dost (tedy pokud zbožňujete kodex). Podobně jsou na tom remnantské rujny. Vzpomínáte, když jsme v ME2 procházeli vnitřkem neaktivního Reapera, při hledání IFF? - přesně takový pocit ve vás nejednou toto prostředí navodí. Popravdě sem si jednou málem kákla do gatí a zanadávala něco o tom, jak nesnáším horory.
A když už sme u Ayi... nové rasy jsou dvě (vlastně tři, ale pššt) a - teď pozor - dává to naprostý smysl! Celou hru se pohybujeme v jedné hvezdokupě a Andromeda nemá žádné mass relé ani nic podobného. Tudíž je zcela normální, že potkáme max 2 inteligentní rasy. Tak, tím sme zavřeli pár nevymáchaných pus, co neustále prskají okolo.
Angarové jsou až doslova "krásnou" rasou. Plní emocí, lásky, míru. Dokonalý kontras oproti Kettům, kteří se zdají oškliví a zlí. Avšak tady ta černobílá končí, zbytek hry je mnohem komplexnější a víc šedivý.
Samozřejmě, nebyl by to Mass Effect, kdybychom neměli plnou loď skvělých parťáků. Každý má své TOP oblíbence, ale s klidem můžu říct, že sem si postupně oblíbila všechny (kéž by to jen Liam občas nepřeháněl... no co, tak si aspoň občas moje postava zakřičí). Můj TOP? Jaal, Peebee, Vetra, Drack, Kallo. Mimozemšťani opět vítězí.
Upřímně (a velmi mile) mě překvapilo, kolik "vstupů" vývojáři věnovali každé z postav a také všem hlavním romancím. Možná se to může zdát ne úplně mnoho v porovnání s obsáhlostí hry, ale porovnejte to s jakýmkoliv dílem z trilogie a je toho opravdu hafec.
Zajímavé postavy ale najdete i mezi více či méně důležitými NPC a není jich úplně poskrovnu. Charaktery jako Kesh, všichni Pathfindeři, Reyes apod. by se dali přirovnat k postavám jako byli Anderson, Aria, Rada atd.
A teď k druhé věci na které Mass Effect stojí - příběh. Držela sem se zpátky, protože sem neměla dohráno, ale ještě jednou uvidím něco ve stylu #jakštakšpříběhujde a dotyčného nakopnu do zádele.
Hlavní linka je emotivní, napínavá, epická a plná zvratů a záhad! Spoustu jich v tomto díle ani nevyřešíme a jsou skvělou přípravou pro další dobrodružství této série. A přesně odtud se bere velké plus oproti Inquisition, které bylo svým koncem spíš pro smích.
Ve vteřině, kdy jsem hru dohrála, sem měla okamžitě potřebu nového DLC/dalšího dílu a to přesto, že jsme dostali uzavřený konec se vším všudy. To je pocit, který ve hrách hledám.
A teď bych mohla hru ohodnotit 95%... ale bohužel, Andromeda není ani zdaleka dokonalá.
Pravdou je, že animace jsou opravdu místy tragické (nemám žádný patch). Hra má občas na Tempestu a v pár cutscénách o obrovské propady FPS. A v pár odlechčenějších momentech je scénář přes čáru (dívám se na tebe Liame!).
MP: Pro mě vždy bonus. Stejně zábavný jako v ME3 (ne-li víc), ve kterém jsem strávila stovky hodin.
Jen se dokončilo 42% stahování nutných ke spuštění, zapla sem hru a naskočilo menu s nádherným soundtrackem. Naskočila mi husí kůže. Pustila sem se s chutí do editoru své Ryderové. Po třech hodinách piplání a zjištění, že obličej je z profilu moc placatý sem se vrátila k defaultu... No a pak to začalo.
Nádherná grafika, jakou jsme u BioWare ještě neviděli. Hned z počátku bylo jasné, že cutscény opět hrají prim. Studio se očividně poučilo z negativního feedbacku na Inquisition a byť Andromeda stojí na stejných pilířích (obrovské lokace, vysílání jednotek, navyšování vlivu, budování oganizace...), výsledný pocit je úplně jiný.
