Wesnoth mi připomíná jednoho kluka, kterému jsem se jako malý zlý spratek na základce vysmíval jaký je to chudák a blbeček, nicméně postupem času se z něho stal velký a inteligentní chalan, přičemž jsem se zastyděl a rázem k němu začal mít respekt. Wesnoth nám zrál jak víno. Když mi ho kamarád poprvé ukazoval, byl teprve v oněch prvních verzích, kdy moc vábně opravdu nevypadal. Ale postupem času, především během custom hrách, jsem si to velice oblíbil.

Jednoduchost hry je vlastně její nejsilnější stránkou. Kdo by to byl řekl, že tahová hra, ve které se primárně pouze verbují jednotky a posílají na bojiště bude taková prča. Samotné bitvy (čím mohutnější, tím lepší) dokážou nabrat opravdu epických proporcí, dodnes si pamatuju fantastickou custom mapu, kde jsem vytáhl se svou armádou nemrtvých na pochod přes hory a říčky, abych pomohl svému kámošovi v bitvě proti armádě Hard počítače. A že to byla pořádná bitva, Pelenorská pole jsou oproti tomu nic! Velice uspokojující aspekt hry je také levelování jednotek, dodává to na hratelnosti a často to může hodně ovlivnit žár bitvy. I hudba není vůbec špatná. Většinou příjemná na poslech, někdy dokáže nabudit atmošku atd. I když musím říct, že mi krapet chybí základní motivy u každé z frakcí, které hrály v dřívějších verzích hry. Samotné příběhové kampaně jsou překvapivě dobře napsané a uspokojivě různorodé. Ale některé tak nesmírně těžké, že v porovnání s nimi působí hraní poslední mise Kapitána Clawa jako hraní Čtyřlístku: pohádkových dobrodružství. Skutečnou srandu jsem ale vždycky měl s kamarády na vlastních mapách, to byl ze hry vždy nejlepší zážitky.

Wesnoth je hrou, kterou již zcela uznávám. Byla doba, kdy bych tomu dal tak 35%, ale buď jsem byl moc malý a hloupý, nebo to tenkrá byla spíše ta hra. Jedno z toho. Možná oboje. Wesnoth se z toho ale dostal, Já po dvacítce měřím zatracených 174 cm a nesnáším Tracyho tygra. Chjo...