Gameplay je plný možností a nekonečných kombinací. Což napomáhá znovuhratelnosti. Novinka - jetpack vás snad nikdy neomrzí. Vše je plynulé, jakmile si zvyknete na nové ovládání.
Každá planeta je rozsáhlá a unikátní svým podnebím, které vám lecos znepříjemní (skvělý způsob, jak se vyhnout "problému ala Hinterlands"). Prozkoumáváte je proto, že vás zajímají. Ne proto, že vás někdo nutí. A taková Aya, hlavní planeta nové rasy, je dokonalým pokladem, který prolezete odzhora dolů a zpátky hned několikrát a stejně jí nebudete mít dost (tedy pokud zbožňujete kodex). Podobně jsou na tom remnantské rujny. Vzpomínáte, když jsme v ME2 procházeli vnitřkem neaktivního Reapera, při hledání IFF? - přesně takový pocit ve vás nejednou toto prostředí navodí. Popravdě sem si jednou málem kákla do gatí a zanadávala něco o tom, jak nesnáším horory.
A když už sme u Ayi... nové rasy jsou dvě (vlastně tři, ale pššt) a - teď pozor - dává to naprostý smysl! Celou hru se pohybujeme v jedné hvezdokupě a Andromeda nemá žádné mass relé ani nic podobného. Tudíž je zcela normální, že potkáme max 2 inteligentní rasy. Tak, tím sme zavřeli pár nevymáchaných pus, co neustále prskají okolo.
Angarové jsou až doslova "krásnou" rasou. Plní emocí, lásky, míru. Dokonalý kontras oproti Kettům, kteří se zdají oškliví a zlí. Avšak tady ta černobílá končí, zbytek hry je mnohem komplexnější a víc šedivý.
Samozřejmě, nebyl by to Mass Effect, kdybychom neměli plnou loď skvělých parťáků. Každý má své TOP oblíbence, ale s klidem můžu říct, že sem si postupně oblíbila všechny (kéž by to jen Liam občas nepřeháněl... no co, tak si aspoň občas moje postava zakřičí). Můj TOP? Jaal, Peebee, Vetra, Drack, Kallo. Mimozemšťani opět vítězí.
Upřímně (a velmi mile) mě překvapilo, kolik "vstupů" vývojáři věnovali každé z postav a také všem hlavním romancím. Možná se to může zdát ne úplně mnoho v porovnání s obsáhlostí hry, ale porovnejte to s jakýmkoliv dílem z trilogie a je toho opravdu hafec.
Zajímavé postavy ale najdete i mezi více či méně důležitými NPC a není jich úplně poskrovnu. Charaktery jako Kesh, všichni Pathfindeři, Reyes apod. by se dali přirovnat k postavám jako byli Anderson, Aria, Rada atd.
A teď k druhé věci na které Mass Effect stojí - příběh. Držela sem se zpátky, protože sem neměla dohráno, ale ještě jednou uvidím něco ve stylu #jakštakšpříběhujde a dotyčného nakopnu do zádele.
Hlavní linka je emotivní, napínavá, epická a plná zvratů a záhad! Spoustu jich v tomto díle ani nevyřešíme a jsou skvělou přípravou pro další dobrodružství této série. A přesně odtud se bere velké plus oproti Inquisition, které bylo svým koncem spíš pro smích.
Ve vteřině, kdy jsem hru dohrála, sem měla okamžitě potřebu nového DLC/dalšího dílu a to přesto, že jsme dostali uzavřený konec se vším všudy. To je pocit, který ve hrách hledám.
A teď bych mohla hru ohodnotit 95%... ale bohužel, Andromeda není ani zdaleka dokonalá.
Pravdou je, že animace jsou opravdu místy tragické (nemám žádný patch). Hra má občas na Tempestu a v pár cutscénách o obrovské propady FPS. A v pár odlechčenějších momentech je scénář přes čáru (dívám se na tebe Liame!).
MP: Pro mě vždy bonus. Stejně zábavný jako v ME3 (ne-li víc), ve kterém jsem strávila stovky hodin.
Star Wars Jedi: Survivor
Pro: příběh, postavy, nové rasy, grafika, level design, MP, vedlejší questy, jetpack, Nomad
Proti: propady FPS, ošklivé animace, soundtrack ok - ne však ikonický, zbytečně složitý crafting